ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.729.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 729/2013-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. srpna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné A. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 5 To 490/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 101 T 113/2011, takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání obviněné zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 101 T 113/2011, byla obviněná A. D. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a byla odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost Radiálka SBS Morava, s.r.o., se sídlem Brno, Vídeňská 125, s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněné uloženo nahradit škodu poškozeným obchodním společnostem v tomto výroku konkrétně uvedeným.
Obviněná se trestného činu dopustila tím, že v období od března do května roku 2009 v T. , okres K. , a jinde, se záměrem neoprávněně získat finanční prostředky a od prvopočátku nedostát smluvním závazkům, ač věděla, že na ni postoupením nepřešly pohledávky vůči společnosti Silvatech, a.s., se sídlem Velké Meziříčí, ul. Třebíčská č. 74B, v celkové nominální hodnotě 841.599,40 Kč od postupitele společnosti Radiálka SBS Morava, s. r. o., se sídlem Brno, ul. Vídeňská č. 125, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 2. 2009 a dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 3. 3. 2009, neboť v souladu s článkem V. této smlouvy neuhradila jako postupník postupiteli plnou výši ceny převáděných pohledávek, na kterou byl vázán přechod vlastnického práva k postupovaným pohledávkám, vydávala se za vlastníka těchto pohledávek a uzavírala smlouvy o postoupení pohledávek, čímž vylákala od: společnosti Jihočeské lesy České Budějovice, a.s. se sídlem Nové Hrady, Zahradní čtvrť 385, a k její škodě dne 16. 3. 2009 částku ve výši 133.910,- Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 167.388,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 2. 2009; společnosti JALA Les a zahrada, s. r. o. se sídlem Krnov, ul. Opavská č. 518/29, a k její škodě dne 19. 3. 2009 částku ve výši 1.374,40 Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost chce převést pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 1.718,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek; společnosti Lesostavby Frýdek-Místek, a. s., se sídlem Frýdek-Místek, ul. Slezská č. 2766, a k její škodě dne 24. 3. 2009 částku ve výši 27.371,- Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 34.214,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 3. 2009; společnosti KAISER s. r. o. se sídlem Rožmitál pod Třemšínem, ul. Nádražní č. 753, a k její škodě dne 24. 3. 2009 částku ve výši 138.790,- Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 173.448,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2009; společnosti Lesy Ruda, a. s. , se sídlem Ruda nad Moravou, ul. 9. května 132, a k její škodě dne 9. 4. 2009 částku ve výši 9.696,80 Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 12.121,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2009; společnosti EM Prozat, s. r. o., se sídlem Kolín, ul. Polepská č. 351, a k její škodě dne 14. 4. 2009 částku ve výši 21.562,40 Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 26.953,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2009; živnostníka Z. N. s místem podnikání P.-Z. , Š. , ul. E. a k jeho škodě dne 5. 5. 2009 částku ve výši 2.149,- Kč, neboť předstírala, že na tohoto živnostníka převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 2.686,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek z blíže neurčeného dne; společnosti Lesy Hluboká nad Vltavou, a.s., se sídlem Hluboká nad Vltavou, ul. Lesní č. 691, a k její škodě dne 6. 5. 2009 částku ve výši 55.308,80 Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 65.136,- Kč; na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2009; společnosti Nevap, s. r. o., se sídlem Opočno, Čánka č. p. 58, a k její škodě dne 7. 5. 2009 částku ve výši 1.385,- Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 1.385,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2009; společnosti STAVEKO, s. r. o., se sídlem Uherské Hradiště, Sokolovská č. p. 115, a k její škodě dne 12. 5. 2009 částku ve výši 5.899,- Kč, neboť předstírala, že na tuto společnost převedla pohledávku vůči společnosti Silvatech, a.s., ve výši 7.374,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2009, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 397.446,40 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl usnesením ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 5 To 490/2012, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podala obviněná řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b písm. d), g), l) tr. ř. V úvodu podrobně zrekapitulovala průběh trestního řízení, přičemž citovala z rozhodnutí soudů, zejména z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. 5 To 88/2012, kterým bylo zrušeno první rozhodnutí nalézacího soudu a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Při novém projednání se však soud I. stupně podle obviněné nevypořádal s časovým zařazením skutku, když některé ze smluv o postoupení pohledávky uzavřela v termínu splatnosti sjednané ceny za postoupení pohledávky od společnosti Radiálka SBS Morava, s. r .o., ve smlouvě sepsané dne 5. 2. 2009, tedy v době, kdy nemohla vědět, že na ni vlastnické právo nepřejde. Soudy se pak podle obviněné dostatečně nezabývaly stanovením výše škody, když tato je pouhým součtem přijatých plnění za postoupení pohledávek bez dalšího odůvodnění. Soudy se tedy podle obviněné nezabývaly zkoumáním, jaká byla skutečná výše škody, zda vůbec vznikla, zda šlo o škodu způsobenou úmyslně nebo z nedbalosti. Měly se také zabývat tím, zda obviněná v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek věděla, případně mohla vědět, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopna dostát svým závazkům, nebo se jednalo pouze o nezvládnutí podnikatelského rizika a právní neznalost, nebo zda nedošlo řetězcem nepředvídatelných událostí k přetržení příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a následkem. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněná jeho naplnění spatřuje v pochybení nalézacího soudu, který konal hlavní líčení ve dnech 19. 7. 2011 a 11. 8. 2011 v její nepřítomnosti, ačkoli se jich hodlala účastnit a nebyly splněny podmínky pro možnost vydání usnesení o jednání v její nepřítomnosti. Na oba dny byly podle obviněné naplánovány výslechy klíčových svědků a jí tak bylo zabráněno položit jim osobně otázky. Obhájce její neúčast omlouval a omluva z hlavního líčení dne 11. 8. 2011 byla soudu zaslána dodatečně. Obviněná se dále domnívá, že nezákonně byl proveden rovněž výslech svědka Ing. V. K. , který se nedostavil k hlavním líčením dne 20. 9. 2011 ani 18. 10. 2011. Nalézací soud nechal provést výpověď tohoto svědka dožádaným soudem a vyzval strany ke sdělení dotazů na tohoto svědka. Obviněná však namítá, že její obhájce nebyl ze strany žádného soudu vyrozuměn o tom, kdy a kde se bude uvedený úkon konat a jistě by se tohoto výslechu zúčastnil. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je obviněná přesvědčena, že celá její záležitost měla být od počátku řešena soukromoprávní cestou. Soudy tak nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe a ultima ratio a hledaly trestní odpovědnost i tam, kde ve skutečnosti není. Obviněná poukázala na svůj zdravotní stav a skutečnost, že není právně vzdělaná. Jako laik mohla mít pochybnosti, zda na ni přešly pohledávky od společnosti Radiálka SBS Morava, s. r. o., a nemusela pochopit následky, které byly zakotveny v dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek. Podle uvedeného dodatku byla splatnost za postoupení posunuta až na 31. 3. 2009, přičemž některé ze smluv obviněná uzavírala ještě v termínu před touto splatností. Společnost Radiálka SBS Morava, s. r. o., sama oznámila dlužníkovi Silvatech, a. s., že došlo k postoupení pohledávek. S ohledem na uvedené nelze podle obviněné vůbec hovořit o jejím úmyslu spáchat trestný čin. Bylo namístě uvažovat o prolomení zásady „ignorantia legis non excusat“ z důvodu skutkového omylu podle §18 tr. zákoníku. Soudy se podle obviněné také dostatečně nevypořádaly se skutečností, že ona svým jednáním nikomu nezpůsobila škodu nebo ne v takové výši, která by naplnila uvedenou kvalifikovanou skutkovou podstatu, ani s otázkou okamžiku vzniku škody. Je tedy přesvědčena, že nezpůsobila škodu společnosti Radiálka SBS Morava, s.r.o., ani dalším poškozeným, kteří navíc ve svých výpovědích uváděli, že po nich úhradu jejich závazků nikdy nikdo nepožadoval.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu I. i II. stupně a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je přesvědčena, že postupem nalézacího soudu nedošlo k porušení toho ustanovení, které se dotýká otázky přítomnosti obviněné při hlavním líčení a tím ani k porušení jejího ústavně garantovaného práva na projednání věci v její přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poznamenala, že tato námitka byla předmětem předcházejícího přezkumu odvolacího soudu, který shledal, že řízení před nalézacím soudem, kterého se sice neúčastnila obviněná, ale kde se dokazování odehrálo za postupné přítomnosti obou jejích obhájců, bylo ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. způsobilým podkladem k vydání rozhodnutí o vině obviněné. Pokud jde o námitku porušení práva obviněné na obhajobu procesně nesprávným výslechem svědka Ing. V. K. , státní zástupkyně uvedla, že tato nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a poznamenala, že také tuto námitku řešil odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 5 To 88/2012, s tím, že uvedená vada byla zhojena již na úrovni nalézacího soudu. Podle státní zástupkyně námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tento důvod převážně naplňují. Je však přesvědčena, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, na kterou poukazuje obviněná, když tato naopak v postavení účastníka občanskoprávního vztahu naplnila všechny znaky uvedeného trestného činu podvodu ve výše specifikované právní kvalifikaci. V případě obviněné nešlo podle státní zástupkyně o pouhé porušení některého z dílčích ustanovení jednotlivých smluvních ujednání o postoupení pohledávek dlužnické obchodní společnosti Silvatech, a. s., na postupníky, ale o její klamavé vystupovaní vůči postupníkům v postavení postupitele za stavu, kdy v době uskutečňované cesse si byla vědoma té zásadní skutečnosti, že takto převáděná majetková práva do svého vlastnictví nikdy nenabyla, neboť nesplnila smluvní podmínky postupitelské obchodní společnosti, za kterých se tak mělo stát. Státní zástupkyně je přesvědčena, že skutečnost, že obviněná nesplnila platební podmínky smlouvy o postoupení pohledávky a nestala se vlastníkem pohledávek, nemůže být zpochybněna ani námitkami obviněné ohledně prodloužené lhůty splatnosti stanovené dodatkem ke smlouvě nebo skutečností, že společnost Radiálka SBS Morava, s. r. o., ze své vlastní vůle oznámila postoupení pohledávek dlužnické společnosti Silvatech, a. s., nebo poukazem na prolomení zásady „ignoratia legis non excusat“ odůvodněnou tím, že obviněná jednala ve skutkovém omylu. Státní zástupkyně nesouhlasí ani s námitkou, že se soudy nevypořádaly s námitkou obviněné, že svým jednáním nezpůsobila nikomu škodu. Obviněná podle státní zástupkyně totiž na poškozených postupnících vylákala k jejich škodě plnění za obchodované pohledávky dlužnické obchodní společnosti Silvatech, a. s., ačkoliv v důsledku chybějícího vlastnického práva na ně převáděla oprávnění, kterým pro nesplněné podmínky vlastního nabývacího titulu nikdy nedisponovala. Státní zástupkyně souhlasí se závěrem soudů, že jednáním obviněné nedošlo k úbytku majetku obchodní společnosti Radiálka SBS Morava, s. r. o., a pokud tato společnost figurovala v postavení poškozené v trestním řízení, bylo správné, aby byla tato společnost se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněná uplatněný důvod dovolání založila na námitkách o nesplnění podmínek pro konání hlavního líčení ve dnech 19. 7. 2011 a 11. 8. 2011 v její nepřítomnosti, čímž jí bylo zabráněno položit otázky klíčovým svědkům. Uvedla, že se v těchto termínech z hlavního líčení omluvila, toto se podle ní nemělo tedy konat, neboť soud měl dospět k závěru, že věc nelze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez její přítomnosti. Tyto námitky uvedenému důvodu dovolání odpovídají, ale Nejvyšší soud jim nepřisvědčil.
Ustanovení §202 tr. ř. upravuje otázku přítomnosti osob při hlavním líčení jako předpoklad řádného zákonného procesu. Tohoto ustanovení se přiměřeně užije i pro řízení před samosoudcem, v případě, že jedná a rozhoduje v hlavním líčení (jak tomu bylo i v tomto případě).
Ustanovení §202 odst. 1 tr. ř. pak vyslovuje striktní zákonný požadavek na stálou přítomnost všech členů senátu (samosoudce), zapisovatele a státního zástupce při hlavním líčení. Přítomnost ostatních osob není povinná. Osoba obviněného je ústřední postavou celého trestního stíhání a jeho přítomnost při hlavním líčení tedy bude pravidlem. Avšak hlavní líčení lze provést výjimečně i bez přítomnosti obviněného, a to jen za současného splnění všech kumulativně stanovených podmínek formálních, jakož i podmínky materiální (věcné), a současně za neexistence překážek stanovených v ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. Hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného za splnění podmínek §202 odst. 2 až 5 tr. ř. lze konat i tehdy, byl-li k němu obviněný předvolán s upozorněním, že jeho účast je nutná.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. lze v nepřítomnosti obžalovaného provést hlavní líčení, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného a přitom jsou splněny další podmínky uvedené v písm. a), b) tohoto ustanovení zákona. Obviněná nenamítá nesplnění podmínek uvedených v §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř., ale je toliko toho názoru, že se hlavní líčení nemělo konat, neboť se z jeho konání omluvila a soud měl dospět k závěru, že věc nelze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez její přítomnosti.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že předvolání k hlavnímu líčení stanovenému na den 19. 7. 2011, bylo obviněné doručeno dne 28. 6. 2011 (č. l. 322 tr. spisu). Z obsahu protokolu o hlavním líčení (č. l. 333 a násl. tr. spisu) vyplývá, že lhůta k přípravě na hlavní líčení od doručení předvolání byla u obviněné zachována, obviněná se však na toto hlavní líčení nedostavila, přičemž se ani z jeho konání neomluvila. Hlavního líčení se účastnil obhájce obviněné JUDr. M. Mojžíšek. Samosoudkyně tedy konstatovala nepřítomnost obviněné, uvedla, že se obviněná z hlavního líčení neomluvila a rozhodla, že se hlavní líčení bude konat v její nepřítomnosti, přičemž bylo zaznamenáno, že obviněná v přípravném řízení využila svého práva a ve věci nevypovídala. V hlavním líčení byly provedeny další důkazy (zejména výslechy svědků). Z protokolu o hlavním líčení je dále zřejmé, že za účelem opětovného předvolání obviněné a dalších svědků bylo uvedené hlavní líčení odročeno na den 11. 8. 2011. Nejvyšší soud podotýká, že se ve spise nenachází ani následná omluva obviněné z tohoto hlavního líčení.
Předvolání k hlavnímu líčení na den 11. 8. 2011 bylo obviněné doručeno dne 25. 7. 2011 (č. l. 336 tr. spisu). Lhůta k přípravě byla u obviněné zachována. Obviněná se však ani k tomuto hlavnímu líčení nedostavila a ani se z jeho konání neomluvila. Hlavního líčení se zúčastnil nový obhájce obviněné JUDr. T. Chovanec zastoupený Mgr. V. Mertou, který rovněž neměl bližší informace týkající se neúčasti jeho klientky u hlavního líčení. Z protokolu o hlavním líčení totiž vyplývá, že podle obhájce by snad měla být hospitalizována, netuší ale kde a nemá ani žádné lékařské potvrzení. Takovéto zcela neurčité vyjádření obhájce nelze považovat za řádnou omluvu ve smyslu §202 odst. 3 tr. ř. Po slyšení stran rozhodla soudkyně o tom, že se podle §202 odst. 2 tr. ř. hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněné. Také toto hlavní líčení bylo za účelem opětovného předvolání obviněné a dalších svědků odročeno na den 20. 9. 2011, kterého se již obviněná zúčastnila. Na tomto místě Nejvyšší soud konstatuje, že se v trestní věci obviněné konalo celkem 7 hlavních líčení. Soud I. stupně shledal splněné všechny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné. Mimo jiné v trestní věci konal ještě další hlavní líčení, kterých se obviněná již účastnila. Je tedy zřejmé, že obviněná se uvedených hlavních líčení neúčastnila sama ze své vůle, aniž by jí v tom bránily závažné důvody (žádné soudu jako svou omluvu nepředložila), obou uvedených hlavních líčení byli přítomni obhájci obviněné, kteří mohli klást otázky slyšeným svědkům a v neposlední řadě byla konána v dané trestní věci ještě další hlavní líčení, kterých již obviněná účastna byla. Nelze než konstatovat, že hlavní líčení proběhlo zákonně. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i odvolací soud ke shodným námitkám obviněné uplatněným již v odvolání.
Být přítomen hlavnímu líčení je právem obviněného nikoli jeho povinností, a proto jej k účasti na něm nelze nutit. Vedle splnění všech procesních podmínek pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 písm. a), b), odst. 4 tr. ř., je zřejmé, že soud pro zajištění účasti obviněné u hlavního líčení tato svá jednání odročil, přičemž je zřejmé, že také v hlavních líčeních, jichž obviněná sice nebyla účastna, bylo zachováno její právo na obhajobu, a to účastí jejích obhájců. Postupu podle §202 odst. 2 tr. ř. nelze nalézacímu soudu nic vytknout a námitka obviněné je nedůvodná.
Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněná uplatnila rovněž námitku týkající se nezákonného výslechu svědka Ing. V. K. dožádaným soudem. Nejvyšší soud konstatuje, že uvedená procesní námitka nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Také touto námitkou se navíc zabýval a vypořádal se s ní již soud II. stupně ve svém rozhodnutí ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 5 To 88/2012, v rámci totožných odvolacích námitek obviněné.
Nad rámec dovolání Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že při výslechu svědka Ing. V. K. dožádaným Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 22. 11. 2011 skutečně došlo k pochybení, neboť o tomto úkonu nebyl vyrozuměn obhájce obviněné JUDr. T. Chovanec (č. l. 389 tr. spisu). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 1. 2012 (č. l. 398 a násl. tr. spisu) se ale podává, že obviněná i státní zástupce souhlasili s tím, aby byl místo výslechu svědka přečten protokol o jeho dřívější výpovědi. Postupem podle §211 odst. 1 tr. ř. obviněná a státní zástupce vyjádřili zároveň, že nemají námitky proti tomu, jak byla výpověď pořízena a jak je její obsah zachycen v protokole, a že neshledávají potřebným položit svědkovi doplňující nebo upřesňující otázky nebo požádat, aby ho mohli sami vyslechnout. Na základě výše uvedeného tedy nelze než konstatovat, že zjištěná procesní vada byla zhojena a výpověď uvedeného svědka mohla sloužit jako důkaz v trestním řízení obviněné. Přitom se ani nejedná o jediný nebo rozhodující důkaz o vině.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Pokud jde o námitky uplatněné pod tímto dovolacím důvodem, Nejvyšší soud shledal, že jsou z velké části opakováním námitek uplatněných již v odvolání obviněné, kterými se soud II. stupně zabýval a vypořádal se s nimi. Námitky byly zčásti podány z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a námitky, které bylo možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jsou nedůvodné.
Obviněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnila námitky, které zaměřila na otázku subsidiarity trestní represe, údajné absence subjektivní stránky v jejím jednání a na otázku stanovení výše škody. Především namítá, že její trestní stíhání bylo velkým omylem, neboť celá záležitost měla být řešena soukromoprávní cestou, přičemž uvádí, že nebyla v její prospěch zhodnocena zásada subsidiarity trestní represe a „ ultima ratio“.
Subsidiarita trestní represe se vztahuje k pojmu trestného činu a týká se otázky viny. Byla i za účinnosti trestního zákona, podle kterého byl skutek posouzen, jedním z principů, jímž se z ústavního hlediska řídila aplikace trestního práva. Výrazem toho bylo i za účinnosti uvedeného zákona pojetí, podle kterého trestní represe byla krajním prostředkem ochrany zájmů, které byly činem dotčeny. Obviněná v tomto směru namítala, že v dané věci šlo jen o soukromoprávní věc, v níž sehrála svou roli údajná nejednoznačnost smlouvy o postoupení pohledávek se společností Radiálka SBS Morava, s. r. o., oznámení této společnosti o postoupení pohledávek dlužníkovi společnosti Silvatech, a. s., jakož i zdravotní stav obviněné a to, že není právně vzdělána. Tyto okolnosti pak měly podle obviněné mít vliv na posouzení naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu. Tyto námitky ovšem nemohou obstát, protože obviněná svým jednáním nepochybně překročila rámec soukromoprávních vztahů a naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu.
Obviněná spáchala trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona tím, že ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Její trestné jednání spočívalo v tom, že klamavě vystupovala vůči poškozeným společnostem, se kterými uzavírala smlouvy o postoupení pohledávky za společností Silvatech, a. s., ačkoli nebyla vlastníkem těchto pohledávek, čehož si byla vědoma. Poškozené společnosti pak na základě klamavého jednání obviněné (že je vlastníkem pohledávek) v omylu učinily finanční transakce (zaplatily cenu za postoupení pohledávky). K převedení pohledávek za společností Sivatech, a. s., však nedošlo a obviněná se o sjednané a vyplacené částky od poškozených společností k jejich škodě obohatila.
Pokud jde o subjektivní stránku uvedeného trestného činu, je vhodné uvést, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl eventuální).
Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno dle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 62/1973 a 41/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud jde o jednání popsané ve skutkové větě (citované výše), Nejvyšší soud konstatuje, že se s námitkou ohledně absence úmyslu neztotožnil, neboť toto jednání naplňuje všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu včetně subjektivní stránky, přičemž také z odůvodnění rozhodnutí soudu I. a II. stupně je zřejmé, že se soudy zabývaly otázkou subjektivní stránky uvedeného trestného činu. V tomto směru byla v průběhu trestního řízení provedena také řada důkazů. Z obsahu skutkové věty a z odůvodnění rozhodnutí soudů jednoznačně vyplynul závěr, že obviněná si především byla dobře vědoma toho, že po podepsání smlouvy o postoupení pohledávek se společností Radiálka SBS Morava, s. r. o., nedodržela základní podmínku pro převod vlastnictví k pohledávkám na svou osobu, a to v souladu s čl. V uvedené smlouvy zaplacení plné výše ceny za postoupené pohledávky. S vědomím toho, že na ni vlastnické právo nebylo převedeno, přesto se za vlastníka pohledávek vydávala a uzavírala smlouvy o postoupení pohledávek s poškozenými společnostmi, čímž od nich vylákala uvedená finanční plnění a o tyto částky je poškodila. Podvodný úmysl obviněné dále dokreslují zjištění soudů, že již v době podepisování smlouvy se společností Radiálka SBS Morava, s. r. o., se nacházela ve velmi tíživé ekonomické situaci a dlužila vysoké finanční částky. Od počátku tedy věděla, že nedostojí svým smluvním závazkům, chtěla získat přístup k pohledávkám společnosti Radiálka SBS Morava, s. r. o. a tyto zpeněžit. Tento úmysl je podporován rovněž skutečností, že obviněná s vylákanými částkami od poškozených společností (ačkoli si byla vědoma toho, že tyto finanční prostředky ji nepatří), nakládala jako s vlastními a hradila jimi své dřívější dluhy, což ostatně i sama uvedla. S ohledem na výše uvedené jsou nedůvodné námitky obviněné ohledně absence zavinění v jejím jednání. Naopak je zřejmé, že obviněná jednala úmyslně. Pokud jde o vznik škody nikoli malé (jako kvalifikační předpoklad odst. 2 §250 tr. zákona), která nepochybně vznikla v příčinné souvislosti s jednáním obviněné, je nutno konstatovat, že vzhledem k tomuto následku postačí zavinění ve formě nedbalosti. Skutečnost, že obviněná od počátku jednala s podvodným úmyslem, nemohou vyvrátit její úvahy o údajné nesprávné interpretaci smlouvy o postoupení pohledávek se společností Radiálka SBS Morava, s. r. o., ani skutečnost, že tato společnost sama oznámila převod pohledávek dlužnické společnosti Silvatech, a. s., na obviněnou, nebo úvahy o prolomení zásady „ignorantia legis non excusat“ (z důvodu skutkového omylu podle §18 tr. zákoníku, ač trestný čin obviněné byl posuzován podle trestního zákona). Nejvyšší soud tedy shledal výše uvedené námitky nedůvodnými.
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněné, že svým jednáním nikomu škodu nezpůsobila a že se soudy výší způsobené škody dostatečně nezabývaly. Na tomto místě Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněná brojí proti výši způsobené škody, jde o námitky skutkové, které nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud dále podotýká, že shodné námitky obviněná uplatnila již v řízení o odvolání a byly součástí celé její obhajoby, zabývaly se jimi tedy i soudy obou stupňů a přesvědčivě se s nimi vypořádaly.
Jak již bylo uvedeno výše, obviněná klamavým jednáním (předstírala, že je vlastníkem pohledávek za společností Silvatech, a. s.) uvedla v omyl poškozené společnosti, se kterými uzavírala smlouvy o postoupení pohledávek za sjednanou cenu, přičemž tyto společnosti v příčinné souvislosti s tím učinily majetkovou dispozici (zaplatily sjednanou cenu za postoupení pohledávek), v jejímž důsledku došlo ke škodě na jejich majetku, resp. k obohacení obviněné, a to o ty částky, které jí byly společnostmi vyplaceny. Pokud jde o námitku ohledně okamžiku vzniku škody, je nutno uvést, že čin je dokonán obohacením (v tomto případě) pachatele, tedy okamžikem, kdy obviněná, ačkoli věděla, že jí finanční prostředky vyplacené od společností nepatří, tyto užila pro svou potřebu.
Pokud jde o stanovení výše způsobené škody, je zřejmé, že obviněná svým podvodným jednáním způsobila poškozeným škodu v celkové výši 397.446,40 Kč. Tato částka je součtem vyplacených peněžních částek jako sjednaných cen za postoupení pohledávek (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 32/2004-II.). Obviněná způsobila škodu nikoli malou, která podle §89 odst. 11 tr. zákona činí nejméně 25.000,- Kč, čímž naplnila kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona. Nejvyšší soud tedy shledal také tyto námitky nedůvodnými.
Z výše uvedených důvodů lze souhlasit s právním posouzením skutku, jak je vyjádřeno ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, a proto ani napadené usnesení, jímž byl také výrok o vině ponechán beze změny, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za shora popsaných okolností se jednání obviněné dostalo, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako „ultima ratio“, do oblasti trestního práva, protože obviněná jednala způsobem a za podmínek stanovených trestním zákonem tak, aby jí spáchaný skutek mohl být posouzen jako trestný čin, za který lze uložit trest podle trestního zákona.
Nejvyšší soud neshledal namítané vady, které by naplnily dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Dovolání obviněné A. D. proto zamítl podle §265j tr. ř. jako nedůvodné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, když strany s tímto postupem vyjádřily souhlas.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš