ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.319.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 319/2013-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. dubna 2013 v Brně dovolání obviněného J. L. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 13 To 376/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 97/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 2 T 97/2011, uznal obviněného J. L. (dále jen „obviněný“) vinným pod body 1) až 10) rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 20 T 169/2010, odsoudil obviněného podle §197 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let a současně vyslovil nad obviněným dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem, a dlužné výživné na D. L. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 20 T 169/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 13 To 376/2012, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích podaného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §196 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 20 T 169/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu napadá výrok o trestu rozsudku odvolacího soudu, neboť soudy obou stupňů podle něj nesprávně hodnotily polehčující okolnosti podle §41 tr. zákoníku a následně mu uložily nepřiměřeně přísný trest. Poukázal na to, že odvolací soud při ukládání trestu vzal v úvahu v jeho neprospěch jeho dřívější trestnou činnost, ale nepřihlédl k polehčujícím okolnostem, a to jeho doznání a spolupráci s policejním orgánem při objasňování trestné činnosti, uhrazení škody způsobené trestnou činností poškozeným, řádnou spolupráci s probačním úředníkem a tomu, že od března 2009 nespáchal žádnou trestnou činnost. Odvolací soud tímto postupem porušil podle jeho názoru zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 4, 5 tr. ř., neboť hodnotil provedené důkazy pouze v jeho neprospěch.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 13 To 376/2012.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného J. L. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze námitky proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu, které však nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný přitom neuplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci kterého lze namítat některé vady výroku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. L. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek