ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1075.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1075/2013-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2013 o dovolání, které podala obviněná D. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 44 To 184/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 124/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 31 T 124/2012, byla obviněná D. K. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tento přečin byla podle §205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného R. P. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným D. K. a R. P. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozeným P. V. částku ve výši 750,- Kč, O. S. částku ve výši 2.000,- Kč a Tesco Franchise Stores ČR, a.s. částku ve výši 22.943,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená P. V. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění D. K. a R. P. , rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 4 To 184/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou D. K. uznal vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a za tento přečin ji odsoudil podle §205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Dále rozhodl o vině a trestu obviněného R. P. a podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněným D. K. a R. P. uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozeným P. V. částku ve výši 750,- Kč a Tesco Franchise Stores ČR, a.s. částku ve výši 22.943,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou P. V. odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V neposlední řadě obviněné D. K. a R. P. podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 2 ZT 257/2012, pro skutek v rozsudku popsaný, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže původně kvalifikovaného podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozeného O. S. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (konkrétně odsuzující části) podala obviněná D. K. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že u odvolacího soudu ve věci rozhodovala předsedkyně senátu JUDr. Hana Hubáčková, která byla podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučena, neboť se v průběhu veřejného zasedání vyjadřovala způsobem, ze kterého vyplývá důvodná pochybnost o jejím nestranném rozhodování. Tato vyjádření pojala i do odůvodnění napadeného rozhodnutí. V této souvislosti obviněná odcitovala část tohoto odůvodnění, podle kterého je způsob provedení krádeží v obchodech běžným způsobem užívaným osobami romského etnika. Následně obviněná uvedla, že takovýto diskriminační postoj odvolacího soudu je zcela nepřípustný, zejména za situace, kdy soud prvního stupně rozhodl na základě závěrů neodpovídajících provedeným důkazům. V této souvislosti vytkla porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo s tím, že nebyly provedeny žádné důkazy, ze kterých by jednoznačně vyplývalo, že skutek spáchala, resp. že se stíhané skutky staly. Dovodila, že poměr uvedené předsedkyně senátu odvolacího soudu k projednávané věci se jevil tak, že v něm chyběla nestrannost jako jeden ze základních předpokladů spravedlivého rozhodování. Podle dovolatelky předsedkyně senátu svým výrokem porušila ustanovení §80 odst. 2 písm. b), e), f) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Dále dovolatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1456/2007 zdůraznila, že důvodem vyloučení je pouhá pochybnost o nestrannosti rozhodování soudce. Tato pochybnost má reálný základ předem přijatým a otevřeně vyjádřeným úsudkem o chování příslušníků romské menšiny. Obviněná uvedla, že splnění požadavku, aby soudce v průběhu jednání vystupoval ve vztahu k tvrzeným skutečnostem a předkládaným důkazům zdrženlivě a aby svému hodnotícímu úsudku vyhradil až odůvodnění rozhodnutí, je jedním z neoddělitelných předpokladů toho, že soudce bude akceptován veřejností a procesními stranami jako nestranný. Jestliže soudce zavdá příčinu k důvodné pochybnosti, že jeho poměr k věci je ovlivněn předem pojatým úsudkem a že jeho rozhodování není nestranné, je podle §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen bez ohledu na to, zda skutečně je či není podjatý.
Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud sám znovu ve věci rozhodl a zprostil ji obžaloby. Současně požádala, aby Nejvyšší soud odložil výkon napadeného rozhodnutí.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že námitky dovolatelky, kterými vytýká porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo a tvrdí, že jí nebylo prokázáno spáchání souzených skutků, se nacházejí zcela mimo rámec formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Námitky skutkového charakteru nelze relevantně uplatnit ani v rámci žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. K těmto námitkám proto nelze v dovolacím řízení přihlížet.
Následně státní zástupce poznamenal, že je problematické, do jaké míry byla splněna procesní podmínka, podle které lze předmětný dovolací důvod uplatnit pouze v případě, že okolnost zakládající vyloučení nebyla dovolateli v původním řízení známa a nemohla jím proto být namítnuta před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Dovolatelce samozřejmě nemohlo být známo, jaká argumentace bude obsažena v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Podle jejího tvrzení však měla předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Hana Hubáčková činit vyjádření vzbuzující důvodné pochybnosti o její nestrannosti již v průběhu veřejného zasedání a tato okolnost samozřejmě před rozhodnutím odvolacího soudu dovolatelce známa byla. Ze spisového materiálu, který má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, a ostatně ani z textu dovolání nevyplývá, že by podatelka před rozhodnutím odvolacího soudu (tj. prakticky do doby, než se senát tohoto soudu odebral k závěrečné poradě) vznesla námitku podjatosti jmenované předsedkyně senátu. Uplatněné námitky však nelze považovat za důvodné ani z věcného hlediska.
Dovolatelka nespecifikuje, zda má být JUDr. Hana Hubáčková z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena pro poměr k věci nebo pro poměr k osobám obviněných či k jiným osobám v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. uvedeným. Pouze z obsahu uplatněné argumentace lze usuzovat, že důvod vyloučení je spatřován v možném negativním postoji soudkyně k osobě dovolatelky jako k příslušnici romského etnika. Pro poměr k osobě obviněného bude soudce z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen v případě, že má k obviněnému konkrétní osobní vztah vzbuzující pochybnosti o jeho schopnosti nestranně rozhodovat; půjde o situace, kdy soudce je k obviněnému v příbuzenském poměru, ve vztahu úzce přátelském nebo k němu naopak chová osobní nepřátelství. Důvody vyloučení soudce v žádném případě nelze spatřovat ve způsobu, jakým vedl řízení, jakým rozhodoval o důkazních návrzích, popř. jakým hodnotil provedené důkazy. Patrně nebylo nezbytně nutné, aby dovolatelkou napadaná zmínka o romském etniku byla v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu uváděna. Na druhé straně z pouhého obecného konstatování, že určitý způsob krádeží v obchodě, kdy větší množství osob v obchodě odvádí pozornost obslužného personálu, je užíván osobami romského etnika, nelze dovodit, že by předsedkyně senátu JUDr. Hubáčková zastávala diskriminační postoje k celému romskému etniku nebo že by dokonce měla k obviněné, která pro ni jinak nepochybně je osobou zcela neznámou, silný negativní osobní vztah, pro který by mohly vzniknout pochybnosti o schopnosti uvedené soudkyně nestranně ve věci rozhodnout. O tom, že odvolací soud rozhodoval ve věci nestranně, svědčí ostatně i skutečnost, že uznal oba obviněné vinnými trestnou činností v menším rozsahu a uložil jim poněkud mírnější tresty, než jak učinil soud prvního stupně.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 44 To 184/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
V návaznosti na uvedené skutečnosti je třeba v prvé řadě ve shodě se státním zástupcem konstatovat, že je problematické, do jaké míry byla splněna procesní podmínka, podle které lze předmětný dovolací důvod uplatnit pouze v případě, že okolnost zakládající vyloučení nebyla dovolateli v původním řízení známa a nemohla jím proto být namítnuta před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Podle tvrzení obviněné totiž měla předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Hana Hubáčková činit vyjádření vzbuzující důvodné pochybnosti o její nestrannosti již v průběhu veřejného zasedání a tato okolnost by tedy musela být ještě před rozhodnutím odvolacího soudu, v němž je obsažena kritizovaná zmínka o romském etniku, dovolatelce známa. Přitom ze spisového materiálu se nepodává, že by obviněná před tím, než se senát tohoto soudu odebral k závěrečné poradě, vznesla námitku podjatosti jmenované soudkyně (předsedkyně senátu).
Nejvyšší soud přesto posoudil námitky obviněné z pohledu problematiky obsažené v uplatněném dovolacím důvodu, přičemž dospěl k závěru, že tyto námitky (s výjimkou výhrad, že došlo k porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo s tím, že nebyly provedeny žádné důkazy, ze kterých by jednoznačně vyplývalo, že skutek obviněná spáchala, resp. že se stíhané skutky staly, jež pod uplatněný ani jiný důvod dovolání podřadit nelze) jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle §30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn. Podle odst. 4 je z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
V těchto souvislostech lze učinit mezitímní závěr, že v dané věci nepřicházelo v úvahu (a ostatně ani nebylo namítáno), že by JUDr. Hana Hubáčková byla vyloučena z rozhodování ve věci z důvodů vymezených ustanoveními §30 odst. 2, 3, 4 tr. ř. Pozornost proto bylo na místě zaměřit na řešení otázky, zda nebyla vyloučena z důvodů upravených v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř.
Se zřetelem k tomu nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká , musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
Pro poměr k osobám , jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), tak bude vyloučen soudce nebo přísedící, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském. Příkladmo lze uvést, že pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich (nyní ve věci nerozhodující) podílel nebo které vydal v postavení soudce soudu prvního stupně. Nejde o poměr nyní rozhodujících soudců k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci (viz rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.).
V souladu s ustálenou judikaturou poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle §30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001).
Obviněná nevymezila jednoznačně zákonný důvod, pro který by měla být JUDr. Hana Hubáčková z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena - neuvedla, zda to má být pro poměr k věci nebo pro poměr k osobám obviněných či k jiným osobám v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. uvedeným. Z kontextu uplatněné argumentace lze ovšem dovodit, že důvod vyloučení je spatřován v možném negativním postoji soudkyně k obviněné jako k příslušnici romského etnika. Z okolností případu nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o tom, že by snad uvedená soudkyně byla sama souzenou trestnou činností poškozena nebo že by k ní měla jiný konkrétní vztah vzbuzující pochybnosti o její schopnosti nestranně rozhodovat.
S ohledem na rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud (shodně se státním zástupcem) konstatuje, že obviněnou namítané skutečnosti nejsou způsobilé vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v §30 odst. 1 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti jmenované soudkyně (předsedkyně senátu) soudu druhého stupně. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu tyto skutečnosti nelze transformovat do závěru, že u jmenované soudkyně byl dán takový poměr k projednávané věci nebo poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, který má na mysli ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. Její projev není možné chápat jako projev negativního, osobně zaujatého postoje vůči obviněné.
Z toliko obecného konstatování, že určitý způsob krádeží v obchodě je užíván osobami romského etnika, byť nepatřičného, nelze činit závěr, že by předsedkyně senátu JUDr. Hana Hubáčková snad zastávala diskriminační postoje vůči celému romskému etniku nebo že by dokonce měla k obviněné, která pro ni jinak je osobou zcela neznámou, silný negativní osobní vztah, pro který by mohly vzniknout pochybnosti o schopnosti uvedené soudkyně nestranně ve věci rozhodnout. Ostatně, nestrannost odvolacího soudu (včetně předsedkyně senátu JUDr. Hany Hubáčkové) dostatečně zřetelně a spolehlivě prokazuje skutečnost, že uznal oba obviněné vinnými trestnou činností v menším rozsahu nežli soud prvního stupně (pro jeden z dílčích skutků je zprostil obžaloby) a uložil jim mírnější tresty a poškozeného O. S. odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tedy nebyl dovolacími námitkami obviněné materiálně naplněn.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud dovolání obviněné v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Pokud v dovolání obviněná požádala o odložení výkonu rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Nejvyšší soud důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý