ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1140.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1140/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. listopadu 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 8 To 25/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 1/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 9 T 1/2013, byl obviněný R. K. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za užití §54 odst. 2 tr. zákoníku k výjimečnému trestu odnětí svobody na 25 let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný se zločinu dopustil tím, že se záměrem vyřešit svou nepříznivou finanční situaci a získat finanční prostředky na úhradu dluhů, po zralé úvaze o času a způsobu spáchání činu a předchozí přípravě jeho místa, v úmyslu usmrtit, pod záminkou sjednání půjčky, vylákal dne 11. 10. 2012 ve V. n. L., okres T., R. P., kterou již z předchozí doby znal jako obchodní zástupkyni společnosti Provident Financial poskytující úvěry, a o níž věděl, že bude disponovat větším finančním obnosem, a to i proto, že poskytnutí půjčky mu přislíbila, na schůzku do domu čp. ... v ulici V. F., v němž žil, přičemž po vstupu poškozené na dvůr domu v době mezi 13.40 až 14.00 hod., v prostoru za vraty, ji připraveným dřevěným polínkem o hmotnosti 472 gramů udeřil zezadu do týla hlavy, poškozená se po úderu sesunula k zemi, kde ji týmž polínkem zasadil nejméně čtyři rány do hlavy a tím jí způsobil tržně-zhmožděnou ránu v krajině čelní vpravo pronikající ke kosti, tržně-zhmožděnou ránu v krajině čelní vlevo pronikající ke kosti s doleva dolů navazujícím podkožním krevním výronem, tržně-zhmožděnou ránu na přechodu krajiny temenní a týlní uprostřed, tři pod sebou uložené tržně-zhmožděné rány na přechodu pravé krajiny temenní a týlní zasahující ke kosti, cípatou tržně-zhmožděnou ránu v pravé temenní krajině pronikající ke kosti, krevní výrony v měkkých pokrývkách lebních v místech tržně-zhmožděných ran, rozlámání klenby a spodiny lební s maximem v pravé zadní jámě lební, trhliny tvrdé pleny mozkové v krajině čelní vlevo potrhání tvrdé pleny mozkové v krajině temeno-týlní vpravo, difúzní prokrvácení omozečnic s maximem na levém temenním laloku, potrhání omozečnic na spodině, zevní ploše a zadním pólu pravého týlního laloku, ložiska zhmoždění kory mozkové na spodině pravého čelního a obou spánkových mozkových laloků a na oblině přechodu temenních a čelních laloků oboustranně, zhmoždění až rozhmoždění kory a podkoří na spodině, zevní ploše a zadním pólu pravého týlního mozkového laloku, rozhmoždění spodiny a zevní strany pravé polokoule mozečku, povlak krve ve čtvrté komoře mozkové, což vše vedlo k otoku mozku při jeho zhmoždění a k následné smrti do několika minut až desítek minut po vzniku zranění hlavy a mozku; následně bezvládné tělo zabalil a ukryl na půdě domu č.p. ...., z kabelky poškozené, kterou měla při sobě, odcizil nejméně z majetku a ke škodě Provident Financial, s. r. o., Brno obálku s finanční hotovostí ve výši 25.000,- Kč, které použil na úhradu dluhu na nájemném, dalších drobných dluhů, nákup věcí osobní potřeby, část peněz předal své družce a část si ponechal pro vlastní potřebu.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o trestu, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 8 To 25/2013, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je přesvědčen, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, když podle něj jsou i za několikanásobné vraždy mnohdy velice brutální, ukládány tresty mírnější. Uvedl, že vraždu poškozené neplánoval a nedovede si vysvětlit, proč jednal uvedeným způsobem. Nebyl schopen reálně uvažovat. Muselo mu být zřejmé, že bude vražda vzápětí odhalena. Podle obviněného muselo jít o stav, který lze přirovnat k náhlému pominutí mysli. Pokud jde o konstatování vrchního soudu o mimořádně ztížených možnostech jeho nápravy, obviněný uvedl, že se již nyní cítí být napraven, v budoucnu by se již žádného zločinu nedopustil. Skutek, kterého se dopustil ho velmi tíží, sám se s ním nedovede vyrovnat a s výčitkami svědomí bude žít do konce života, který má podle svého názoru i v případě snížení uloženého trestu zničený. Krajský soud byl podle obviněného při ukládání trestu ovlivněn silným mediálním tlakem a veřejným míněním, a proto vynesl nepřiměřeně přísný trest. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu zrušil a sám ve věci rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný pod uplatněný dovolací důvod zařadil argumentaci sice spočívající v nepřiměřenosti trestu, avšak podle ní spočívající fakticky v nesprávné kvalifikaci podle písm. j) ustanovení §140 odst. 2, 3 tr. zákoníku. V tomto ohledu je však podle státní zástupkyně možno plně souhlasit s názorem odvolacího soudu, že obviněný zcela chladnokrevně, po předchozím uvážení, poté co si vytvořil vhodné podmínky, poškozenou zavraždil, přičemž byl k tomuto jednání veden evidentně zištným motivem, který byl prokázán rovněž následným chováním obviněného, tedy, že z finančních prostředků uhradil své závazky. Přísnější právní kvalifikace tak podle státní zástupkyně našla odraz i ve výměře uloženého trestu, tak jak to bylo oběma soudy náležitě odůvodněno. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně a obviněný tak dovolání, mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu jako odvolání (č. l. 595 a 596 tr. spisu). S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání, je zřejmé, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání především na námitce týkající se údajné nepřiměřenosti uloženého trestu. Nesouhlasí s výší uloženého trestu, domnívá se, že za závažnější případy několikanásobných vražd, mnohdy brutálních, bývají ukládány mírnější tresty, než jaký byl uložen jemu. Je přesvědčen, že nalézací soud uložil takto nepřiměřeně přísný trest, protože byl ovlivněn mediálním tlakem a veřejným míněním. Obviněný k možnostem své nápravy uvedl, že ho tíží výčitky svědomí, cítí se být již nyní napraven a je přesvědčen, že by se v budoucnu již žádného zločinu nedopustil.
Takové námitky, kterými obviněný brojí proti nepřiměřenosti jemu uloženého trestu, však uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. nenaplňují. Uvedená námitka týkající se nepřiměřenosti trestu nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť mu za spáchaný skutek mohl být uložen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 15 až 20 let nebo výjimečný trest. Výjimečným trestem se podle §54 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné rozumí trest odnětí svobody nad 20 až do 30 let. Obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě (citované výše) splnil základní podmínky §54 odst. 1 tr. zákoníku pro použití výjimečného trestu, a sice, že se jedná o zvlášť závažný zločin a trestní zákoník jeho uložení dovoluje. Velice pečlivým hodnocením všech okolností případu, pak nalézací soud dospěl k závěru, že je splněna také jedna z alternativních podmínek §54 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení tohoto trestu (s čímž se v napadeném rozhodnutí plně ztotožnil také odvolací soud), tedy že možnost nápravy obviněného je vzhledem k jeho osobnosti obzvláště ztížena. Nejvyšší soud považuje tyto závěry obou soudů za správné a v podrobnostech v tomto směru odkazuje na podrobná odůvodnění jejich rozhodnutí.
Nezbývá než konstatovat, že obviněnému uložený trest ve výměře 25 let odnětí svobody je v daném případě přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Námitky, které se týkají pouze přiměřenosti trestu, který zřejmě podle obviněného dostatečně nevystihuje okolnosti případu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný důvod podle §265b tr. ř. Argumenty obviněného, že ho tíží výčitky svědomí, že se cítí být napraven a v budoucnu by se již žádného zločinu nedopustil, jsou v rozporu s provedenými důkazy, a to zejména se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, znalce PhDr. V. Lukeše (č. l. 92 – 106 tr. spisu) a výpovědí tohoto znalce u hlavního líčení (č. l. 537 a násl. tr. spisu) k osobnosti obviněného.
Pokud jde o obecnou námitku obviněného, že vraždu poškozené neplánoval, Nejvyšší soud konstatuje, že tato je toliko popřením skutkového stavu popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně. Jedná se proto o skutkovou námitku, když obviněný tímto tvrzením brojí proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudy na základě provedeného dokazování a proto nezakládá žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Z tzv. právní věty výroku o vině totiž vyplývá, že obviněný úmyslně usmrtil poškozenou po předchozím uvážení a v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch. Ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že obhajoba obviněného, že vraždu neplánoval, byla provedeným dokazováním vyvrácena. Nejvyšší soud tedy pouze nad rámec dovolání uvádí skutečnosti vyplývající ze skutkových zjištění soudů, že se obviněný jednání uvedeného výše dopustil zcela chladnokrevně, postupoval podle předem promyšleného plánu spočívajícího v zajištění návštěvy poškozené v jeho obydlí v uvedený den a v danou hodinu, ubezpečení se, že poškozená bude mít u sebe finanční hotovost a připravení vražedného nástroje poblíž vchodu do dvora. O plánu obviněného usmrtit poškozenou svědčí také příprava k případnému odklizení důkazů po vraždě (hadice k omytí zbytků krve) a rovněž promyšlení místa, kam tělo poškozené po vraždě odklidí, neboť mu bylo zřejmé, že vše se musí odehrát velice rychle. Jednání obviněného tak bylo předem promyšlené a přesně naplňovalo připravený plán. Obviněný námitkou, že své jednání neplánoval, pouze brojí proti těmto skutkovým zjištěním soudů, a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy provedeným dokazováním zjistily, a na základě kterých pak jeho jednání právně kvalifikovaly.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného R. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš