ECLI:CZ:NS:2013:7.TD.45.2013.1
sp. zn. 7 Td 45/2013-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 14. srpna 2013 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. Š. , vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 1/2012, návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 16 T 1/2012, byl obviněný T. Š. odsouzen za trestný čin (zločin) podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Dne 16. 7. 2013 byl Vrchnímu soudu v Praze, jako soudu příslušnému k projednání odvolání obviněného, doručen jeho návrh podle §25 tr. ř. na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Obviněný poukázal na to, že trestní věc již byla jednou předložena k projednání odvolacímu Vrchnímu soudu v Praze a byla přidělena senátu 9 To. Tento senát ale jeho odvolání věcně neprojednal a pouze přípisem vrátil věc soudu I. stupně s pokynem, aby byla po zkompletování trestního spisu opětovně předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu. Po opětovném předložení věci Vrchnímu soudu v Praze ale tato nebyla opět přidělena senátu 9 To, ale senátu 5 To. Tento postup je podle obviněného v rozporu s rozvrhem práce odvolacího soudu, podle kterého se při opětovném podání věc předloží senátu, který ve věci jednal, což byl senát 9 To. Podle obviněného tímto chybným přidělením věci k projednání nezákonnému soudci ze senátu 5 To, namísto zákonnému soudci ze senátu 9 To, bylo postupováno v rozporu s čl. 38 Listiny základních práv a svobod, který garantuje právo na zákonného soudce. Protože toto účelové obsazení senátu zakládá podmínky pro postup podle §25 tr. ř., obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odňal věc Vrchnímu soudu v Praze a přikázal ji Vrchnímu soudu v Olomouci. Alternativně pro případ, že by byl Vrchní soud v Praze i přes porušení práva na zákonného soudce považován Nejvyšším soudem za nezávislý navrhl, aby věc byla odňata senátu 5 To a přikázána do senátu 9 To.
Vrchní soud v Praze ve vyjádření k návrhu obviněného uvedl, že věc byla senátu 5 To přidělena standardním způsobem trestní kanceláří, když v senátu 9 To nedošlo k meritornímu rozhodnutí ve věci a podle bodu III. rozvrhu práce soudu pro rok 2013 zakládá příslušnost senátu meritorní rozhodování ve věci.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Podstatou návrhu obviněného na postup podle §25 tr. ř. je námitka, že po předchozím přidělení jeho trestní věci k rozhodnutí o odvolání, měla být věc i po opětovném předložení odvolacímu soudu přidělena témuž senátu 9 To.
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze, veřejně přístupnému na internetových stránkách tohoto soudu, se podle bodu III. zakládá příslušnost senátu ke všem dalším ve věci navazujícím rozhodnutím, m.j. meritorním rozhodováním ve věci. Obviněný poukazuje na tento rozvrh práce s tím, že věc se podle něj při opětovném podání předloží senátu, který ve věci jednal, a proto měla být jeho věc opět přidělena senátu 9 To. Nejvyšší soud se ale neztotožnil s tímto názorem obviněného a postup při přidělení věci k projednání senátu 5 To není v rozporu s namítaným ustanovením rozvrhu práce. Senát 9 To, kterému byla trestní věc původně přidělena, totiž ve věci vůbec nejednala a tedy logicky ani meritorně nerozhodoval, když přípisem ze dne 1. 3. 2013 vrátil věc soudu I. stupně „bez vyřízení“ z důvodů tam uvedených. Formy jednání soudu upravuje trestní řád (§196 a násl. – hlavní líčení; §232 a násl. – veřejné zasedání; §240 a násl. – neveřejné zasedání). Pouhé vrácení věci přípisem k odstranění formálních vad při předložení věci k rozhodnutí o odvolání, tak není jednáním. Protože senát 9 To ve věci obviněného nejednal a tedy ani meritorně nerozhodoval, nemohlo pouze „vrácení věci bez rozhodnutí“ založit podle rozvrhu práce soudu příslušnost tohoto senátu i k projednání věci obviněného po jejím opětovném předložení odvolacímu soudu k rozhodnutí. Námitky obviněného tak nejsou způsobilé založit tzv. důležitý důvod k navrhovanému postupu podle §25 tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2013
Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš