ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.592.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 592/2013 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2013 o dovolání obviněného Ing. R. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 5 To 66/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 6/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. 4 T 6/2011, byl obviněný Ing. R. M. uznán vinným zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že jako jediný jednatel společnosti K., s. r. o., se sídlem v P., s předmětem podnikání: koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, správa a údržba nemovitostí, realitní činnost, činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců a současně jako předseda dozorčí rady, stavební manager, výkonný ředitel společnosti H. G., a. s., se sídlem v B., s předmětem podnikání: obchodní živnost - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkování obchodu, realitní činnost, pronájem a půjčování věcí movitých, zprostředkování služeb, podal dne 25. 3. 2008 na přepážce pobočky UniCredit Bank Czech Republic, a. s., Praha, v B., jím podepsaný jednorázový příkaz k tuzemské platbě v CZK, s datem splatnosti dne 26. 3. 2008, na převod finanční částky ve výši 40.000.000,- Kč, z účtu postoupených pohledávek společnosti KVALT, s. r. o., č. …, vedený u UniCredit Bank Czech Republic, a. s., dříve vedený u Živnostenské banky, a. s., jako účet č. …, na běžný účet společnosti KVALT, s. r. o., č. …, vedený u Citybank Europe plc., organizační složka Praha, ač mu bylo známo, že k danému účtu postoupených pohledávek nemá dispoziční oprávnění, neboť se jednalo o vnitřní technický účet banky, založený bankou v souvislosti se společností KVALT, s. r. o., dne 10. 1. 2007 uzavřenou smlouvou o úvěru č. … a dne 22. 3. 2007 uzavřenou rámcovou smlouvou o zajišťovacím postoupení pohledávek č. …, kdy z důvodu nedostatečného prověření těchto skutečností byla tato bankovní transakce UniCredit Bank Czech Republic, a. s., schválena a realizována a finanční částka ve výši 40.000.000,- Kč byla dne 26. 3. 2008 připsána jako expresní platba na běžný účet společnosti KVALT, s. r. o., č. …, poté dne 27. 3. 2008 tuto finanční částku, na základě pokynu obviněného, L. M., převedla na běžný účet společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., č. …, vedený u Citibank Europe plc., organizační složka, Praha, jako bezúročnou půjčku bez stanovení data splatnosti společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., a to na základě ústně uzavřené smlouvy o půjčce na straně věřitele i dlužníka obviněným Ing. R. M., bez zmocnění statutárního orgánu a bez předchozího informování statutárního orgánu, kdy z důvodu překročení limitu pro převod finančních prostředků byl, na základě L. M. vyhotoveného výběrového dokladu Citibank Europe plc., vystaveného dne 27. 3. 2008, vkladového dokladu ze dne 27. 3. 2008 a touto podepsaného dne 27. 3. 2008 čestného prohlášení o hotovostním vkladu této částky na účet společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., č. …, vedený Citibank Europe, plc. organizační složka, Praha, tento bezhotovostní převod proveden a zaúčtován jako výběr hotovosti z účtu č. … a následný vklad hotovosti na účet č. …, takto obviněný Ing. M. konal s vědomím a v době, kdy jako zástupce společnosti K., s. r. o., požádal UniCredit Bank Czech Republic, a. s., o zesplatnění poskytnutého úvěru, ač mu byla známa z titulu jeho postavení nepříznivá finanční situace jak společnosti KVALT, s. r. o., tak společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., a s vědomím toho, že půjčka byla poskytnuta na úkor společnosti KVALT, s. r. o., dané finanční prostředky nebyly použity na dokončení výstavby projektu – obytný soubor KVALT v P. v ulici M. a V R., jediného podnikatelského záměru společnosti KVALT, s. r. o., či na úhradu splatných závazků společnosti KVALT, s. r. o., v nikoli zanedbatelné výši, společnost HIPPOinvest GROUP, a. s., tyto finanční prostředky nezbytně nepotřebovala, ze strany společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., byla z podnětu obviněného v období od 9. 4. 2008 do 22. 5. 2008 postupně vrácena společnosti KVALT, s. r. o., finanční částka ve výši celkem 31.252.000,- Kč a zbývající částka ve výši 8.748.000,- Kč byla společností HYPPOinvest GROUP, a. s., užita přesně nezjištěným způsobem na úhradu závazků společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., a za účelem nejistého získání dalšího projektu k úhradě zálohy na nákup nemovitosti v k. ú. S., čímž na úkor společnosti KVALT, s. r. o., uzavřením této nevýhodné smlouvy o půjčce, záměrně opatřil společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., výhodu a prospěch ve výši nejméně 8.748.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. R. M. odsouzen podle §255 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) roků a šesti (6) měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný Ing. R. M. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu šesti (6) let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Ing. R. M. uložena povinnost poškozené společnosti KVALT, s. r. o., Bratranců Veverkových 1030, 530 02 Pardubice, IČ 64790860, zastoupené JUDr. Jiřím Kolaříkem, insolvenčním správcem majetkové podstaty dlužníka KVALT, s. r. o., K., P., zaplatit částku 8.748.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost KVALT, s. r. o., Bratranců Veverkových 1030, 530 02 Pardubice, IČ 64790860, zastoupená JUDr. Jiřím Kolaříkem, insolvenčním správcem majetkové podstaty dlužníka KVALT, s. r. o., K., P., se zbytkem svého uplatněného nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněného Ing. R. M., rozhodl rozsudkem ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 5 To 66/2012, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. R. M. při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku odsoudil podle §255 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět (5) let a šest (6) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na šest (6) let.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 5 To 66/2012, podal obviněný Ing. R. M. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Hany Hučkové dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v podrobnostech uvedl, že součástí skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala zákonný znak skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle ustanovení §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Dovolatel se zaměřil na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozsudek ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2155/2008, nebo Rc 4/2001 či Rc 50/2006, v nichž Nejvyšší soud dospívá k závěru, že majitelem peněžních prostředků je vždy banka a majiteli účtu náleží pouze oprávnění (nároky) spočívající v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby. V projednávané věci neměla společnost KVALT, s. r. o., ani obviněný dispoziční oprávnění k danému účtu postoupených pohledávek, neboť se jednalo o vnitřní účet banky, založený v souvislosti se společností KVALT, s. r. o., uzavřenou smlouvou o úvěru č. … ze dne 10. 1. 2007 a dne 22. 3. 2007 uzavřenou rámcovou smlouvou o zajišťovacím postoupení pohledávek č. …. Tedy obchodní společnost KVALT, s. r. o., nejen, že nebyla majitelem peněžních prostředků, které byly vybrány z účtu, neměla ani dispoziční oprávnění k nim, tj. jednalo se o vnitřní technický účet banky a ne společnosti. V tomto právním postavení nemohla společnost ani podávat příkazy k provedení plateb z účtu ani jinak s penězi disponovat. Je tedy nutno konstatovat, že se ve skutečnosti nikdy nejednalo o finanční prostředky společnosti KVALT, s. r. o., ale o finanční prostředky UniCredit Bank Czech Republic, a. s. Tuto skutečnost potvrzuje i rámcová smlouva o zajišťovacím postoupení pohledávek č. … ze dne 22. 3. 2007. Podle dovolatele je tak nemožné, aby poškodil společnost KVALT, s. r. o., nebo jí způsobil úkor, neboť vybrané peníze již ve skutečnosti nepatřily této společnosti.
Podle dovolatele jsou skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a nebyly zjištěny způsobem, který odpovídá zásadám spravedlivého procesu. Znalecké posudky, které byly vypracovány Ing. Václavem Koutníkem, se naprosto nezaobíraly otázkou, zda finanční prostředky ve výši 8.748.000,- Kč (kromě částky Kč 5 mil. na nákup nemovitosti S., tedy jedná se podle něj o finanční prostředky ve výši 3.748.000,- Kč) byly či nebyly investovány do projektu obytný soubor KVALT v P., ale konstatovaly, že znalec nemá dostatek podkladů pro to, aby zjistil, kam přesně byly tyto finanční prostředky investovány. Obviněný nechal vypracovat znalecký posudek znaleckým ústavem Ostravská znalecká, a. s. Tento znalecký posudek konstatuje, že ve skutečnosti byla zaslána na nákup nemovitosti S. z peněz zaslaných HG z titulu „půjčky“ pouze částka 4.995.697,36 Kč (např. strana 17 posudku) a zbývající část, tj. částka 3.752.302,64 Kč byla s nejvyšší pravděpodobností použita na náklady spojené se stavbou komplexu. [Tato částka rozhodně nebyla půjčkou, ale ve skutečnosti se jedná o součet jednotlivých zálohových plateb, na konkrétní věci související se stavbou (stavební materiál), což potvrzují i znalecké posudky]. Vrchní soud uvádí, že se posudek v některých svých částech vyjadřuje nepřesně a tudíž neprokazuje, že byly finanční prostředky, jak tvrdí Ing. M., použity v souvislosti se stavbou komplexu v P. Avšak vzhledem k tomu, že důkazní břemeno spočívá na obžalobě, nelze po obviněném spravedlivě požadovat, aby on prokázal, že tyto finanční prostředky byly poukázány na tento účel, ale je úkolem obžaloby prokázat, že zde poukázány nebyly. To však není prokázáno znaleckým posudkem Ing. Koutníka, neboť ten se tímto problémem nezabýval a soud se tedy spokojil se závěrem, že jejich použití není možno zjistit, aby na základě tohoto konstatoval, že na stavbu bytového komplexu v P. tyto finanční prostředky použity nebyly. Skutkové zjištění soudu zde tedy postrádá obsahovou souvislost s důkazem, tj. znaleckým posudkem Ing. Koutníka, na kterém je toto tvrzení založeno. V této části, tedy co se týče částky 3.752.302,64 Kč, tedy měl soud rozhodnout ve prospěch Ing. M. podle zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. l tr. ř. zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 5 To 66/2012, a současně zrušil v návaznosti na toto rozhodnutí i rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. 4 T 6/2011, a to v celém jejich rozsahu. Dovolatel dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu využil svých pravomocí daných mu ustanovením §265o odst. 1 tr. ř. a přerušil výkon rozhodnutí uloženého mu napadeným rozhodnutím.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. R. M. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že uvádí-li obviněný, že stíhaný skutek byl v napadeném rozsudku (jakož i v řízení mu předcházejícím) nesprávně právně posouzen jako zločin podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, pak je nutno konstatovat, že tuto námitku uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i před odvolacím soudem, přičemž oba tyto soudy v odůvodnění svých rozsudků konkrétně uvedly, z jakých důvodů je namístě stíhaný skutek právně kvalifikovat podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku a proč tedy nejde o jednání beztrestné, jak dovozuje obviněný. Poukazuje-li obviněný na to, že účet, ze kterého byly předmětné finanční prostředky na příkaz obviněného odčerpány, byl toliko vnitřním technickým účtem banky, ke kterému neměla společnost KVALT, s. r. o., (a tedy ani obviněný) žádné dispoziční oprávnění a že tedy obviněný nemohl způsobem popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně jednat na úkor společnosti KVALT, s. r. o., pak je nutno poukázat na to, že i tuto námitku uplatnil obviněný již v řízení před soudem prvého stupně a nalézací soud se s ní v odůvodnění svého rozsudku vypořádal (srov. zejm. str. 67 a násl.), přičemž odvolací soud tomuto způsobu hodnocení námitek obviněného přisvědčil. Zdůrazňuje-li obviněný, že finanční prostředky nacházející se na vnitřním technickém účtu banky nebyly ve vlastnictví společnosti KVALT, s. r. o., a obviněný tak nemohl skutkem popsaným ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu jednat na úkor společnosti KVALT, s. r. o., pak je nutno zdůraznit, že jednání na úkor poškozené společnosti není nutně spojeno s tím, že by obviněný disponoval s prostředky patřícími této společnosti jako vlastníkovi. Podstatné pro posouzení toho, zda obviněný jednal na úkor některé ze společností, za které při spáchání stíhaného skutku vystupoval, je výlučně to, zda se jeho jednání negativně promítlo do majetkové situace toho podnikatelského subjektu, jehož jménem jednal – pro naplnění znaků skutkové podstaty stíhaného zločinu tedy není rozhodné, zda finanční prostředky na vnitřním technickém účtu banky patřily poškozené společnosti. Podstatné je spíše to, zda se úkon obviněného, spočívající v protiprávním odčerpání peněz z vnitřního technického účtu banky, negativně promítl do majetkové situace společnosti KVALT, s. r. o. Soudy obou stupňů přitom dovodily, že ke vzniku těchto nepříznivých majetkových důsledků na straně společnosti KVALT, s. r. o., došlo, přičemž svůj závěr pečlivě odůvodnily. Argumenty obviněného tak, jak byly obsaženy v dovolání, tyto závěry soudů obou stupňů nijak nezpochybnily.
Dovolatel dále tvrdí existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a tím, jaký skutkový stav na základě těchto důkazů vzaly soudy obou stupňů za prokázaný. V tomto směru poukazuje na rozdíly ve znaleckých posudcích, pokud se tyto znalecké posudky zabývaly otázkou dalšího osudu částky 8.748.000,- Kč, resp. otázkou toho, zda tato finanční částka byla či nebyla obviněným použita v rámci stavebního projektu KVALT. Vlastním hodnocením provedených důkazů dospívá dovolatel k závěru, že pokud nebylo prokázáno, zda tyto finanční prostředky byly použity na stavbu bytového komplexu KVALT v P., pak měl soud v souladu se zásadou in dubio pro reo vycházet z toho, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že tyto prostředky byly využity při zmíněném projektu bytové výstavby a že tedy nezpůsobil společnosti KVALT, s. r. o., škodu ve výši, z níž nalézací i odvolací soud vycházely. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními však podle názoru státního zástupce jde pouze tenkrát, kdy v napadeném rozsudku absentuje srozumitelné odůvodnění, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních na straně jedné a z nich vyplývajících právních závěrech na straně druhé, event. došlo-li k opomenutí stěžejních důkazů. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu nalézacího ani rozsudek Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího však takovými vadami zjevně netrpí. Oba zmíněné rozsudky obsahují velmi pečlivé odůvodnění, které je prosto všech logických rozporů. Soudy obou stupňů velmi podrobně analyzovaly obsah provedeného dokazování a důkazy pečlivě hodnotily ve vzájemných souvislostech. Skutková zjištění, která oba soudy vzaly za podklad pro rozhodnutí o vině, neobsahují logické rozpory a nepostrádají oporu v provedených důkazech, přičemž je třeba zdůraznit i to, že nalézací ani odvolací soud se v odůvodnění svých rozsudků neopomněly vypořádat ani s argumenty obhajoby. Sama skutečnost, že obviněný ze svého pohledu hodnotí provedené důkazy jinak než soud prvého i druhého stupně, resp. dospívá na základě provedených důkazů k jiným závěrům než soudy obou stupňů, extrémní rozpor nezakládá. Vrchní soud v Praze se v odůvodnění napadeného rozsudku pečlivě zabýval také vztahem mezi skutečnostmi, které soud prvého stupně vzal za prokázané na základě znaleckého posudku Ing. Koutníka, a skutečnostmi, které sám odvolací soud zjistil z posudku znalce Ostravská znalecká, a. s., přičemž neshledal, že by zejména skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku Ostravská znalecká, a. s., odůvodňovaly jakoukoli pochybnost o správnosti závěrů soudu prvého stupně.
Dovolání je podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněné, pokud dovolatel sice uplatňuje námitky věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu, ale jde o námitky, s nimiž se již soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly, zejména pokud se v dovolání jen opakují argumenty použité už v původním řízení a v řádném opravném prostředku, které dostatečně posoudil už soud v řádném opravném řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Státní zástupce vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že dovolání obviněného Ing. R. M. bude namístě odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, neboť dovolací námitky obviněného jsou co do základu pouze opakováním argumentů, které obviněný již použil v předchozím řízení a s nimiž se nalézací i odvolací soud ve svých rozhodnutích vypořádaly. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. R. M. v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné rozhodnutí, než které je navrhováno shora.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný Ing. R. M. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Právě z těchto zmíněných hledisek se Nejvyšší soud zabýval i skutkovými námitkami obviněného Ing. R. M., které směřovaly zejména do hodnocení provedených důkazů oběma nižšími soudy. K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné především zdůraznit, že orgány činné v trestním řízení a v konečné fázi soud hodnotí důkazy, aniž by byl vázán zákonnými pravidly, tedy podle svého volného (tj. zákonem nevymezeného) uvážení, které však nesmí vykazovat znaky libovůle, a proto soud musí své závěry logicky a přesvědčivě v odůvodnění odsuzujícího rozsudku vysvětlit. Zásada volného hodnocení důkazů nutí soud přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem a charakteristickým rysům, čímž brání mechanickému postupu při hodnocení důkazů. Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. má zřejmě na mysli závěrečné hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti, tedy zda obsah provedeného důkazu jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy je pravdivý. Hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů pak představuje vlastní syntetickou část hodnocení. Na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, o závažnosti skutečností vyplývajících z důkazů, o jejich souvislosti a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy, o jejich souladu s poznatky praxe a vědy se získává obraz skutečnosti, která je předmětem dokazování. Soud musí v odůvodnění rozsudku vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, jak se vypořádal s obhajobou a proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů (§125 odst. 1 tr. ř.). Je proto možno přezkoumat, jak soud ke svému vnitřnímu přesvědčení dospěl, zda postupoval správně a zda ke svému vnitřnímu přesvědčení dospěl důvodně. Zásada volného hodnocení důkazů se uplatňuje ve všech stadiích trestního řízení a platí pro všechny orgány činné v trestním řízení (§12 odst. 1 tr. ř.).
Dovolatel byl uznán vinným zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, když v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu a prospěch uzavřel jako člen orgánu dvou podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti smlouvu na úkor jednoho z nich a získal pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu. Nevýhodná je taková smlouva, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jednoho podnikatele vůči druhému, přičemž nemusí jít vždy jenom o finanční prospěch, i když tomu tak zpravidla bude. Prospěch velkého rozsahu vyplývá z §138 odst. 1, 2 tr. zákoníku a činí nejméně 5.000.000,- Kč, poněvadž se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro určení výše škody. Prospěch velkého rozsahu může být pachatelem získán jak „pro sebe“, tak i „pro jiného“.
Jak vyplývá již z dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu, k naplnění zákonného znaku „na úkor“, který je uveden ve skutkové podstatě trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku (trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009), může dojít tím, že pachatel na podkladě smlouvy vyvede majetek ze společnosti, což vyvolá omezení nebo dokonce ukončení možnosti podnikání konkrétního podnikatelského subjektu. Nevýhodnost takto uzavřené smlouvy, resp. souboru smluv zde spočívá mimo jiné v tom, že jeden ze subjektů byl takovými smlouvami zbaven majetku, který byl používán k podnikání, čímž mu bylo znemožněno i samotné podnikání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 685/2009). Přestože skutková podstata přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku sankcionuje některé případy porušování zákazu konkurence v hospodářské soutěži, nemá tzv. blanketní dispozici, neboť neodkazuje na ustanovení obchodního zákoníku upravující zákaz konkurence a nepodmiňuje trestní odpovědnost porušením takového zákazu, ale trestní zákon v ní stanoví vlastní znaky charakterizující porušení zákazu konkurence, včetně postavení pachatele, typu jednání a specifického úmyslu. Proto z hlediska trestní odpovědnosti za trestný čin podle §255 odst. 2 tr. zákoníku nezáleží na tom, zda pro pachatele platil zákaz konkurence i podle obchodního zákoníku nebo jiného předpisu, resp. podle společenské smlouvy či stanov obchodní společnosti nebo družstva, a zda porušil i takový zákaz. Na druhé straně z uvedeného vyplývá, že porušení zákazu konkurence stanoveného předpisy obchodního práva nebo společenskou smlouvou či stanovami obchodní společnosti nebo družstva samo o sobě nezakládá trestní odpovědnost podle citovaného ustanovení trestního zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1640/2005, publikované pod č. 39/2006-I. Sb. rozh. tr.). Ustanovení §255 odst. 2 tr. zákoníku chrání podnikatele se stejným nebo podobným předmětem činnosti, na jejichž podnikání se pachatel účastní, před jakoukoli smlouvou, která by byla uzavřena tak, že by jednoho nebo více z nich znevýhodnila. Nemusí jít přitom o smlouvu, která by byla uzavřena mezi podnikateli, u nichž je pachatel činný, ale může být smluvní stranou i třetí subjekt. Není ani nutné, aby se smlouva týkala předmětu činnosti těchto podnikatelů, který je jim společný, přímo (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 3 To 148/98, publikovaný pod č. 36/2000 Sb. rozh. tr.).
Předně je nutné podotknout, že poškozením společnosti KVALT, s. r. o., a úkorem, který jí byl způsoben, se již důkladně zabývaly soudy nižších stupňů, zejména soud nalézací. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se tak podává, že obviněný Ing. R. M. i při hlavním líčení uvedl, že příkaz k převodu částky 40.000.000,- Kč z účtu postoupených pohledávek na běžný účet společnosti KVALT, s. r. o., skutečně podal a podepsal s tím, že byl oprávněn s tímto účtem disponovat. Nesporoval ani to, že podle jeho pokynů podle výběrového dokladu, který podepsala a vyplnila svědkyně M., z běžného účtu KVALTU, s. r. o., na běžný účet HIPPOInvest Group, a. s., odešla dotčená částka 40.000.000,- Kč, když jako důvod tohoto hotovostního výběru peněz, v něm byla uvedena firemní půjčka, když však nesouhlasil s tím, že by byť i ústně takovouto dohodu o půjčce uzavřel (srov. str. 36 – 37 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ze zprávy UniCredit Bank Czech Republic, a. s. (dále jen „UCB“), bylo zjištěno, že obviněný Ing. M. měl dispoziční právo k běžnému účtu společností KVALT, s. r. o., č. …, a k běžnému účtu společností HIPPOinvest GROUP, a. s., č. …. V případě účtu č. … (účet postoupených pohledávek) a účtu č. … se jednalo o vnitřní technické účty banky, společnost KVALT, s. r. o., neměla u těchto účtů dispoziční oprávnění a nebyly o zřízení těchto účtů z daného důvodu podepisovány smlouvy, byť u předmětného účtu č. … šlo o účet postoupených pohledávek společnosti KVALT, s. r. o. Účet č. … sloužil pro splácení úvěru a účet č. … (účet postoupených pohledávek) byl sice veden na společnost KVALT, s. r. o., avšak jednalo se o účet, který byl zřízen za účelem zajištění úvěrového vztahu, kdy společnosti KVALT, s. r. o., vznikaly pohledávky – platby záloh na budoucí kupní cenu z budoucích smluv kupních, jejichž předmětem byl prodej bytových nebo nebytových jednotek v bytovém komplexu v P. Platby záloh měly být budoucími kupujícími poukazovány na účet č. …. Na základě rámcové smlouvy „o zajišťovacím postoupení pohledávek“ pak mělo docházet k zajišťovacímu postupování pohledávek společností KVALT, s. r. o., na banku, a takto postoupené pohledávky měly sloužit nejen jako toto zajištění, ale i k pozdější úhradě závazků společností KVALT, s. r. o., vůči bance. K účtu č. … (účet postoupených pohledávek) neexistoval podpisový vzor a společnost KVALT, s. r. o., přestože šlo o účet této společnosti, neměla ani dispoziční oprávnění k tomuto účtu. Podpis obviněného pak na předmětném platebním příkazu byl pokladníkem, pracovníkem pobočky banky, ověřen podle podpisového vzoru k jinému účtu klienta. Předmětný převod finanční částky ve výši 40.000.000,- Kč byl prošetřován vnitřním auditem banky, který dospěl k závěru o porušení interních postupů při ověření podpisu klienta na platebním příkazu klienta ze strany pracovníka banky, neboť k účtu, z něhož byla daná částka poukázána, neexistoval podpisový vzor a podpis klienta na platebním příkazu byl ověřen podle podpisového vzoru k jinému účtu téhož klienta (srov. str. 40 – 41 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Vyhodnocením listinného materiálu nalézací soud uzavřel, že společnost KVALT, s. r. o., měla 3 účty – běžný, účet postoupených pohledávek a úvěrový účet, když obviněný Ing. M. měl dispoziční právo jen k běžným účtům KVALT, s. r. o., a HIPPOinvest Group, a. s., ale neměl ho k účtu postoupených pohledávek, který má také i jiné číslo než běžný účet KVALTU, s. r. o. Majitelem účtu běžného i účtu postoupených pohledávek byla společnost KVALT, s. r. o. (srov. str. 52 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). K povaze účtu postoupených pohledávek se pak váže Sdělení UCB znějící tak, že účet postoupených pohledávek je vnitřní technický účet banky a klient (KVALT, s. r. o.) neměl u tohoto účtu dispoziční oprávnění a z tohoto důvodu se kvůli jeho zřízení nepodepisovala smlouva o zřízení tohoto účtu s klientem (srov. str. 54 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ve sdělení UCB je dále uvedeno, že rámcová smlouva o zajišťovacím postoupení pohledávek upravovala způsob, jakým mělo docházet k postupování pohledávek z KVALTU, s. r. o., na banku. K uzavírání smluv o postoupení konkrétních pohledávek však již následně nedocházelo a pohledávky tak k zajištění postoupeny na banku nebyly. Majitelem finančních prostředků shromážděných na účtu postoupených pohledávek zůstala společnost KVALT, s. r. o., neboť nedošlo k naplnění rámcové smlouvy o zajištění postoupením pohledávek a finanční prostředky tak nebyly efektivně postoupeny na banku (srov. str. 55 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Nalézací soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že skutečně byla formálně uzavřena smlouva o půjčce mezi oběma dotčenými podnikatelskými subjekty. Skutkově se nemusí jednat o smlouvu v její písemné podobě, ale o její ústní či konkludentní formu. Jednorázovým platebním příkazem ze dne 28. 3. 2007 HIPPOinvest Group, a. s., ze svého běžného účtu díky tomu, že tam přišla hotovost z KVALTU, s. r. o., ve výši 40.000.000,- Kč, mohla poukázat posléze částku 5.000.000,- Kč pro PROEXIM, s. r. o., na nákup nemovitosti v k. ú. S.. Obviněný tedy užil finanční prostředky, které neoprávněně jako půjčku vyvedl ze společnosti KVALT, s. r. o., na úhradu projektu společnosti HIPPOinvest Group, a. s., a to v situaci, kdy nijak tato půjčka nebyla zajištěna, natož zaručena okamžitá návratnost použitých finančních prostředků. Tím se choval na úkor společnosti KVALT, s. r. o., jelikož ani tato částka pak KVALTU, s. r. o., vrácena nebyla, a ve prospěch HIPPOinvest Group, a. s., neboť i tato částka byla použita, ale nebyla vrácena, což s ohledem na hospodářskou situaci HIPPOinvest Group, a. s., se dalo předpokládat. HIPPOinvest Group, a. s., tuto částku používala, ať již tím, že ležela na jejím běžném účtu, jednak tím, že z ní za sebe uhradila částku 5.000.000,- Kč na nákup nemovitosti na Slovensku. Používání ve prospěch HIPPOinvest Group, a. s., je i to, že tyto peníze byly částečně postupně vráceny. Z částky 40.000.000,- Kč pak nebyla vrácena suma ve výši 8.748.000,- Kč. Tato částka tedy z pohledu toku peněz zůstala ve společnosti HIPPOinvest Group, a. s., respektive jí byla zkonzumována, neboť KVALTU, s. r. o., vrácena nebyla, ač se jednalo o prostředky společnosti KVALT, s. r. o. Tato částka je pak u KVALTU, s. r. o., úkorem a u druhé společnosti prospěchem. Jednání obviněného negativně ovlivnilo, v důsledku nepříznivých ekonomických dopadů zmíněné ústně uzavřené nevýhodné smlouvy, činnost společnosti KVALT, s. r. o., když danými finančními prostředky mělo dojít k úhradě splátek jí UCB poskytnutého úvěru a tím by mohlo i dojít k dokončení výstavby jediného projektu této společnosti. Tyto prostředky však byly s porušením povinností obviněného ve společnosti KVALT, s. r. o., poskytnuty ve prospěch společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., která neměla žádné příjmy, mimo příjmy ze součinnosti se společností KVALT, s. r. o., na úhradu závazků této společnosti a na úhradu záloh na nejisté získání dalších projektů, na kterých chtěl obviněný participovat ve své pozici ve společnosti HIPPOinvest Group, a. s. (srov. str. 57 – 58 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Finanční částka ve výši 8.478.000,- Kč vrácena nebyla. Byla užita k úhradě jiných závazků společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s. (o tom hovoří například svědek V.), a k úhradě částky 5.000.000,- Kč v souvislosti s nákupem nemovitosti v k. ú. S. (srov. str. 60 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Zajišťovací charakter účtu postoupených pohledávek byl obviněnému znám. O tomto svědčí nejen smysl úpravy tohoto účtu jak ve smlouvě úvěrové, tak i ze smlouvy rámcové, ale i z vyjádření svědka Ing. M. K., který obviněnému výslovně sdělil, že s finančními prostředky na účtu postoupených pohledávek nemůže nakládat. Plyne to i z vyjádření tohoto svědka, který dále uvedl, že klient v elektronickém bankovnictví ani na tento účet postoupených pohledávek vůbec neviděl. I svědek Ing. M. obviněného výslovně informoval, že k účtu postoupených pohledávek nemá žádné dispoziční oprávnění. Nemožnost nakládat se zmíněnými prostředky na účtu postoupených pohledávek však i bez těchto svědeckých vyjádření nepochybně vyplývala již ze samotného faktu, že k tomuto účtu nebyl zřízen podpisový vzor a že měl zcela jiné číslo než běžný účet společnosti KVALT, s. r. o., a tudíž k účtu postoupených pohledávek nebylo možno využívat podpisový vzor a dispoziční oprávnění z jiného účtu. Proč pracovník banky svědek H. v tomto případě pochybil, zjištěno nebylo, nicméně byl za toto své protiprávní chování bankou postižen. To, že obviněný Ing. M. nemohl prostředky z účtu postoupených pohledávek vyvádět mimo dispozici banky, dále také zcela implicitně plyne z podmínek uzavřené úvěrové smlouvy, kdy nesměl oslabovat finanční schopnosti dlužníka (KVALTU, s. r. o.), což odvedením částky 40.000.000,- Kč, byť tuto částku získal do majetkové podstaty společnosti KVALT, s. r. o., neoprávněně, však učinil. To stejné plyne i z rámcové smlouvy (srov. str. 62 – 63 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ve světle znění úvěrové smlouvy a na ní se vážících dalších smluvních ujednání či listin i z vyjádření UCB je prokázané, že částka 40 miliónů Kč, která byla na účtu postoupených pohledávek a která byla ve vlastnictví společnosti KVALT, s. r. o., měla být výlučně použita na úhradu závazku společnosti KVALT, s. r. o., vůči úvěrující UCB bance a pokud obviněný tuto částku neoprávněně vyvedl z dispozice KVALTU, s. r. o., i UCB, choval se k újmě společnosti KVALT, s. r. o., neboť tato o tuto částku aktuálně přišla. Současně obviněný tím umožnil společnosti HIPPOinvest Group, a. s., s touto částkou nakládat, čímž jí vznikla neoprávněná výhoda, a tím, že z ní nevrátila částku ve výši 8.748.000,- Kč, jí poskytl prospěch velkého rozsahu a společnosti KVALT, s. r. o., způsobil úkor v této výši (srov. str. 65 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněného, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozsudek ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2155/2008, nebo Rc 4/2001 či Rc 50/2006, v nichž Nejvyšší soud dospívá k závěru, že majitelem peněžních prostředků je vždy banka a majiteli účtu náleží pouze oprávnění (nároky) spočívající v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby. V projednávané věci neměla společnost KVALT, s. r. o., ani obviněný dispoziční oprávnění k danému účtu postoupených pohledávek, neboť se jednalo o vnitřní účet banky, založený v souvislosti se společností KVALT, s. r. o., uzavřenou smlouvou o úvěru č. … ze dne 10. 1. 2007 a dne 22. 3. 2007 uzavřenou rámcovou smlouvou o zajišťovacím postoupení pohledávek č. …. Tedy obchodní společnost KVALT, s. r. o., nejen, že nebyla majitelem peněžních prostředků, které byly vybrány z účtu, neměla ani dispoziční oprávnění k nim, tj. jednalo se o vnitřní technický účet banky a ne společnosti. V tomto právním postavení nemohla společnost ani podávat příkazy k provedení plateb z účtu ani jinak s penězi disponovat. Je tedy nutno konstatovat, že se ve skutečnosti nikdy nejednalo o finanční prostředky společnosti KVALT, s. r. o., ale o finanční prostředky UniCredit Bank Czech Republic, a. s. Tuto skutečnost potvrzuje i rámcová smlouva o zajišťovacím postoupení pohledávek č. … ze dne 22. 3. 2007. Podle dovolatele je tak nemožné, aby poškodil společnost KVALT, s. r. o., nebo jí způsobil úkor, neboť vybrané peníze již ve skutečnosti nepatřily této společnosti.
Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné uvést, že není pochyb o tom, že majitelem peněžních prostředků na účtu vedeném u banky je právně vždy banka a majiteli účtu náleží pouze oprávnění (nároky) spočívající v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby. Přesto se však v praxi běžně hovoří, byť právně nepřesně, o majiteli účtu a o vlastnictví peněz na účtu a v tomto smyslu používá tyto výrazy i nalézací soud, a to s přihlédnutím k dispozicím s předmětnou částkou 40.000.000,- Kč provedeným v této věci obviněným Ing. R. M., která byla neoprávněně na základě jeho příkazu k tuzemské platbě v CZK s datem splatnosti dne 26. 3. 2008, z důvodu nedostatečného prověření shora uvedených skutečností dne 26. 3. 2008 připsána jako expresní platba na běžný účet společnosti KVALT, s. r. o., č. …, přičemž poté dne 27. 3. 2008 tuto finanční částku na základě pokynu obviněného L. M., převedla na běžný účet společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., č. …, vedený u Citibank Europe plc., organizační složka, Praha, jako bezúročnou půjčku bez stanovení data splatnosti společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., a to na základě ústně uzavřené smlouvy o půjčce na straně věřitele i dlužníka obviněným Ing. R. M., bez zmocnění statutárního orgánu a bez předchozího informování statutárního orgánu, kdy z důvodu překročení limitu pro převod finančních prostředků byl, na základě L. M. vyhotoveného výběrového dokladu Citibank Europe plc., vystaveného dne 27. 3. 2008, a vkladového dokladu ze dne 27. 3. 2008 a touto podepsaného dne 27. 3. 2008 čestného prohlášení o hotovostním vkladu této částky na účet společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., č. …, vedený Citibank Europe, plc. organizační složka, Praha, tento bezhotovostní převod proveden a zaúčtován jako výběr hotovosti z účtu č. … a následný vklad hotovosti na účet č. …. Vzhledem k tomu, že základní pojmy, které obsahuje skutková podstata zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, a to „výhoda“, „prospěch“, „úkor“ či „prospěch velkého rozsahu“, nejsou vázány na vlastnictví předmětných peněžních prostředků, ale vážou se na rozsah majetku poškozené či zvýhodněné společnosti, nemá tato nepřesnost, které se použitím uvedených pojmů bez bližšího vysvětlení dopustil nalézací soud a v návaznosti na jeho rozsudek i odvolací soud, žádný vliv na jinak správné závěry obou soudů, podle kterých nevzniká žádná pochybnost, že obviněný Ing. R. M. tím, že neoprávněně uvedeným způsobem převedl částku 40.000.000,- Kč na běžný účet společnosti KVALT, s. r. o., tedy do majetkové podstaty této společnosti, a tyto finanční prostředky pak použil uvedeným způsobem ve prospěch společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., chtěl zcela cíleně prospět jedné ze dvou zmíněných obchodních společností, za které v posuzovaném případě jednal, a činil tak úmyslně na úkor druhé, když nepochybně svým jednáním opatřil společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., výhodu a prospěch ve výši nejméně 8.748.000,- Kč, a to v konečné fázi na úkor majetkové podstaty společnosti KVALT, s. r. o.
Pokud se týká pořízených znaleckých posudků, nalézací soud uvedl, že pokud jde o znalce Ing. Koutníka, znalcem bylo připuštěno, že z půjčených finančních prostředků mohla firma HIPPOinvest GROUP, a. s., hradit některé ze svých jiných závazků vůči jiným věřitelům. Z částky ve výši 40.000.000,- Kč nebyla vrácena částka ve výši 8.748.000,- Kč. Znalec u výslechu v hlavním líčení pak ve vztahu k závěru o užití nevrácených finančních prostředků své závěry upřesnil tak, že tyto byly použity na zaplacení jiných závazků společnosti HIPPOinvest GROUP, a. s., kdy nelze přesně specifikovat na jaké. Konstatoval však, že tato částka byla společností použita. Na jejím účtu ani v pokladně nezůstala (srov. str. 26 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V podrobnostech je dále v odůvodnění rozsudku k výslechu znalce konstatováno, že z půjčky 40 miliónů Kč bylo v průběhu řádově jednoho nebo půldruhého měsíce vráceno 31.252.000,- Kč. HYPPOInvest Group, a. s., bylo použito na poskytnutí následné půjčky 5 miliónů Kč na Slovensko a dále na ostatní náklady, které byly v průběhu od března do října 2008 čerpány, protože na konci října 2008 tato společnost vykázala téměř nulový zůstatek finančních prostředků na bankovním účtu. Tzn. od 27. 3., kdy znalec vychází ze zůstatku, který je uveden v posudku, po odečtu vratek z té půjčky řádově těch 31-32 miliónů Kč a 5 miliónů Kč, které byly půjčeny na Slovensko, došlo ještě k dalšímu financování, tzn. úhrada dodavatelských faktur, což opět ve znaleckém posudku uvádí, a tam došlo řádově k úhradě 10 mil. Kč dodavatelských faktur, což muselo být jedině z bankovního účtu a z tohoto dedukuje, není to přímo v posudku uvedeno, že těchto zbývajících 10 miliónů Kč bylo použito na financování zbytku roku od 27. 3. a následně do toho konce října roku 2008. Kterých faktur, resp. jakého financování, se nedá dohledat. Právě u této společnosti byla špatná dohledatelnost z důvodu, že se tam změnilo účetnictví. Společnost, která prováděla účetnictví pro tuto společnost v podstatě skončila a pak byl problém se zajištěním jednotlivých podkladů pro znalecký posudek. Společnost KVALT, s. r. o., hradila vůči druhé společnosti faktury, ale protože vzájemné pohledávky a závazky dosáhly určité hodnoty, která byla několik desítek milionů, proto došlo oním dokladem, zápočtem vzájemných závazků a pohledávek k uznání a jejímu proúčtování (viz č. l. 4664, doklad je podepsán podle obviněného jím a panem V.). Tento zápočet byl pouze torzem vzájemných vztahů, protože ve většině případů docházelo k úhradám formou bankovního převodu. Obsahem této dohody o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek nebyla částka 8.748.000,- Kč ani celá částka dané půjčky 40 miliónů Kč. Závazek a pohledávka to jsou dodavatelsko odběratelské vztahy. Účet dodavatelů, účet pohledávek. Zatímco účet 40 miliónů Kč a další jiné částky byl účet půjček, účet pohledávek je účet č. …, účet závazků je účet č. … a účet půjček je účet č. …, takže zde by nerad slučoval závazek z titulu půjček a že to je závazek z titulu dodavatelsko odběratelských vztahů, což je tento doklad o započtení, takže v tomto dokladu, zápočtu, není v žádném případě obsažen nějaký zůstatek ze vzájemných vztahů půjček. Není možné, aby se jednalo v tomto případě o úhradu závazků společnosti KVALT, s. r. o., vůči společnosti HIPPOInvest Group, a. s. Závazky je široký pojem. Pokud se týká půjčky, která byla poskytnuta společností KVALT, s. r. o., byla půjčkou a z druhé strany byla závazkem z titulu půjčky. Tzn. nemohlo docházet k úhradě faktur, protože na straně KVALTU, s. r. o., toto bylo zúčtováno jako půjčka nikoliv jako úhrada peněz za nějaký závazek na účet … KVALTU, s. r. o., zatímco KVALT, s. r. o., to zúčtoval na účet … půjčka. Takže nelze slučovat, že jakékoliv půjčky, které byly poskytnuty, že byly dávány na krytí peněz, které dlužila jedna firma druhé z titulu dodavatelských faktur, z dodavatelských vztahů. Lze to jednoznačně vyloučit tím, na který účet společnost KVALT, s. r. o., zúčtovala tyto půjčky a zúčtovala je na stranu na účet … půjčka. Ze společnosti odešlo 10 miliónů Kč, 5 miliónů na L. a 5 miliónů jako půjčka na Slovensko. Tzn., že tato půjčka, která byla poskytnuta 28. 3. 2008, je po datu poskytnutí těch 40 miliónů Kč a kdyby těchto 40 miliónů Kč půjčky nebylo poskytnuto, pak by na tuto půjčku na Slovensko HYPPOinvest Group, a. s., prostředky nezbývaly (srov. str. 34 – 35 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Z pohledu úkoru není ani tak zásadní na co společnost HIPPOinvest Group použila peníze nad 5.000.000,- Kč do částky 8.748.000,- Kč, když nelze přehlédnout i půjčku 5 miliónů Kč na Slovensko, neboť je evidentní, že byla poslední, která s touto částkou disponovala a KVALTU, s. r. o., ji nevrátila. Částka 8.478.000,- Kč se tak stala úkorem společnosti KVALT, s. r. o., neboť o tuto částku byla tato společnost připravena, a na druhé straně neoprávněnou výhodou na straně společnosti HIPPOinvest Group, a. s. (srov. str. 60 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud rovněž podotknul, že je nutno vycházet z toho, že obviněný dotčené peníze z účtu postoupených pohledávek odčerpal neoprávněně a že ustanovení §255 odst. 2 tr. ř. neoperuje s pojmem škoda, ale s pojmem prospěch a úkor. Prospěch a úkor se pak, pokud vznikly, nepoměřují součty, které by nastaly, pokud by se zúčastněné subjekty chovaly jinak, než se stalo, pokud by takovouto svobodnou volbu měly. Obviněný KVALTU, s. r. o., ani bance žádnou volbu neposkytnul. V okamžiku spáchání činu obviněným, resp. jeho ukončením, úkor společnosti KVALT, s. r. o., vznikl a existoval i onen prospěch velkého rozsahu u druhé zúčastněné společnosti (srov. str. 67 – 68 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud navázal na skutková zjištění soudu nalézacího, tyto potvrdil a dodal, že správnost a úplnost pro věc podstatných skutkových závěrů soudu prvního stupně nijak nezpochybnil ani důkaz znaleckým posudkem Ostravské znalecké, a. s. Podle odvolacího soudu závěry zpracovatelů posudku nebyly jasné a ověřitelné, nýbrž šlo o závěry v rovině spekulací a odhadů (srov. str. 5 – 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Žádné důkazy provedené v hlavním líčení tvrzení obviněného Ing. R. M. neprokazují a on sám konkrétní důkazy o tom, že převedené finanční prostředky byly použity k úhradě konkrétních faktur vystavených HIPPOinvest GROUP, a. s., v souvislosti se stavbou v P., nepředložil. Znalecký posudek Ing. Václava Koutníka, s jehož hodnocením a námitkami obhajoby proti němu se soud prvního stupně přesvědčivě vypořádal, tuto možnost zcela vylučuje, a znalecký posudek Ostravské znalecké, a. s., pouze nejasně hovoří o možnosti blíže nespecifikovaných záloh účtovaných na stejném účtu jako půjčky pro HIPPOinvest GROUP, a. s., přičemž ale současně v jiné části posudku shodně se znalcem Ing. Václavem Koutníkem má za to, že 5.000.000,- Kč z této částky HIPPOinvest Group, a. s., která v rozhodné době disponovala vlastními finančními prostředky pouze ve výši 3.918,- Kč (srov. znalecký posudek Ostravské znalecké, a. s., na č. l. 28 a 30), obratem poskytla jako vlastní půjčku na Slovensko v souvislosti s projektem S.. Velmi nelogické a nevěrohodné se navíc jeví to, že by dlužník zaslal věřiteli 40.000.000,- Kč s tím, nechť mu věřitel nadbytečnou částku vrátí, přičemž tato nadbytečná částka by čítala celých 31.000.000,- Kč (srov. str. 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Navíc v dostupném účetnictví obou firem je zrcadlově jasně vykazováno, že 40.000.000,- Kč je půjčkou, což vylučuje možnost, že by šlo o platbu konkrétních faktur nebo zálohu na tyto platby. I v případě, že hlavní motivací obviněného Ing. R. M. bylo vyvést 40.000.000,- Kč ležících na účtu postoupených pohledávek, o nichž věděl, že v krátkém čase budou bankou strženy k úhradě již splatného úvěru (vědomí o tom lze snadno dovodit ze skutečnosti, že obviněný osobně požádal o předčasné splacení úvěru a jak již bylo shora uvedeno, byl si vědom zástavy na těchto finančních prostředích váznoucí), a dát je k dispozici HIPPOinvest Group, a. s., aby ta mohla úspěšně začít realizovat jiné stavební projekty, ke kterým předpokládala získat mnohamilionové úvěry (jak vyplývá z důkazů provedených soudem prvního stupně), a poté část takto získaných finančních prostředku použít zpětně ve prospěch společnosti KVALT, s. r. o., je pro jeho trestní odpovědnost za posuzovaný skutek rozhodující, že v rozhodnou dobu jednal s plným vědomím, že aktuálně svým činem působí újmu KVALTU, s. r. o., a naopak zvýhodňuje HIPPOinvest Group, a. s., která je na trhu konkurentem prvně jmenované obchodní společnosti, přičemž mu byla dobře známa i výše majetkového prospěchu HIPPOinvest Group, a. s. (srov. str. 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž potvrdil, že znaleckému posudku Ing. Václava Koutníka, znalce z oboru ekonomika, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky, účetní evidence, který zkoumal účetní doklady obou obchodních společností, nelze nic vytknout. Přesné udání zbývající částky nelze z dostupných účetních dokladů HIPPOinvest Group, a. s., vysledovat, lze se jen domnívat, že byla použita ke krytí výdajů HIPPOinvest Group, a. s., rozhodně z účetní evidence nevyplývá, že by částka 3.748.000,- byla zaslána obchodní společnosti KVALT, s. r. o. (srov. str. 10 – 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud s ohledem na odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů a s ohledem na předložený spisový materiál, kdy se zabýval zejména znaleckým posudkem Ing. Václava Koutníka (č. l. 4665 spisu a násl.) a znaleckým posudkem Ostravské znalecké, a. s. (č. l. 4989a a násl. spisu), nemá, co by napadeným rozhodnutím vytknul, a proto se závěry nalézacího i odvolacího soudu souhlasí i pokud se týká naplnění zákonného znaku „na úkor“. Naplnění tohoto znaku na straně společnosti KVALT, s. r. o., je ze skutkových zjištění zřejmé. Jednání na úkor poškozené společnosti nemusí být nutně spojeno s tím, že by obviněný disponoval s prostředky patřícími této společnosti jako vlastníkovi. Podstatné je, zda se jeho jednání negativně odrazilo v majetkové situaci znevýhodněné společnosti, za níž jednal. Pro posouzení trestní odpovědnosti dovolatele tedy není podstatné, zda peněžní prostředky na účtu postoupených pohledávek původně patřily poškozené společnosti, nebo jak tvrdí obviněný v podaném dovolání bance, tedy UCB, jako prostředky na účtu. V projednávaném případě úkor spočívá v tom, že obviněný Ing. R. M. uzavřel smlouvu za KVALT, s. r. o., s HIPPOinvest Group, a. s., tj. s firmou se stejným předmětem činnosti, v důsledku čehož z majetku společnosti KVALT, s. r. o., která v rozhodné době nebyla v dobré ekonomické kondici, poskytl bezúročnou půjčku ve výši 40.000.000,- Kč, kdy se současně jednalo o jediné finanční prostředky KVALTU, s. r. o., a které navíc měly sloužit k zaplacení již splatného úvěru, a následně z nich měly být uspokojeny pohledávky zejména zájemců o byt, tj. dalších věřitelů KVALTU, s. r. o., kteří složili rezervační zálohy na jeho koupi, přičemž dovolatel při uzavírání předmětné smlouvy nesjednal ani žádné záruky či kompenzační protiplnění. K tomu Nejvyšší soud dodává, že pokud dovolatel namítá, že nebylo prokázáno, že částka z nevrácených 8.748.000,- Kč nad 5.000.000,- Kč, nebyla investována do obytného souboru, potom jednak není zásadní na co tyto peníze HYPPOinvest Group, a. s., použila, když v konečném důsledku je KVALTU, s. r. o., na základě smlouvy o půjčce nevrátila (znaleckým zkoumáním bylo prokázáno, že z účetní evidence nevyplývá, že by došlo k jejich vrácení), a jednak úkor byl společnosti KVALT, s. r. o., způsoben již tím, že došlo k půjčce oněch 40.000.000,- Kč ve prospěch společnosti HYPPOinvest Group, a. s. Pokud tedy obviněnému Ing. R. M. byly kladeny k tíži výhoda a prospěch pouze ve výši 8.748.000,- Kč, které nebyly společnosti KVALT, s. r. o., vráceny, je nutné podtrhnout, že oba nižší soudy v tomto směru rozhodly v jeho prospěch.
Skutková zjištění učiněná již nalézacím soudem plně naplňují znak přečinu podle ustanovení §255 odst. 2 tr. zákoníku „na úkor“, neboť obviněný Ing. R. M. poté, co neoprávněně převedl finanční prostředky ve výši 40.000.000,- Kč na běžný účet společnosti KVALT, s. r. o., na podkladě smlouvy o bezúročné půjčce vyvedl tento majetek ze společnosti KVALT, s. r. o., což způsobilo, že uvedená společnost byla značně omezena v jediném předmětu svého podnikání, tj. v dokončení výstavby bytového objektu v P.. Není přitom rozhodné, o jaký typ smlouvy se jednalo, podstatné je, že uzavřená smlouva nebyla nijak zajištěna a že v důsledku uzavření této smlouvy byla společnost KVALT, s. r. o., připravena o finanční prostředky, které by jinak mohly být použity na dokončení výstavby projektu – obytný soubor KVALT v P. v ulici M. a V R., jediného podnikatelského záměru společnosti KVALT, s. r. o., či na úhradu splatných závazků společnosti KVALT, s. r. o. Nevýhodnost uzavřené úvěrové smlouvy zde spočívá mimo jiné v tom, že společnost KVALT, s. r. o., byla touto smlouvou zbavena majetku, který byl používán k jejímu podnikání, čímž jí bylo znemožněno i samotné podnikání. K tomu Nejvyšší soud dodává, a odpovídá to i ustálené judikatuře týkající se ustanovení §255 odst. 2 tr. zákoníku, že uvedené ustanovení chrání podnikatele se stejným nebo podobným předmětem činnosti, na jejichž podnikání se pachatel účastní, před jakoukoli smlouvou, která by byla uzavřena tak, že by jednoho nebo více z nich znevýhodnila (k tomu přiměřeně srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 3 To 148/98, publikovaný pod č. 36/2000 Sb. rozh. tr.). Tedy jak již bylo Nejvyšším soudem shora opakovaně zdůrazněno, nezáleží na aplikovaném typu smlouvy, ale na tom, zda jejím uzavřením došlo ke zvýhodnění jedné společnosti oproti společnosti druhé, pokud mají stejný předmět činnosti, na jejichž podnikání se pachatel účastní.
Pokud se dovolatel domáhá jiného hodnocení provedených důkazů a v důsledku toho jiných skutkových závěrů za použití pravidla in dubio pro reo, neshledal se shora uvedených důvodů k takovému postupu Nejvyšší soud splněny zákonné podmínky, když jeho zásah jako dovolacího soudu na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. do takového hodnocení přichází na základě již citované ustálené judikatury v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, k čemuž však v posuzovaném případě nedošlo.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 5 To 66/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. 4 T 6/2011, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který nově rozhodl o vině a trestu obviněného Ing. R. M., přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného Ing. R. M. uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného Ing. R. M. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2013
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.