ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1255.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1255/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. listopadu 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 5 To 219/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 230/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 8 T 230/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným ad 1) - 4) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 1), 3) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 5) přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto skutky a za sbíhající se skutek z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, právně kvalifikovaný jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, odsoudil obviněného podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci (specifikované v rozsudku). Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 5 To 219/2013, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výroky o vině pod body ad 1) - 4), výrok o trestu a výroky o náhradě škody. Podle §259 odst. 2 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ad 1) – 4) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 1), 3) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto skutky, jakož i přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě ad 5) rozsudkem soudu I. stupně, a za sbíhající se skutek z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, právně kvalifikovaný jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, obviněného odsoudil podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci (specifikované v rozsudku). Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadá výrok o vině pod bodem ad 1) a celý výrok o trestu. Soudy podle obviněného nesprávně posoudily důkazy, pokud vzaly za prokázaný skutek uvedený pod bodem ad 1). Zdůraznil, že tento skutek od počátku popíral, všechny zbylé skutky doznal a neměl tedy důvod popírat tento jediný skutek. Soudy podle něj při vyhodnocování, zda byl uvedený skutek spáchán, přihlížely pouze k výpovědi poškozené P. Z. a nikoli k jeho výpovědi. Vzhledem k tomu také uložený trest neodpovídá spáchané trestné činnosti. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že po seznámení s jeho obsahem se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání brojí toliko proti skutku popsanému pod bodem ad 1) s tím, že jej nespáchal, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a pochybily, pokud vycházely z výpovědi poškozené a nikoli z výpovědi jeho. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho námitky směřují výlučně proti způsobu hodnocení důkazů provedeného soudy a na něm učiněným skutkovým zjištěním. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání a při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, resp. když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Nejvyšší soud v projednávané věci existenci extrémního nesouladu neshledal. Ostatně ani obviněný takový rozpor nenamítal.
Skutku pod bodem ad 1) se obviněný dopustil tím, že dne 27. 9. 2012 v 7:15 hodin na ul. L. v O.-S. B., se za pomoci nezjištěného nástroje páčením pokusil vniknout přes uzavřené hlavní vstupní dveře do rodinného domu, který se nachází na oploceném pozemku s výškou plotu 120 cm s neuzamčenou brankou, za účelem odcizení věcí, které se v domě nachází, když při tomto svém jednání byl vyrušen majitelkou domu P. Z. a z místa utekl, aniž by něco odcizil, čímž způsobil poškozené škodu poškozením (pozn. z popisu skutku vyplývá, že hlavních vstupních dveří) ve výši 2.500,- Kč.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně a z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný namítanou trestnou činnost popřel (č. l. 16 tr. spisu sp. zn. 8 T 7/2013). Dostatečně je však ze svého jednání usvědčován výpovědí poškozené MUDr. P. Z., která při hlavním líčení (č. l. 169 a násl. tr. spisu 8 T 230/2012) popsala průběh skutkového děje s tím, že obviněného při tomto činu přistihla, dobře si ho prohlédla a již v přípravném řízení podrobně popsala jeho vzhled. Konkrétně u rekognice (č. l. 33 a násl. tr. spisu 8 T 7/2013) jej popsala a s naprostou jistotou také poznala. Výpověď poškozené shledaly oba soudy věrohodnou a Nejvyšší soud tento závěr akceptuje.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na dovolací námitky obviněného konstatuje, že provedené důkazy hodnocené jednotlivě i ve vzájemných souvislostech tvoří ucelený obraz o jednání obviněného popsaném pod bodem ad 1) a učiněná skutková zjištění jsou pevným základem pro právní závěry ohledně viny obviněného M. B.a tímto skutkem.
Pokud jde o námitku týkající se uloženého trestu, který obviněný vzhledem k údajně nesprávným skutkovým zjištěním považuje za chybný, Nejvyšší soud pouze obecně konstatuje, že s ohledem na shora uvedené tuto námitku pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., nelze podřadit. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť mu byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného M. B. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš