ECLI:CZ:NS:2013:7.TD.58.2013.1
sp. zn. 7 Td 58/2013-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. listopadu 2013 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněné D. S., vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 193/2013, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci obviněné D. S. příslušný Okresní soud v Hodoníně.
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal dne 3. 12. 2012 u Krajského soudu v Ústí nad Labem obžalobu na obviněné M. L. , V. H. , E. K. , J. M. , Š. P. , O. L. , a D. S. Na D. S. podal obžalobu pro skutek pod bodem ad 6) kvalifikovaný jako zločin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství - pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněná se měla dopustit zločinu tím, že ad 6) v době nejméně od 28. 11. 2011 do 16. 12. 2011 po předchozí domluvě s obviněnou E. K., po předchozím slibu pomoci, aktivně zjišťovala případné zájemce o koupi obrazů autora Emila Filly, aniž by tyto převzala do svého držení, přičemž věděla, že se jedná o obrazy „Zátiší s klarinetem a košíkem ovoce“, „Žena s kartami“, „Slepec“, „Zátiší s mísami ovoce“, a že tyto byly odcizeny dne 18. 11. 2011 z Pamětní síně Emila Filly situované na zámku v P., okr. Louny, kdy škoda vzniklá jejich odcizením byla udávána v desítkách milionů Kč, nejméně ve dvou případech kontaktovala z tohoto důvodu přesně neustanovené osoby, nejméně občana Slovenské republiky známého pod přezdívkou „M.“ a dále i R. B., občana Slovenské republiky, kterým na nosiči CD poskytla i obrazový záznam všech odcizených obrazů, byla s nimi v telefonickém kontaktu a nejméně v jednom případě s uvedenými osobami i osobně, případně s E. K. jednala a utvrzovala je o pravosti obrazů.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 2 T 16/2012, podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučil ze společného řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 16/2012 věc obviněné D. S. a podle §23 odst. 2 tr. ř. její trestní věc postoupil Okresnímu soudu v Hodoníně.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 2 T 193/2013, podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložil věc obviněné D. S. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Okresní soud v Hodoníně není místně příslušný k projednání věci. Podle okresního soudu z podané obžaloby přímo nevyplývá, v obvodu kterého soudu byl trestný čin spáchán, sama obviněná hovořila o schůzce v Luhačovicích, cestách na Slovensko, valná část činnosti, která je jí kladena za vinu se podle okresního soudu odehrála prostřednictvím telefonních hovorů. Trestný čin, k němuž se vztahuje podílnictví, se stal v obvodu Okresního soudu v Lounech. Je pravdou, že obviněná bydlí v obvodu Okresního soudu v Hodoníně, zbytek obviněných a svědků však nikoli a jádro trestné činnosti, které se věc týká, se odehrálo mimo obvod Okresního soudu v Hodoníně. Okresní soud zdůraznil, že se jedná o věc mimořádně složitou, k níž ani nemá celý spisový materiál z důvodu probíhajícího řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Postoupení věci nepovažuje za vhodné, když je navíc obviněná viněna z trestného činu podílnictví na trestném činu, jež nadále projednává Krajský soud v Ústí nad Labem. V případě, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru o místní příslušnosti Okresního soudu v Hodoníně, dává okresní soud na zvážení postup podle §25 tr. ř., tedy odnětí věci Okresnímu soudu v Hodoníně a přikázání věci zpět Krajskému soudu v Ústí nad Labem, případně některému okresnímu soudu v obvodu jeho působnosti.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Okresního soudu v Hodoníně a tento soud je místně příslušný k projednání věci obviněné.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom považováno jak místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku daného trestného činu, tak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).
O obdobu distančního deliktu jde také v tomto případě, kdy obviněná D. S. pokud jde o skutek pod bodem VI. byla v kontaktu s obviněnou E. K. či s případnými kupci z velké části pouze telefonicky. S obviněnou E. K. si, jak vyplývá z obsahu spisu, navzájem sdělovaly jak postupují v hledání kupce na kradené obrazy od malíře Emila Filly. Trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství - pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se tedy obviněná D. S. dopouštěla evidentně i prostřednictvím telefonu, a to za situace, kdy se jádro trestné činnosti obviněných uvedených v obžalobě (žalovaných m.j. pro trestný čin krádeže, na který podílnictví obviněné navazuje) odehrálo v okrese Louny, tedy v jiném místě, než ze kterého obviněná D. S. telefonovala a ubezpečovala obviněnou E. K. o své aktivitě ve věci prodeje kradených obrazů. V případě telefonátů obviněné týkající se této trestní věci tak došlo k jednání naplňujícímu objektivní stránku uvedeného trestného činu jak v místě, ze kterého telefonovala obviněná, tak v místě, kde je hovor přijímán jinou osobou.
Z protokolu o výslechu obviněné D. S. na č. l. 1977 (tr. spisu 2 T 6/2013), který byl v souladu s ustanovením §207 odst. 2 tr. ř. přečten v hlavním líčení dne 18. 2. 2013 (viz č. l. 1137 tr. spisu 2 T 6/2013) vyplývá, že obviněná byla nejméně dne 7. 12. 2011 v okamžiku telefonátu (týkajícím se předmětné trestné činnosti) s obviněnou E. K., jak sama obviněná uvádí, doma v Hodoníně. Nepochybně tak byl uvedený trestný čin obviněné D. S. spáchán také v obvodu Okresního soudu v Hodoníně.
Nejvyšší soud na základě shora uvedeného shledal, že Okresní soud v Hodoníně je místně příslušný k projednání trestní věci obviněné D. S., neboť místní příslušnost tohoto soudu vyplývá z ustanovení §18 odst. 1 tr. ř. a §23 odst. 2 tr. ř.
I když Krajský soud v Ústí nad Labem učinil podle §23 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnutí o vyloučení věci obviněné D. S. ze společného řízení, a jejím postoupení Okresnímu soudu v Hodoníně, zjevně nedůvodně, protože nebyly dány důvody pro tento postup a krajský soud to také v odůvodnění uvádí, nemohl Nejvyšší soud postupem podle §25 tr. ř. věc odejmout Okresnímu soudu v Hodoníně, a přikázat ji v podstatě zpět Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Takový postup, i když by byl v tomto případě žádoucí, je totiž možný pouze ve vztahu k jinému soudu téhož druhu a stupně. Přikázání jinému okresnímu soudu v obvodu uvedeného krajského soudu, pak není účelné, když z hlediska jednání kladeného za vinu D. S. má svědek R. B., občan Slovenské republiky, vztah k místu pobytu obviněné a v obžalobě je navrhován jeho výslech. Hlavní pachatelka E. K. má pak trvalý pobyt v Liberci, tj. mimo obvod Krajského soudu v Ústí nad Labem. V sídle Okresního soudu v Hodoníně obviněná bydlí a tento soud je také stejně dosažitelný pro oba v úvahu přicházející svědky.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš