ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.723.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 723/2013-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 8. 2013 o dovolání, které podal obviněný S. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2013, sp. zn. 6 To 68/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 3/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2013, sp. zn. 6 To 68/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 57 T 3/2011. Rozsudek Vrchního soudu v Praze obviněný napadl proto, že jím zůstal nedotčen jeho se týkající výrok o vině pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a zprostil ho obžaloby nebo aby po zrušení napadeného rozsudku přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl pouze formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Citované ustanovení pojímá právní posouzení skutku jako jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. V tomto ohledu je významné, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný S. V. byl odsouzen jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku pro pokus zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný S. V. společně s obviněnými B. H. a M. N. v úmyslu vylákat finanční prostředky s použitím fingovaných dokladů předstírali, že obchodní společnost Atol Investment, Inc., za kterou jednal obviněný S. V., má vůči obchodní společnosti České dráhy, a. s., pohledávku ve výši 12 200 000 Kč a další pohledávku ve výši 24 299 000 Kč, a na tomto podkladě obviněný S. V. uzavřel za obchodní společnost Atol Investement, Inc.,
- dne 23. 4. 2009 smlouvu o postoupení první pohledávky za částku 9 638 000 Kč s obchodní společností Glavar, s. r. o., za kterou jednal O. M., od něhož ihned při podpisu smlouvy převzal 300 000 Kč v hotovosti, přičemž další částku 4 000 000 Kč O. M. nechal ve dnech 24. 4. a 27. 4. 2009 převést na účet obchodní společnosti Atol Investment, Inc., avšak k další platbě již nedošlo, protože O. M. dne 1. 6. 2009 zjistil, že pohledávka je fiktivní,
- dne 28. 5. 2009 smlouvu o postoupení druhé pohledávky za částku 18 224 250 Kč s obchodní společností KLUB TRADICE, a. s., za kterou jednal O. M., avšak k vyplacení této částky nedošlo, protože O. M. dne 1. 6. 2009 zjistil, že pohledávka je fiktivní.
V podaném dovolání obviněný S. V. neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky pokusu zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, zejména že za podklad svých zjištění vzaly výpověď svědka O. M. Námitky pojaté do dovolání byly jen opakováním obhajoby, kterou obviněný uplatňoval v původním řízení a kterou zakládal na tom, že spáchání činu popíral. Tyto námitky se míjejí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jsou mimo jeho rámec. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasný obsahový základ v důkazech, jimiž byly objasněny všechny relevantní okolnosti, zejména že postoupené pohledávky ve skutečnosti neexistovaly, že byly fiktivní, že jejich existence byla předstírána falešnými listinami a také jakou úlohu v obou machinacích měl obviněný S. V. v součinnosti s dalšími obviněnými. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Za tohoto stavu je vyloučeno, aby Nejvyšší soud nějak zasahoval do skutkového základu napadeného rozsudku. To, že obviněný S. V. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného S. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec