ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1131.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1131/2013-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. října 2013 v Brně dovolání obviněných M. B. a N. B. , roz. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 2 To 9/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 7/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné N. B. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 49 T 7/2012, uznal obviněného M. B. vinným pod bodem 1) a 2) rozsudku trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3) rozsudku zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a obviněnou N. B. vinnou pod bodem 2) rozsudku trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3) rozsudku zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle §175 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného M. B. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §175 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněnou N. B. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ji pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 2 To 9/2013, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněných M. B. a N. B. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech ohledně těchto obviněných. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné M. B. a N. B. podle §175 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil při nezměněném výroku o vině každého k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon je podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že se nedopustil žádného ze skutků, který je předmětem obžaloby. Navrhuje vlastní verzi průběhu skutkového děje jednotlivých skutků a snaží se ji prosadit. Namítl, že soudy obou stupňů neúplně provedly dokazování a nesprávně hodnotily provedené důkazy. Poukázal na to, že navrhl soudům obou stupňů provedení několika důkazů, ale ty jeho návrhy zamítly.
Obviněný M. B. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 2 To 9/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dále podala obviněná N. B. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Namítla, že odvolací soud nesprávně aplikoval trestní zákon v ustanoveních §3 tr. zák., §4 tr. zák. a §234 odst. 1 tr. zák. a trestní zákoník v ustanoveních §13 tr. zákoníku, §15 tr. zákoníku a §175 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a že soudy obou stupňů neprovedly dokazování ohledně všech zákonných znaků trestných činů, za které byla odsouzena. Poukázala na to, že se odvolací soud nevypořádal se všemi významnými okolnostmi případu ani s její obhajobou.
Obviněná N. B. z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 2 To 9/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se podle §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněných M. B. a N. B. uvedl, že soudy obou stupňů provedly dokazování v souladu se zákonem a učiněná skutková zjištění mají dostatečnou oporu v provedených důkazech. Proto lze jen stěží konstatovat existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. K dovolání obviněného M. B. uvedl, že tento obviněný nepředložil žádné právně relevantní námitky, a proto navrhl, aby jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. K dovolání obviněné N. B. uvedl, že s jistou dávkou tolerance lze mít za to, že v jeho rámci zpochybňuje i správnost hmotně právního posouzení skutku. Uvedl, že obviněná, přestože byla zastoupena obhájcem, nebyla ve svém podání schopna svá obecná tvrzení jakkoli blíže upřesnit v tom smyslu, jakého konkrétního pochybení se měly soudy dopustit. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné N. B., neboť je zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím jejich obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. B. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že dovolání obviněné N. B. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolání obviněného M. B.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný M. B. ve svém dovolání uplatnil pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor, natož extrémní, mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. B. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněné N. B.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněná N. B. ve svém dovolání vznesla částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněná tak sice formálně opřela dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Obviněná dále namítla, že odvolací soud nesprávně aplikoval trestní zákon v ustanoveních §3 tr. zák., §4 tr. zák. a §234 odst. 1 tr. zák. a trestní zákoník v ustanoveních §13 tr. zákoníku, §15 tr. zákoníku a §175 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a že soudy obou stupňů neprovedly dokazování ohledně všech zákonných znaků trestných činů, za které byla odsouzena.
Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám obviněné N. B. Pro posouzení, zda byl soudy obou stupňů správně aplikován trestní zákon, resp. trestní zákoník, a zda byly naplněny všechny zákonné znaky trestných činů, za které byla obviněná odsouzena, jsou podstatná následující ustanovení trestního zákona a trestního zákoníku.
Podle §234 odst. 1 tr. zák. kdo proti jinému užije násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.
Podle §175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.
Podle §175 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Podle §175 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování ohledně skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu vyplývá, že obvinění M. B. a N. B. společně v přesně nezjištěné době od 1. 10. 2005 do 31. 12. 2005 navštívili byt poškozených J. P. a Z. P. a požadovali po nich vydání částky 1.000,- Kč, která byla poškozeným zaslána poštovní poukázkou. Poté, co jim poškození peníze zapřeli s odůvodněním, že už žádné nemají, obvinění M. B. a N. B. společně povalili poškozeného Z. P. na zem a zatímco obviněný M. B. držel ruce tohoto poškozeného ležícího na zemi tak, aby se nemohl bránit, obviněná N. B. prohledala jeho oblečení, ve kterém našla schovanou bankovku o nominální hodnotě 1.000,- Kč, kterou si ponechala pro osobní potřebu. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Právní kvalifikace skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu je správná.
Z výsledků provedeného dokazování ohledně skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu vyplývá, že obvinění M. B. a N. B. si vynucovali v období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2010, obviněný M. B. s výjimkou období od 5. 4. 2008 do 22. 7. 2008, kdy vykonával trest odnětí svobody, opakovaně nejméně 3x v průběhu každého měsíce pěstmi a údery do obličeje a celého těla, kopy do celého těla i do hlavy, a průběžnými trvalými pohrůžkami dalšího bití, tělesných trestů a zabití poslušnost poškozených Z. P. a J. P., nutili je k odevzdávání veškerého invalidního důchodu a příspěvku na péči, k nákupům, aniž by jim k tomu poskytli peníze, k uzavírání úvěrových smluv a k odevzdávání peněz získaných v souvislosti s těmito úvěry, k žebrání peněz a věcí, k fyzickému ubližování poškozeného J. P. jeho bratrem, ke shánění dřeva k topení, k uklízení domácnosti, k mytí nádobí, ke shánění kovového sběru, jeho odevzdávání do sběrny a k odevzdávání veškerého výtěžku z něj, k pracím na brigádách bez inkasování vydělané odměny a k vydání klíče od bytu poškozených za účelem svévolného a časově neomezeného vstupu do něj, jeho užívání, přičemž poškození byli nuceni strpět, že je z tohoto bytu obviněný M. B., a to i v noci, vyhazoval, přičemž při neuposlechnutí jakéhokoliv jejich příkazu obvinění poškozené fyzicky trestali údery a kopy a různými způsoby je verbálně i fyzicky ponižovali. Oba obvinění tudíž poškozené násilím, pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutili, aby něco konali a trpěli. Současně v důsledku tohoto jednání poškozeným způsobili vznik škody ve výši 958.631,- Kč, tedy značné škody ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Znaleckým zkoumáním byl u obou poškozených zjištěn syndrom týrané osoby a posttraumatická stresová porucha těžkého stupně dlouhodobého rázu se související změnou osobnosti, která se u poškozených rozvinula v příčinné souvislosti s deliktním jednáním obou obviněných. Jedná se proto o delší dobu trvající poruchu zdraví u obou poškozených, tedy o těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu je správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné N. B. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obou obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek