ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1096.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1096/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2013 o dovolání obviněného K. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 12 To 166/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 102/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 10 T 102/2012, byl obviněný K. V. uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 40/2009 Sb.). Ohledně přečinu uvedeného v bodě 1 výroku o vině bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 3 T 76/2010, a za přečin uvedený v bodě 2 výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §196 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok a dva měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 12 To 166/2013. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění zákona č. 390/2012 Sb.) s tím, že ohledně přečinu uvedeného v bodě 1 výroku o vině bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 3 T 76/2010, a za přečin uvedený v bodě 2 výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §196 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na devět měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou spočíval
- první přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný od 18. 7. 2009 do 12. 5. 2010 úmyslně neplnil vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři N. H. , ve výši 1 000 Kč měsíčně k rukám matky dítěte, jak mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. P 205/2002, za uvedenou dobu zůstal na výživném dlužen 10 000 Kč a vystavil nezletilou dceru existenčním problémům, které musela její matka řešit pobíráním sociálních dávek a půjčkami či jinou pomocí od příbuzných (bod 1 výroku o vině),
- druhý přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný od 27. 7. 2011 do 30. 7. 2012 úmyslně neplnil vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři N. H. , ve výši 1 000 Kč měsíčně k rukám matky dítěte, jak mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. P 205/2002, a to s výjimkou částky 229 Kč, která byla v srpnu 2011 obviněnému sražena z odměny za práci ve výkonu trestu odnětí svobody, za uvedenou dobu zůstal na výživném dlužen 11 771 Kč a vystavil nezletilou dceru existenčním problémům, které musela její matka řešit pobíráním sociálních dávek a půjčkami či jinou pomocí od příbuzných (bod 2 výroku o vině).
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o vině napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že u něho nebylo dáno zavinění ve formě úmyslu ani ve formě nedbalosti. Poukázal na to, že se s dcerou dlouhodobě nijak nestýká, že ani nevěděl, kam má výživné posílat, že má vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem a že sám byl v takové situaci, která mu neumožňovala platit výživné. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Namítané okolnosti rozhodně nemohou zvrátit závěr Krajského soudu v Hradci Králové ohledně zavinění obviněného ve vztahu k oběma přečinům. Pokud jde o formu zavinění, je nutné konstatovat, že úmyslné zavinění se v posuzované věci vztahuje jen k právní kvalifikaci podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, tj. k tomu, že obviněný neplatil výživné na svou nezletilou dceru. Jinak tomu je ohledně toho, že obviněný činem vydal oprávněnou osobu nebezpečí nouze, neboť v tomto ohledu jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, ve vztahu k níž podle §17 písm. a) tr. zákoníku postačí nedbalost.
Namítaný nedostatek osobních kontaktů obviněného s nezletilou dcerou nemá žádný vliv na vyživovací povinnost obviněného a není důvodem k úvaze o nedostatku zavinění obviněného, byť by iniciativa k přerušení uvedených kontaktů vyšla od matky dítěte.
Tvrzení obviněného, že nevěděl, kam má výživné posílat, není možné akceptovat. Obviněný z rozsudku opatrovnického soudu, jímž mu bylo uloženo platit výživné ve výši 1 000 měsíčně, věděl, že tak má činit k rukám matky dítěte. Adresa jejího bydliště byla z rozsudku seznatelná, a pokud obviněný měl v tomto směru nějaké pochybnosti, byly snadno odstranitelné např. prostřednictvím opatrovnického soudu.
Jiné vyživovací povinnosti se nemohly nijak dotknout povinnosti obviněného platit výživné na nezletilou dceru N. H. Vysvětlení obviněného, že se dlouhodobě nacházel v situaci, kdy sám neměl finanční prostředky ani na svou obživu, a že tedy nemohl platit výživné ve stanovené výši, rovněž nemůže obstát. Nelze pominout zjištění, že obviněný nevyvinul potřebnou míru iniciativy k tomu, aby prostřednictvím úřadu práce získal zaměstnání. Přitom ze zprávy úřadu práce vyplynulo, že obviněný mohl vzhledem k pracovním zkušenostem z minulosti zastávat zaměstnání, které by mu umožnilo bez obtíží plnit vyživovací povinnost, zvláště když neměl žádné zdravotní či jiné omezení. Podstatou věci bylo ve skutečnosti to, že obviněný záměrně setrvával u takového způsobu života, při kterém byl bez řádného zaměstnání. O vyhýbavém vztahu obviněného k práci jasně svědčí zjištění, že řádně nevykonal ani trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 3 T 66/2002, takže zbytek tohoto trestu musel být přeměněn v trest odnětí svobody. Kromě osobních poměrů obviněného, které jsou relevantní pro posouzení jeho možností a schopností platit stanovené výživné, je třeba vzít v úvahu také odůvodněné potřeby jeho nezletilé dcery jako oprávněné osoby. V této spojitosti lze souhlasit s Krajským soudem v Hradci Králové, který výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně na nezletilou dceru ve věku 10-11 let (bod 1 výroku o vině), resp. 12-13 let (bod 2 výroku o vině) výstižně označil za symbolické s plně přijatelným závěrem, že při posouzení výše výživného, jehož neplacením byly spáchány oba přečiny, lze vycházet z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. P 205/2002. Tímto rozsudkem bylo výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně stanoveno obviněnému na podkladě zjištění, že jeho měsíční příjem je 9 800 Kč. Tohoto výdělku obviněný mohl bez pochybností dosahovat i v době páchání posuzovaných přečinů, jestliže by vyvinul náležitou iniciativu k získání přiměřeného zaměstnání. Proti namítaným dvěma vyživovacím povinnostem, které obviněný neměl v době, kdy mu bylo stanoveno výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, nyní stojí podstatně vyšší potřeby oprávněné osoby, pokud jí je nezletilá N. H. , takže není přesvědčivého důvodu odchylovat se od výše výživného stanovené opatrovnickým soudem.
Je tedy evidentní, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec