ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1181.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1181/2013-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. října 2013 o dovolání obviněného Ing. V. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 9 To 88/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 104/2010, takto:
Odůvodnění:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
O d o v o d n ě n í :
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 9 To 88/2013, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 3 T 104/2010, kterým byl obviněný Ing. V. D. uznán vinným přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 9 To 88/2013, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je toho názoru, že podmínky, pro které lze podat dovolání s odkazem na zmíněný dovolací důvod jsou dány tím, že obviněný od počátku trestního řízení neustále upozorňuje na tu skutečnost, že předmětného dne se na místě činu nezdržoval a nebyl účasten žádné tvrzené kolize motorových vozidel. V souvislosti s touto argumentací poukazuje na prohlášení svědka T. L., zápis z jednání, ze kterých vyplývá, že nemohl být na místě kolize motorových vozidel. Obviněný dále argumentuje tím, že náraz vozidel, jak je popsán ve výroku rozsudku, byl vyloučen znalcem Ing. Bartoněm. Dále znevěrohodňuje výpovědi svědků K. a K., mj. pro jejich „naprostou verbální shodnost“ a nepřijatelnost s ohledem na závěry znalce Ing. Bartoně, k možnosti tvrzených nárazů vozidel. V další části svého dovolání pak vyjadřuje výhrady k jednotlivým částem Odůvodnění:rozhodnutí soudů, k otázce vzniku poškození na vozidle Peugeot. Pokud jde o způsobenou škodu ve výši 8.800,- Kč, pak soudům vytýká, že nevycházely ze znaleckého posudku, ale výpovědi svědka M. H., který podle obviněného vystavil tzv. fiktivní fakturu. Výpovědi svědků, kteří vypovídali v jeho neprospěch, jsou podle názoru obviněného nepřesvědčivé, rozporuplné a svým způsobem zmatečné, a proto měla být uplatněna zásada, že „pochybnosti se posuzují ve prospěch osoby obviněné“. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil do „stadia vyšetřování případně k novému projednání před soud 1., resp. 2. stupně se svým závazným právním názorem“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich Odůvodnění:m (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání, je nutno uvést, že tyto jsou obsahově shodné s námitkami, které byly uplatněny v řízení o odvolání. Z uvedeného je patrno, že obhajobou není činěn rozdíl mezi řádným a mimořádným opravným prostředkem, přestože dovolací důvody oproti řádnému opravnému prostředku stanoví taxativní kritéria dovolání, a proto považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že na případ, kdy jsou uplatňovány obsahově shodné námitky, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C.H.Beck). V rámci argumentace obviněného lze předpokládat námitku, reagující na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, že se soudy obou stupňů dostatečně a správně nevypořádaly s jeho námitkami, čemuž také odpovídají námitky v dovolání obviněným popsané.
Nejvyšší soud však musí konstatovat, že veškeré námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, nenaplňují obviněným zvolený dovolací důvod – tj. důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům vytýká, že jeho odsouzení soudy vybudovaly na výpovědích nevěrohodných svědků, kdy rozvádí, proč je považuje za nevěrohodné, výši škody stanovily nesprávně, kdy nebraly v úvahu znalecké posudky a vycházely z tzv. fiktivní faktury, čímž ve své podstatě rovněž zpochybňuje výpověď svědka H., nereagovaly na jeho prohlášení, že se jednání nemohl dopustit, neboť uvedeného dne byl na jiném místě, než kde došlo ke kolizi vozidel. V souvislosti s takto koncipovanými námitkami je však nutno uvést, že jde o námitky, kterými je zpochybňován skutkový stav zjištěný soudy, a ve své podstatě tedy i hodnotící úvahy soudů ve vztahu k provedeným důkazům, jak má na mysli ustanovení §2 odst. 5,6 tr. ř., nejde tedy o námitky, kterými je zpochybňováno právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že obviněným jsou uplatňovány skutkové námitky, postačilo by dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by se blíže Nejvyšší soud k námitkám obviněného musel vyjadřovat. Nejvyšší soud považuje však za potřebné, nad rámec hodnotících úvah soudu prvního a druhého stupně ještě konstatovat, že pokud např. obviněný v rámci výtek na adresu soudu druhého stupně uvádí, že se tento nezabýval jeho obhajobou, že předmětného dne byl na jiném místě a nemohl se jednání, pro které byl odsouzen, dopustit a soudům vytýká, že uvěřily nevěrohodným svědkům K. a K., kteří vypovídali shodně, pak je nutno uvést, že např. soud prvního stupně v souvislosti s obhajobou obviněného, který uváděl, že na místě nebyl, ale si již nepamatuje, kde byl (viz str. 5), u veřejného zasedání měl předložit doklady, kterými po delší době prokazoval místo, kde se měl nacházet v době střetu – kolize motorových vozidel. Bezpochyby uvedená skutečnost sehrává svoji roli při hodnocení důkazů, jako je výpověď nejen svědků, ale i obviněného. Z rozhodnutí soudu prvního stupně (ve spojení s usnesením soudu odvolacího) je zřejmé, které důkazy byly ve věci provedeny, jakým způsobem byly hodnoceny, kdy oproti argumentaci obviněného, který hodnotí důkazy jednotlivě, postupovaly soudy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a důkazy hodnotily nejen jednotlivě, ale také ve vzájemných souvislostech. Soud na základě důkazů shromážděných a následně provedených v hlavním líčení mj. také konstatuje zjištění cizího laku černé barvy na pravé straně vozidla poškozeného, poškození vozidla v části sedícího spolujezdce, což vše s fotodokumentací, výpovědí poškozených, ale i policisty, kterému byla věc nahlášena, soudy hodnotily jako skutečnosti, které vyvracejí obhajobu obviněného. Soud prvního stupně na straně 8 svého rozsudku mj. také vyvrací argumentaci obviněného k charakteru poškození na jím řízeném vozidle, kdy dospěl k závěru, že výpovědi M. K., T. K. a L. J. v kontextu s originály barevných fotografií odpovídají dopravní situaci, jak ji tito svědci popsali. Obdobným způsobem – tedy znevěrohodněním výpovědí svědka, resp. předloženými důkazy, zpochybňuje obviněný také výši škody, kterou měl svým jednáním způsobit. V této souvislosti je nutno uvést, že soud prvního ani druhého stupně v rámci hodnocení důkazů k výši škody neshledaly, že by výpověď svědka H., ev. dalších svědků, kteří k prováděné opravě vypovídali, měla být nevěrohodná, že by faktura, která byla za opravu vozidla vystavená, měla být fiktivní. Znalec Bartoň zjistil poškození karoserie a okna na pravé straně vozidla Peugeot, které by mohlo odpovídat poškození obuškem nebo obdobným předmětem (což by bylo v souladu s výpověďmi shora uvedených svědků, fotodokumentace a dalších důkazů). Soud druhého stupně na straně 3-4 svého usnesení rozvedl hodnotící úvahy soudu prvního stupně a poukázal mj. na skutečnosti, pro které považuje výpověď obviněného za nevěrohodnou. Rovněž se vyjádřil k výši škody, která byla jednáním obviněného způsobena, přičemž poukázal na skutečnost, že soud při svém rozhodování o její výši měl vycházet z vyšší částky, kterou zjistil znalec ve svém posudku a nikoli z nižší částky, kterou účtoval neautorizovaný servis, uvedený nedostatek však nemohl zhojit, neboť odvolání podal pouze obviněný. Obviněný však zpochybňoval vlastní příčinu vzniku škody na vozidle Peugeot.
Námitky obviněným v dovolání uplatněné nejsou hmotně právního charakteru, ale jde o námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se obviněný snaží dovolací soud přesvědčit o pravdivosti své verze skutkového děje, že se uvedeného jednání nedopustil. V souvislosti s uvedenou argumentací je nutno upozornit obviněného na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. V rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah Odůvodnění:, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann