ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1280.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1280/2013-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 3 To 344/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 31/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. 10 T 31/2013, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1.), přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (v bodech 1. a 2.) a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (v bodě 2.). Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se těchto přečinů dopustil tím, že „1. dne 29. 1. 2013 v době od 19:15 do 21:00 hodin v Č. K. , Z. , ve druhém nadzemním podlaží rodinného domu bez oprávnění vstoupil neuzamčenými dveřmi do bytu poškozeného V. H. , razantně otevřel dveře do obývacího pokoje, až došlo k rozbití jejich skleněné výplně, začal na poškozeného křičet, že si to s ním jde vyřídit, že on je tam pánem a poškozený ho bude poslouchat, všechno je mu jedno, ničeho se nebojí, má odsezeno už 23 let, opakovaně po poškozeném požadoval přiznání, že obtěžoval jeho přítelkyni B. P. , že za ní chodil do bytu a chtěl po ní sex; ve chvíli kdy do obývacího pokoje přišel syn poškozeného – V. H. , a otce se slovně zastal, obžalovaný do něj strčil rukama, až upadl na postel a zůstal sedět vedle otce, poté obžalovaný uchopil křeslo a prohodil jej přes již vysklené dveře do kuchyně, opakovaně na oba poškozené křičel, že je zmasakruje, zlikviduje a všechno zničí, přitom vzal z obývací stěny LCD televizor a upustil jej na zem, otevřel okno a křičel, že všechno vyhází ven, po poškozeném V. H. starším přitom stále žádal přiznání, že chodil za B. P. ; následně do bytu vstoupil J. P. s tím, že jeho matka si dole v bytě pořezala ruce, nato obžalovaný oběma poškozeným přikázal, aby s ním šli dolů, což oba ze strachu učinili, v bytě užívaném B. P. jim pak nakázal, aby se posadili v kuchyni, uzamkl dveře, oběma nalil sklenici vodky s červeným vínem a křikem je donutil alkohol vypít, i když mu V. H. starší sdělil, že je abstinent a V. H. mladší, že užívá antibiotika; poté odvedl poškozeného V. H. mladšího do vedlejšího pokoje, kde ležela zraněná B. P. , donutil jej kleknout vedle postele, dát si ruku na srdce a prohlásit, že za to, co se jí stalo, mohou oni dva, přitom jej udeřil pěstí do pravého spánku; poté co B. P. z bytu odvezla rychlá záchranná služba, ve snaze dostat se z bytu pryč nabídl poškozený V. H. starší obžalovanému, že jej odveze za družkou do nemocnice, na což obžalovaný přistoupil, avšak zakázal poškozeným, aby se šli před cestou převléci do svého bytu v prvním patře, oba poškození pak obžalovaného odvezli do areálu nemocnice v Českém Krumlově, kde jej vysadili, obžalovaný jim přikázal, aby na něj ve vozidle počkali, avšak poškození po jeho odchodu využili situace a ihned z místa odjeli věc oznámit policii; popsaným jednáním obžalovaný způsobil poškozenému V. H. mladšímu lehké zranění spočívající v mírném otoku s povrchovým plošným krevním výronem pravé čelní krajiny, bez nutnosti dalšího léčení a poškozenému V. H. staršímu škodu ve výši nejméně 550,- Kč rozbitím skleněné výplně interiérových dveří,
2. dne 29. 1. 2013 v době od 21:00 do 22:12 hodin, když poškození V. H. starší a V. H. mladší oznamovali předchozí věc na policii, obžalovaný vnikl neuzamčenými vstupními dveřmi do jejich bytu ve druhém nadzemním podlaží rodinného domu v Č. K. , Z. a ke škodě V. H. staršího zde odcizil LCD televizor zn. LG s úhlopříčkou 96 cm v hodnotě 9.000,- Kč, satelitní přijímač zn. Opentel s dálkovým ovladačem v hodnotě 1.000,- Kč, DVD přehrávač zn. Funai v hodnotě 2.000,- Kč, načatou láhev kečupu v hodnotě 10,- Kč, margarín v plastové dóze v hodnotě 30,- Kč, skleničku majonézy v hodnotě 20,- Kč, 3 balení kuřecích párků á 300 gramů v hodnotě 60,- Kč a načatou krájenou veku v plastovém obalu v hodnotě 10,- Kč, celkem tedy věci v hodnotě 12.130,- Kč, které odnesl do přízemí domu a uschoval je v bytě užívaném jeho družkou B. P. , tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudky Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 10. 2010 č.j. 1 T 121/2010-120 a ze dne 17. 5. 2011 č.j. 5 T 224/2010-538 byl odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který vykonal do 2. 5. 2012“ . Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému V. H. částku ve výši 550,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 3 To 344/2013, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1. též jako pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedl, že z výpovědí svědků M. a P. a poškozeného H. st., jakož i z dispozičního půdorysu předmětného domu lze usuzovat, že v domě poškozeného H. st. se nájemníci i sám poškozený volně pohybovali a navštěvovali se navzájem, přičemž tomuto pohybu nebyly kladeny žádné překážky. Prohlásil, že jak poškozený, tak svědkyně M. a P. s tímto uspořádáním souhlasili. Rovněž připomněl, že poškozený H. st. sám vypověděl, že dveře do kuchyně nechával otevřené. V návaznosti na uvedené vznesl otázku, zda vůbec došlo k jeho neoprávněnému vniknutí do bytu poškozeného H. st. při jednání popsaném ad 1., a tedy zda byla naplněna skutková podstata přečinu podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Stran právní kvalifikace skutku podle §178 odst. 2 tr. zákoníku poznamenal, že při vstupu do bytu poškozeného nepoužil násilí ani bezprostřední pohrůžky násilí, ani nepřekonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Pokud se týká rozbití skleněné výplně dveří, nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že toto bylo důsledkem násilného jednání, které mu mělo umožnit násilné vniknutí do bytu poškozeného H. st. Zdůraznil, že při vstupu do bytu poškozeného H. st. pouze vešel dveřmi a že k rozbití skleněné výplně dveří došlo v důsledku jeho nešikovnosti umocněné požitím alkoholu. Podle něho nebylo způsobem požadovaným v §2 odst. 5 tr. ř. prokázáno, že se jednáním popsaným ad 1. dopustil pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 3 To 344/2013, a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. 10 T 31/2013, v napadeném rozsahu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil, a nebude-li postupovat podle §265 l odst. 1 tr. ř., ve věci podle §265m tr. ř. rozhodl.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyššího státního zástupce k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 3 To 344/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky směřují z části právě do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká rovněž nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (především tvrdí, že v domě poškozeného H. st. se nájemníci i poškozený volně pohybovali a navštěvovali se navzájem, přičemž tomuto pohybu nebyly kladeny žádné překážky). Také z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutků popsaných pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Touto argumentací nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován též v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Pokud by bylo dovolání podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný však také namítl, že nebyla naplněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §178 odst. 2 tr. zákoníku, jelikož při vstupu do bytu poškozeného V. H. st. nepoužil násilí ani bezprostřední pohrůžky násilí, ani nepřekonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Takovou námitku lze označit z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud ovšem shledal, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá. Kvalifikovanou skutkovou podstatu podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení naplní pachatel, který užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
Násilím se rozumí použití fyzické síly. Násilí, jež pachatel užije při neoprávněném vniknutí do obydlí jiného nebo setrvání tam, může směřovat jak proti osobě, např. proti oprávněnému uživateli domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, kdy zpravidla bude směřovat k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu proti vniknutí do obydlí, tak i proti věci, např. vypáčení dveří, rozbití okna, usmrcení hlídacího psa. Násilím je např. i vytržení sítě proti hmyzu u pootevřeného okna komory. Uvedený znak je totiž naplněn též tehdy, směřuje-li proti věci, která není překážkou, jejímž účelem je zabránit vniknutí do domu nebo bytu jiného. Za násilí lze považovat i svémocné vyklizení bytového zařízení, spálení věcí v domě nebo v bytě se nacházejících apod. Nestačí však pouhé odnětí věci z dispozice, které není útokem proti domovní svobodě, ale proti majetku.
Pohrůžka bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned. Pohrůžka bezprostředního násilí je zpravidla vyjádřena výslovně, ale stačí i konkludentní jednání (např. napřahování k úderu či zatínání pěstí spojené s posunky, z nichž vyplývá odhodlání použít ihned násilí), je-li z něho a ostatních okolností zřejmé, že násilí se uskuteční ihned, nepodrobí-li se oprávněný uživatel domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení vůli pachatele (srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). I hrozba bezprostředním násilím může směřovat k tomu, že toto násilí, kterým je hrozeno, bude použito proti životu, zdraví nebo majetku jiné osoby než napadeného.
Překážkou, jejímž účelem je zabránit vniknutí, je jakákoli zábrana proti vniknutí do obydlí, a proto to jsou zejména zamčené dveře, plot, zábradlí balkonu, mříže, ale i okno přístupné jen s použitím žebříku. Překážka nemusí být překonána s použitím násilí, ale postačí jakékoli její odstranění, otevření, přeskočení, přelezení apod. O překonání překážky jde i tehdy, když pachatel např. otevřel dveře pravým klíčem, který odcizil, vylákal nebo našel. Velmi často je používáno k odstranění překážky i technických prostředků (paklíče, planžety apod.).
Ve vztahu k těmto zvlášť přitěžujícím okolnostem se musí z povahy věci vztahovat úmysl pachatele.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Všechny dílčí útoky pokračování v trestném činu tvoří jediné trestněprávně relevantní jednání, které pak má i jediný trestněprávně relevantní následek, resp. účinek.
V návaznosti na teoretická východiska stručně rozvedená shora Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění vyjádřená v bodě 1. a 2. tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, podrobně rozvedená v odůvodnění tohoto rozsudku, jakož i v odůvodnění meritorního usnesení odvolacího soudu, zcela opravňují k závěru, že obviněný se dopustil mj. pokračování v trestném činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z těchto skutkových zjištění se totiž podává, že obviněný v případě jednání popsaného ad 1. a 2. neoprávněně vnikl do obydlí jiného (obviněný vstoupil do bytu vlastníka a oprávněného uživatele poškozeného V. H. st. ve druhém nadzemním podlaží rodinného domu v Č. K. , na ulici Z. , a tento nežádoucí vstup byl uskutečněn bez svolení jmenovaného poškozeného) a tam neoprávněně setrval (obviněný se v předmětném bytě zdržoval proti vůli jeho vlastníka a oprávněného uživatele poškozeného V. H. st.), přičemž, pokud se jedná o dílčí akt popsaný ad. 1, v průběhu neoprávněného setrvání v obydlí jiného užil násilí a pohrůžky bezprostředního násilí (obviněný razantně otevřel dveře do obývacího pokoje, až došlo k rozbití jejich skleněné výplně, začal na poškozeného V. H. st. křičet, mj. že si to s ním jde vyřídit, že on je tam pánem a poškozený ho bude poslouchat, resp. ve chvíli kdy do obývacího pokoje přišel V. H. ml. a otce se slovně zastal, obviněný do něj strčil rukama, až upadl na postel a zůstal sedět vedle otce, poté obviněný uchopil křeslo a prohodil jej přes již vysklené dveře do kuchyně, opakovaně na oba poškozené křičel, že je zmasakruje, zlikviduje a všechno zničí, přitom vzal z obývací stěny LCD televizor a upustil jej na zem, otevřel okno a křičel, že všechno vyhází ven). S ohledem na dovolací argumentaci obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k již uvedenému ještě dodat, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 2 tr. zákoníku postačí, když pachatel násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí užije při neoprávněném vniknutí do obydlí jiného nebo neoprávněném setrvání tam, tj. kdykoli během vyvolání a udržování (trvání) protiprávního stavu. Citované zákonné ustanovení tedy nutně nevyžaduje, aby pachatel užil násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí jako prostředek k neoprávněnému vniknutí do obydlí jiného.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud dovolání obviněného v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý