ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1038.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1038/2013-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný Mgr. J. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 55 To 132/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 157/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 4 T 157/2012, byl obviněný Mgr. J. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v úmyslu obohatit sebe nebo jiného, předstírajíc zájem o ubytování pro Mládežnický pěvecký sbor, sídlem Kunín č. 338, využívaje razítka tohoto pěveckého sboru a dřívější spolupráce s tímto sborem, vědom si toho, že s ohledem na svoji finanční situaci nebude moci svých závazků dostát,
- v době od 4. 7. 2011 do 8. 7. 2011 na podkladě písemné objednávky ubytoval v Hotelu Hesperia na ul. Brněnská 55, Olomouc, sebe a nejméně další dva hosty, a to Ch. L. a Ch. A. , s tím, že platba bude provedena z účtu Dětského sboru v Hlučíně, když však byl pro vyšší útratu v průběhu pobytu vyzván k úhradě zálohy uvedl, že nemá finanční hotovost na zaplacení, později fakturovaná částka za poskytnuté služby (ubytování, telefon, konzumace v restauraci, prádelna, konzumace v minibaru a další), vše v celkové výši 34.249,- Kč, opakovaně zaslaná na adresu odběratele Mládežnický pěvecký sbor Cantus Melody, Kunín 338, byla vždy vrácena zpět se sdělením, že adresát je na uvedené adrese neznámý, čímž způsobil spol. Hesperia Hotels, s.r.o., Brněnská 55, Olomouc, IČ: 26143585, škodu v uvedené výši,
- dále obž. dne 8. 7. 2011 pod smyšleným jménem P. H. zastupující pěvecký sbor Cantus Melody objednal emailovou objednávkou ubytování v hotelu Lafayette, kde se téhož dne ubytoval s dalšími třemi hosty, za které jednal, když se představil jako sbormistr, kdy však později předložil doklady na jméno J. V. , jmenovaný spolu se svými hosty využil služeb hotelu Lafayette v Olomouci, na ul. Alšova č. 8, kde přespal, povečeřel a používal telefon, přičemž za tyto služby za období od 8. 7. 2011 do 9. 7. 2011 na výzvu nezaplatil, z hotelu odcestoval a faktura zaslaná na adresu Cantus Melody, Mládežnický pěvecký sbor, Kunín 338, byla vrácena s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý, čímž způsobil provozovateli hotelu, společnosti Verum Nomen s.r.o., Šantova č. 14, Olomouc, celkovou škodu ve výši 7.508,- Kč,
- dále se obž. na podkladě předchozího telefonického dotazu a v den ubytování doručené písemné žádosti o ubytování pro Mládežnický pěvecký sbor Cantus Melody, o.s., sídlem Kunín 338, v němž požadoval ubytování ve dvou pokojích, jeden jednolůžkový a jeden třílůžkový, a to na dobu od 9. 7. 2011 do 20. 7. 2011, ubytoval dne 9. 7. 2011 na hotelu Senimo, a.s. v Olomouci na ul. Pasteurova 10, kde se ubytoval spolu se třemi osobami ukrajinské národnosti rodiny Ch. , přičemž společně po celou dobu využívali služeb tohoto hotelu, dne 20. 7. 2011 byly oba pokoje uvolněny a předány a p. J. V. si osobě převzal fakturu za ubytování, stravu a drobný prodej, kterou dosud neuhradil a faktura zaslaná na adresu tohoto pěveckého sboru byla vrácena s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý, kdy tímto způsobil provozovateli hotelu, společnosti Senimo a.s., IČ: 47675683, Olomouc, Pasteurova č. 905/10, celkovou škodu ve výši 68.084,- Kč,
- dále se obž. J. V. na podkladě objednávky ze dne 19. 7. 2011 s žádostí o ubytování a stravu pro tři osoby a psa v termínu od 20. 7. 2011 do 30. 7. 2011 s upozorněním, že platba bude provedena fakturou, ubytoval dne 20. 7. 2011 spolu s dalšími dvěma osobami na dvou pokojích hotelu Gól v Olomouci na ul. Legionářská č. 12, kdy jeden pokoj včetně stravy byl využíván jednou osobou ve dnech 20. 7. až 22. 7. 2011 a druhý pokoj dvěma osobami a psem od 23. 7. 2011 do 29. 7. 2011 byly pak na druhém pokoji ubytovány již tři osoby a pes, kdy za stravu a ubytování byla vystavena faktura na celkovou částku ve výši 23.326,- Kč, kterou jmenovaný dosud neuhradil, čímž způsobil Monice Černé, IČ: 76101169, se sídlem Legionářská 12, 771 11 Olomouc, škodu v uvedené výši,
přičemž shora popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 133.174,- Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 2 T 53/2009 a na něj navazujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 4 To 208/2010 ze dne 2. 12. 2010, jež nabyl právní moci téhož dne, kterým mu byl mimo jiné uložen za spáchání zločinu podvodu dle ust. §209/1,4d) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jež byl následně rozsudkem Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 1 T 195/2009 ze dne 22. 9. 2011 s právní mocí k témuž dni, zahrnut do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců nepodmíněně a peněžitého trestu ve výměře 200.000,- Kč.“ Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 1 T 12/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozené společnosti SENIMO, a.s., částku 68.084,- Kč a poškozené Monice Černé částku ve výši 23.326,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal v neprospěch obviněného Okresní státní zástupce v Olomouci, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Rozsudkem ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 55 To 132/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného, při nezměněném výroku o vině, podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný (prostřednictvím svých obhájců) dovolání.
V dovolání vypracovaném obhájcem Mgr. Ivo Šotkem uvedl, že uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), f), g), h), k) a l ) tr. ř., přičemž konkrétně namítl, že mu okresní soud uložil souhrnný trest, který byl následně odvolacím soudem zrušen a byl mu uložen trest samostatný, byť z předchozích rozhodnutí i z logiky věci jednoznačně vyplývá, že mu měl být ukládán trest souhrnný.
V dovolání vypracovaném obhájkyní Mgr. Vendulou Majorovou uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž namítl, že v důsledku pochybení odvolacího soudu mu byl nesprávně uložen samostatný trest, ačkoliv mu měl být uložen trest souhrnný. Připomněl, že odvolací soud ve svém rozhodnutí argumentoval tím, že skutky, za něž byl v dané trestní věci odsouzen, byly spáchány až po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011. Podle názoru obviněného však soud druhého stupně nevzal v potaz fakt, že na trest odnětí svobody jemu uložený rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011, byla aplikována amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Odvolací soud tudíž měl dospět k závěru, že k rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011, nelze přihlížet (neboť trest jím uložený byl rozhodnutím prezidenta zrušen a na jeho osobu je třeba hledět, jako by nebyl odsouzen) a měl ve shodě se soudem nalézacím shledat, že z hlediska aplikace ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku je rozhodný rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 1 T 12/2011. Obviněný přitom zdůraznil, že skutky, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 4 T 157/2012, byly spáchány před 9. 8. 2012, kdy byl vyhlášen zmíněný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Přerově.
K tomu ještě podotkl, že odvolací soud neměl vzít v potaz v době rozhodování ničím nedoložené sdělení státní zástupkyně v tom smyslu, že aplikace amnestie bude napadena opravným prostředkem. Dodal, že podle ustálené rozhodovací praxe, pokud i po vyčerpání dostupných důkazů zůstanou pochybnosti o tom, zda byl trestný čin spáchán před vyhlášením dřívějšího rozsudku, je třeba postupovat ve prospěch pachatele a uložit souhrnný trest. Uzavřel, že i kdyby snad jeho dovolací argumentace nebyla vzata v potaz, je nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání dvou roků trestem nepřiměřeným, který neodpovídá obecným zásadám pro ukládání trestů.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k tr. ř. ve spojení s §265 l tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 55 To 132/2013, a dále aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že dovolací námitky obviněného nejsou přiléhavé, neboť uložení souhrnného trestu nepřichází v daném případě do úvahy, a to na základě skutečností, že za trestnou činnost, jíž se obviněný dopustil dne 28. 4. 2011, byl následně dne 8. 6. 2011 vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 2 T 113/2011, za trestnou činnost, jíž se obviněný dopustil v červenci 2011, byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Olomouci dne 26. 2. 2013. Je tedy zřejmé, že v předmětné věci nebylo možné aplikovat ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku o ukládání souhrnného trestu, které stanoví, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Okresní soud v Olomouci tedy nemohl uložit trest souhrnný, nýbrž trest samostatný, neboť před spácháním trestné činnosti v červenci 2011 obviněným byl vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin - Okresním soudem v Kroměříži dne 8. 6. 2011.
K námitce, že soudy nevzaly v potaz amnestii prezidenta ze dne 1. 1. 2013 ve vztahu k trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozhodnutím Okresního soudu v Kroměříži rozsudkem ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011, státní zástupce konstatoval, že tento trest byl již dříve zrušen rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 1 T 12/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 68 To 401/2012, jímž bylo správně rozhodnuto o uložení souhrnného trestu. Na neexistující výrok o trestu se prezidentská amnestie vztahovat nemohla, a proto je obviněným zmiňované rozhodnutí o aplikaci amnestie na tento trest bez významu pro posouzení podmínek pro ukládání souhrnného trestu.
Odkazuje-li obviněný na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tvrzením, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nejedná se o odkaz přiléhavý, neboť vychází z názoru, že uložený trest odnětí svobody v trvání dvou let je trestem nepřiměřeným, jenž neodpovídá obecným zásadám pro ukládání trestů. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k tomu, že sazba trestu odnětí svobody uvedená v ustanovení §209 odst. 3 tr. zákoníku činí jeden rok až pět let, nepřichází tento dovolací důvod v posuzované trestní věci v úvahu.
Státní zástupce uzavřel, že dovolací argumentace, kterou obviněný požaduje uložení trestu souhrnného, sice svou povahou odpovídá druhé alternativě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (neboť jde o „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“), není však důvodná, zatímco výhradu, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, nelze podřadit pod žádné ustanovení §265b tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 55 To 132/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal (jak již shora uvedeno) prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1, 4 nebo §11a tr. ř., pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn tehdy, když bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
Nejvyšší soud v daných souvislostech poznamenává, že pokud obviněný ve svém dovolání deklaruje (mimo jiné) zmíněné dovolací důvody §265b odst. 1 písm. e), f), k) a l ) tr. ř., nevznáší žádné konkrétní námitky, z nichž by vyplývala nepřípustnost trestního stíhání, námitky, že by bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, nevznáší žádné argumenty v tom smyslu, že v rozhodnutí konkrétní výrok chybí nebo je neúplný a neuplatňuje ani konkrétní výhrady v tom směru, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání v písm. a) až k). Uplatnění dovolacích důvodů bez jejich náležitého odůvodnění vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady ve vztahu k jakému dovolacímu důvodu vytýká.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Dále je třeba konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitku obviněného vytýkající nepřiměřenou přísnost uloženého trestu pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.) podřadit.
Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Naproti tomu, námitku obviněného v tom smyslu, že mu měl být uložen trest souhrnný, a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 1 T 12/2011, neboť k rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011, nelze přihlížet, jelikož na trest odnětí svobody tímto rozsudkem jemu uložený byla aplikována amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 s účinkem, že na jeho osobu je třeba hledět, jako by nebyl odsouzen, lze formálně subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (konkrétně druhou alternativu - jiné nesprávné hmotně právní posouzení).
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (§43 tr. zákoníku), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
Podle §43 odst. 4 tr. zákoníku se ustanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie.
V návaznosti na uvedené skutečnosti je třeba v prvé řadě zdůraznit, a to ve vztahu k argumentaci obviněného stran aplikace amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 na trest odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci důvodně a přiléhavě akcentoval, že tento trest byl již dříve zrušen rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 1 T 12/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 68 To 401/2012, jímž bylo správně rozhodnuto o uložení souhrnného trestu. Na neexistující výrok o trestu se prezidentská amnestie vztahovat nemohla, a proto je obviněným zmiňované, očividně zmatečné rozhodnutí o aplikaci amnestie na uvedený trest (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 2 Nt 4069/2013) bez významu pro posouzení podmínek pro ukládání souhrnného trestu.
Pro úplnost a zřejmost je na místě konstatovat, že rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 1 T 12/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 68 To 401/2012, byl obviněný odsouzen pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (spáchaný dne 3. 3. 2010) a dále pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (spáchaný dne 28. 4. 2011), jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011, podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. ř. zařazen do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 2 T 113/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z rozvedených skutečností pak dále plyne, že v daném případě (jestliže trestný čin popsaný v úvodu tohoto rozhodnutí obviněný spáchal v červenci 2011) nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu. Rozhodným totiž byl okamžik vyhlášení výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, tj. den 8. 6. 2011. Okresní soud v Olomouci tedy v nyní posuzované věci nemohl uložit trest souhrnný, nýbrž trest samostatný, neboť před spácháním trestné činnosti v červenci 2011 obviněným byl vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Pokud tak přesto učinil, pochybil, přičemž jeho pochybení napravil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci dovoláním napadeným rozhodnutím. Lze ještě stručně dodat, že obviněný byl odsouzen i v dalších trestních řízeních, ani ve vztahu k těmto případům nebyly v nyní posuzované věci splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nemohl Nejvyšší soud přiznat formálně právně relevantní argumentaci obviněného žádné opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné . S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý