ECLI:CZ:NS:2013:6.TZ.53.2013.1
sp. zn. 6 Tz 53/2013-46
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. října 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného L. K., proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, č. j. 44 To 176/2013-30, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, č. j. 44 To 176/2013-30, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 3. 2013, č. j. 1 Nt 609/2013-19, v ustanoveních §72 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §9 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. K..
Napadená rozhodnutí se zrušují .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. 10 T 6/2013-553, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 10 T 6/2013-607.
Obviněný L. K. se propouští z vazby na svobodu.
Odůvodnění:
Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 14. 7. 2012, č. j. ORI-41324/TČ-2012-001178-6, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného L. K. (dále jen „obviněný“) pro trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 věty první tr. zákoníku.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 7. 2012, č. j. 1 Nt 28/2012-13, byl obviněný podle §73b odst. 1 tr. ř. a §68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby s účinností od 14. 7. 2012 v 02.25 hod. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal obviněný, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2012, č. j. 44 To 478/2012-32, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost zamítl.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 10. 2012 (v písemném vyhotovení usnesení nesprávně datováno dnem 3. 10. 2012), č. j. 1 Nt 611/2012-15, bylo rozhodnuto podle §72 odst. 1 tr. ř. za použití §71 odst. 1 písm. b) tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a), b), c) tr. ř., a to u důvodu vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. [v písemném vyhotovení usnesení je nesprávně uveden §67 písm. h), c) tr. ř.] s účinností od 14. 10. 2012 v 02.25 hod., přičemž vazební důvod podle §67 písm. b) tr. ř. měl pominout ex lege dnem 14. 10. 2012 v 02.25 hod. Toto usnesení nebylo napadeno stížností a podle vyznačení na jeho písemném vyhotovení mělo nabýt právní moci dnem 11. 12. 2012.
Dalším usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 3. 2013, č. j. 1 Nt 609/2013-19, byl obviněný podle §72 odst. 1 tr. ř. za použití §71 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadále ponechán ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. Na základě stížnosti obviněného směřující proti tomuto usnesení ve věci jednal Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 4. 4. 2013, č. j. 44 To 176/2013-30, tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Pro úplnost je na místě dodat, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. 10 T 6/2013-553, bylo (po podání obžaloby) rozhodnuto tak, že podle §72 odst. 3 tr. ř. se obviněný ponechává ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 10 T 6/2013-607, pak byl obviněný podle §72 odst. 1, 3 tr. ř. ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, č. j. 44 To 176/2013-30, podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti nejprve připomněla dikci ustanovení §2 odst. 5, 6, §9 odst. 1, §72 odst. 1, §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Poté uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 6 své usnesení ze dne 8. 3. 2013, č. j. 1 Nt 609/2013-19, o ponechání obviněného ve vazbě odůvodnil tím, že dne 19. 2. 2013 byl soudu doručen návrh státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze na postup podle §72 odst. 1, 2 tr. ř. stran obviněného, když naposledy bylo o ponechání obviněného ve vazbě rozhodováno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 1 Nt 611/2012, které nabylo právní moci dnem 11. 12. 2012. Následně se soud zabýval z věcného hlediska skutečnostmi, které odůvodňovaly závěr o existenci důvodů vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Předmětné usnesení bylo vyhlášeno v rámci vazebního zasedání dne 8. 3. 2013, v jehož rámci byl proveden výslech obviněného, který však sdělil jen to, že nemá, co by k věci uvedl. Jinak není protokolováno provedení žádných důkazů, ani žádné vyjádření či závěrečné návrhy obhajoby.
Dále ministryně spravedlnosti zmínila, že citované usnesení napadl obviněný stížností s tím, že postupem soudu rozhodujícím o dalším trvání jeho vazby byl zkrácen na svých právech obviněného, neboť předchozí rozhodnutí soudu o ponechání obviněného ve vazbě bylo vydáno již dne 3. 10. 2012, avšak právní moci nabylo až dne 11. 12. 2012. Namítl, že je nepřijatelné zjištění, podle něhož toto rozhodnutí, které bylo jeho obhájci doručeno dne 13. 11. 2012, nabylo právní moci až po více než dvou měsících od jeho vydání, a to z důvodů ležících zcela mimo dispozici obviněného či jeho obhájce. Obviněný proto požádal o zrušení usnesení o ponechání ve vazbě a o své bezodkladné propuštění na svobodu. K těmto námitkám stížnostní soud konstatoval, že tříměsíční lhůta od právní moci jiného rozhodnutí o vazbě podle §72 odst. 1 tr. ř. uplynula dnem 11. 3. 2013, napadené usnesení bylo vyhlášeno dne 8. 3. 2013, návrh státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze na rozhodnutí o ponechání ve vazbě byl Obvodnímu soudu pro Prahu 6 doručen dne 19. 2. 2013, tedy dříve, než začala plynout 15-ti denní lhůta uvedená v ustanovení §72 odst. 2 tr. ř. Napadené usnesení bylo vyhlášeno ve vazebním zasedání, jehož se obviněný osobně účastnil a byla mu poskytnuta možnost, aby se ke své vazbě vyjádřil při osobním slyšení, a to za přítomnosti své obhájkyně. Procesní práva obviněného tedy nebyla nijak zkrácena. Pokud jde o namítané průtahy při doručování předchozího rozhodnutí o vazbě ze dne 3. 10. 2013, stížnost do tohoto předchozího rozhodnutí podána nebyla. Na tyto průtahy v průběhu vazebního zasedání obviněný ani jeho obhájkyně nepoukázali. Stížnostní soud shrnul, že výrok napadeného usnesení byl správný, neboť u obviněného i nadále trvaly důvody útěkové a předstižné vazby, a proto stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.
Ministryně spravedlnosti v návaznosti na rozvedené skutečnosti prohlásila, že nijak nezpochybňuje závěr obou soudů o tom, že na straně obviněného byl v době jejich rozhodování odůvodněn závěr o existenci důvodů vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Podle ní však nelze souhlasit s tím, jak se oba soudy vypořádaly s otázkou, zda bylo rozhodnutí podle §72 odst. 1 tr. ř. vydáno skutečně v zákonné lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě, kterou si soud vždy musí vyřešit jako otázku předběžnou ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř.
Shledala, že z obsahu spisu vyplývá, že soud v tomto směru vyšel automaticky z doložky právní moci, vyznačené na opisu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze „dne 3. 10. 2012“ (správně ze dne 5. 10. 2012), sp. zn. 1 Nt 611/2012, založeného na č. l . 11 spisu (Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 Nt 609/2013), aniž by měl k dispozici obsah samotného spisu sp. zn. 1 Nt 611/2012. Přitom upozornila, že vyznačení právní moci na usnesení se provádí neformálním postupem. O tom, zda určité usnesení nabylo právní moci, popř. kdy se tak stalo, se nevydává žádné rozhodnutí, které by samo nabývalo právní moci a jež by bylo pro posouzení této předběžné otázky závazné. Vyznačení právní moci na písemném vyhotovení dřívějšího rozhodnutí nemůže být jediným hlediskem pro posouzení, zda a kdy skutečně toto rozhodnutí právní moci nabylo, a to též z toho důvodu, že dodatečně mohou vyjít najevo okolnosti, které vyvrátí původní údaje o nabytí právní moci.
Ačkoli tedy již „na první pohled“, ve spojení s údajem (byť nepřesným), že usnesení ze dne 3. 10. 2012 (správně ze dne 5. 10. 2012) bylo obhájkyni obviněného doručeno dne 13. 11. 2012, avšak nabylo právní moci až dnem 11. 12. 2012, bylo zřejmé, že takto pozdní nabytí právní moci daného usnesení musí vzbuzovat důvodné pochybnosti, stížnostní soud si rovněž neobstaral spis Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 1 Nt 611/2012, a bez dalšího rovněž vyšel z právní moci vyznačené na opisu předmětného rozhodnutí. Pokud by ovšem stížnostní soud nahlédl do zmiňovaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 1 Nt 611/2012, zjistil by, že usnesení datované dnem 3. 10. 2012 (ve skutečnosti ale vyhlášené ve vazebním zasedání dne 5. 10. 2012, viz č. l . 13) bylo na základě pokynu soudce ze dne 10. 10. 2012 (č. l . 20) téhož dne kanceláří soudu odesláno mj. obviněnému, jeho obhájkyni, Vazební věznici v Praze 6 - Ruzyni a také Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6. Obviněnému a jeho obhájkyni bylo usnesení shodně doručeno dne 15. 10. 2012 a vazební věznici dne 10. 10. 2012. Doklad o doručení rozhodnutí Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6 není ve spisu obsažen, ale ze spisu bylo patrné, že dne 3. 12. 2012 soudce ve svém úředním záznamu na č. l . 22 p. v. konstatoval, že chybí doručenka od Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, a byl dán pokyn kanceláři k dalšímu doručení rozhodnutí krátkou cestou a zároveň i k vrácení spisu státnímu zastupitelství. Takto opětovně doručované rozhodnutí bylo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6 doručeno dne 7. 12. 2012.
Je zřejmé, že soudce rozhodující o vazbě pochybil, když nejprve neprověřil u příslušného orgánu činného v trestním řízení, tedy u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, zda a kdy bylo rozhodnutí tomuto orgánu doručeno, neboť by tak jednoduše zjistil, že se tak stalo již dne 11. 10. 2012, jak to plyne z podacího razítka Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 na opisu usnesení, který je založen v dozorovém spisu tohoto státního zastupitelství pod sp. zn. 1 Zt 286/2012 na č. l . 93 (tento spis je nyní součástí dozorového spisu Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 KZV 242/2012, kterému byla trestní věc obviněného dne 22. 11. 2012 postoupena z důvodu jeho věcné příslušnosti k výkonu dozoru v přípravném řízení trestním). Uvedený chybný postup soudce soudu prvního stupně mohl být stížnostním soudem prostým nahlédnutím do spisu zjištěn se závěrem, že usnesení o ponechání obviněného ve vazbě, datované dnem 3. 10. 2012, ve skutečnosti vydané dne 5. 10. 2012, nabylo právní moci již dne 19. 10. 2012 a další rozhodnutí podle §72 odst. 1 tr. ř. by tudíž musel soudce učinit nejpozději dne 19. 1. 2013. Pokud se tak nestalo, měl být obviněný z vazby neprodleně propuštěn.
Postupem Městského soudu v Praze byl tedy porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neprospěch obviněného, a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 v ustanovení §72 odst. 1 tr. ř., ve spojení s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §9 odst. 1 tr. ř.
Z těchto důvodů ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud
1. zvážil, zda nejsou splněny podmínky pro přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §275 odst. 4 tr. ř.
2. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, č. j. 44 To 176/2013-30, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 3. 2013, č. j. 1 Nt 609/2013-19, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v §72 odst. 1 tr. ř ve spojení s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §9 odst. 1 tr. ř.
3. podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a aby zrušil i veškerá další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
4. a dále postupoval, pokud nebude akceptován návrh ad 1., podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Podle §72 odst. 1 tr. ř. platí, že nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obviněného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. pak orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §9 odst. 1 tr. ř. orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že se plně ztotožnil s argumentací a závěry podané stížnosti pro porušení zákona. Jádrem posuzované problematiky bylo posouzení otázky, kdy usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne ze dne 5. 10. 2012 (v písemném vyhotovení usnesení nesprávně datováno dnem 3. 10. 2012), č. j. 1 Nt 611/2012-15, nabylo právní moci.
Ve spise Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 Nt 611/2012 je na originále předmětného usnesení vyznačena právní moc dnem 11. 12. 2012. Shodně je právní moc vyznačena i na opisu tohoto usnesení založeném na č. l . 11 spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 Nt 609/2013. Nutno předeslat, že tímto nesprávným údajem se pak v dalším řízení řídily soudy rozhodující o ponechání obviněného ve vazbě (koneckonců, to platí i pro dozorujícího státního zástupce). V tomto směru je ovšem třeba plně přisvědčit námitce ministryně spravedlnosti, že nelze souhlasit s tím, jak se oba soudy vypořádaly s otázkou, zda bylo rozhodnutí podle §72 odst. 1 tr. ř. vydáno skutečně v zákonné lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě, kterou si soud vždy musí vyřešit jako otázku předběžnou ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř.
Jak již naznačeno, Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodující dne 8. 3. 2013 pod sp. zn. 1 Nt 609/2013 o návrhu státního zástupce na další ponechání obviněného ve vazbě vyšel z vyznačení právní moci na písemném vyhotovení (opisu) bezprostředně předcházejícího rozhodnutí. Toto vyznačení však není a ani nemůže být jediným hlediskem pro posouzení, zda a kdy předmětné rozhodnutí nabylo právní moci. Je totiž neformálním úkonem (viz §23 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, resp. §18 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy) a nevydává se o něm žádné rozhodnutí, jež by samo nabývalo právní moci a bylo pro posouzení této předběžné otázky závazné.
V posuzované věci je třeba konkrétně uvést, že dne 5. 10. 2012 konal Obvodní soud pro Prahu 6 vazební zasedání, při němž vynesl výše zmíněné rozhodnutí č. j. 1 Ntn 611/2012-15, a to za přítomnosti obviněného a jeho obhájkyně (státní zástupce nebyl přítomen). Toto rozhodnutí pak bylo podle pokynu předsedy senátu doručováno mj. Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6, obviněnému i jeho obhájkyni a dále Vazební věznici Praha 6 – Ruzyně a Policii ČR, OŘ, SKPV Praha I. Obviněnému a jeho obhájkyni bylo usnesení doručeno shodně dne 15. 10. 2012, Vazební věznici Praha 6 – Ruzyně dne 10. 10. 2012 (datum doručení Policii ČR, OŘ, SKPV Praha I není na doručence vyznačeno). Ve spisu jmenovaného soudu sp. zn. 1 Ntn 611/2012 se však nenachází doklad o doručení rozhodnutí Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6 provedeném na základě referátu předsedy senátu ze dne 10. 10. 2012 (viz doklady o doručení č. l . 20). Spis totiž dále obsahuje úřední záznam předsedy senátu datovaný dnem 3. 12. 2012, v němž je konstatováno, že chybí doručenka od Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, a dán pokyn, aby rozhodnutí bylo tomuto státnímu zastupitelství krátkou cestou doručeno. Opětovně zaslané rozhodnutí pak bylo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6 doručeno dne 7. 12. 2012 (viz doručenka na č. l . 20). Právě se zřetelem k tomuto doručení byla vyznačena právní moc rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 10. 2012 (nesprávně datovaného dnem 3. 10. 2012), č. j. 1 Nt 611/2012-15.
V dozorovém spise nyní vedeném Městským státním zastupitelstvím v Praze pod sp. zn. 1 KZV 242/2012 (původně se jednalo o dozorový spis Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 sp. zn. 1 Zt 286/2012) je ale založen opis (stejnopis) předmětného usnesení, na němž je podací razítko Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, z něhož plyne, že toto usnesení bylo posledně jmenovanému státnímu zastupitelství doručeno již dne 11. 10. 2012. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem a faktu, že proti uvedenému rozhodnutí žádná z oprávněných osob nepodala stížnost, je třeba učinit závěr, že toto usnesení nemohlo nabýt právní moci až 11. 12. 2012, nýbrž že nabylo právní moci již dne 16. 10. 2012 [§137 odst. 1, §140 odst. 1 písm. b), subpísm. aa), §143 tr. ř.].
V kontextu uvedených skutečností je zjevné pochybení Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť v souvislosti s rozhodováním ve smyslu §72 odst. 1 tr. ř. dne 8. 3. 2013 nezjistil rozhodné okolnosti určující nabytí právní moci předcházejícího rozhodnutí o trvání vazby obviněného a tím ani okolnosti týkající se běhu tříměsíční lhůty pro další rozhodnutí o trvání vazby obviněného. Přitom fakt, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 1 Nt 611/2012-15 bylo vydáno dne 5. 10. 2012 (v písemném vyhotovení rozhodnutí je nesprávně uvedeno datum 3. 10. 2012), avšak podle doložky mělo nabýt právní moci až dnem 11. 12. 2012, vyvolával důvodné pochybnosti o správnosti tohoto údaje. To mělo jmenovaný soud motivovat k tomu, aby si otázku právní moci předmětného usnesení patřičně prověřil a objasnil opatřením potřebných podkladů. Pokud by si počínal v souladu s výše citovanými ustanoveními §9 odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř. mohl v tomto směru zjistit skutečný stav věci, který resultuje do závěru, že o dalším trvání vazby obviněného měl soudce rozhodnout nejpozději dne 16. 1. 2013, a pokud se tak nestalo, měl být obviněný z vazby propuštěn (z rozvedených skutečností ostatně plyne, že již návrh státního zástupce k postupu podle §72 odst. 1 tr. ř. byl podán opožděně – dne 19. 2. 2013). Za popsaného stavu věci nelze učinit jiný závěr, než, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 3. 2013, č. j. 1 Nt 609/2013-19, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §72 odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanoveními §2 odst. 5, 6 a §9 odst. 1 tr. ř.
Popsané pochybení soudu prvního stupně mohlo být napraveno soudem druhého stupně rozhodujícím o stížnosti obviněného, pokud by náležitě přezkoumal řízení napadenému rozhodnutí předcházející [důsledně přezkoumal otázku právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne ze dne 5. 10. 2012, č. j. 1 Nt 611/2012-15 (v písemném vyhotovení nesprávně datováno dnem 3. 10. 2012)]. Jelikož se tak nestalo, pak také usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, č. j. 44 To 176/2013-30, byl v neprospěch obviněného porušen zákon, a to především v ustanoveních §147 odst. 1 a 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, č. j. 44 To 176/2013-30, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 3. 2013, č. j. 1 Nt 609/2013-19, v ustanoveních §72 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §9 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného, poté podle §269 odst. 2 tr. ř. tato rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (zejména usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. 10 T 6/2013-553, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 10 T 6/2013-607), zrušil. Důsledkem toho pak byla nutnost rozhodnout ve smyslu §271 odst. 1 tr. ř. o propuštění obviněného z vazby, neboť v dané věci (nyní vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 6/2013) již neexistuje žádné rozhodnutí, na jehož základě by mohla být omezena osobní svoboda obviněného.
Obviněný se však upozorňuje na to, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrání tomu, aby v případě, že by se po propuštění z vazby dopustil jednání, jež zakládá vazební důvody podle §67 tr. ř., byl do vazby znovu vzat.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý