ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.865.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 865/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 8. 2013 o dovolání obviněného L. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 4 To 20/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 142/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 1 T 142/2012, byl obviněný L. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázaní podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky. Pro úplnost Nejvyšší soud pokládá za nutné poznamenat, že ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody mělo být správně citováno ustanovení §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 4 To 20/2013, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl při nezměněných skutkových zjištěních tak, že obviněného uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 390/2012 Sb. a uložil mu podle §337 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 390/2012 Sb. nepodmíněný trest odnětí svobody na deset měsíců s tím, že ho pro výkon tohoto trestu podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na tři roky.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Napadl výrok o trestu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl porušení zákazu reformace in peius, neboť i když mu Krajský soud v Českých Budějovicích při nezměněném výroku o vině uložil stejný trest jako Okresní soud v Jindřichově Hradci, jde ve skutečnosti o relativní zpřísnění trestu. Poukázal na to, že Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodoval za situace, kdy na trestný čin, jímž byl uznán vinným, byla stanovena sazba odnětí svobody až na tři roky, zatímco Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval za účinnosti novely provedené zákonem č. 390/2012 Sb., jímž byla stanovena sazba odnětí svobody až na dvě léta. Vyjádřil názor, že snížení horní hranice trestní sazby měl Krajský soud v Českých Budějovicích promítnout do proporcionálního snížení výměry trestu. Kromě toho vytkl, že Krajský soud v Českých Budějovicích nepřihlédl k zahlazení předcházejícího trestu, který byl nesprávně považován za přitěžující okolnost. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby mu byl snížen uložený trest.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k běžnému přezkumu těchto rozhodnutí třetí instancí. To se projevuje mimo jiné tím, že má-li být dovolání podáno pouze proti samotnému výroku o uložení trestu, může se tak stát zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, pak z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání zaměřené proti výroku o uložení trestu zákon připouští jen v případě velmi závažných pochybení na úrovni uložení nepřípustného druhu trestu nebo na úrovni uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s námitkami týkajícími se přiměřenosti trestu. Takové námitky se vymykají povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku a svým obsahem neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Do výroku o trestu, který byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud z důvodů týkajících se jeho přiměřenosti zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud by uložený trest byl v extrémním rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe, který je jedním ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). V posuzované věci se ovšem o nic takového nejedná.
Krajský soud v Českých Budějovicích neporušil zákaz reformace in peius, který je ve vztahu k výroku o trestu vymezen v §259 odst. 4 tr. ř. tak, že v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit rozsudek soudu prvního stupně jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. Z hlediska uvedeného ustanovení byl Krajský soud v Českých Budějovicích při ukládání trestu limitován tím, jaký trest obviněnému uložil Okresní soud v Jindřichově Hradci, a nesměl překročit tuto mez. Žádný význam v tomto ohledu neměla změna trestní sazby, ke které došlo v době mezi rozhodnutími soudů obou stupňů. Podstatné je, že oproti tomu, jak rozhodl Okresní soud v Jindřichově Hradci, nebylo postavení obviněného napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích nijak zhoršeno. Přísnějším trestem porušujícím zákaz reformace in peius by byl jen takový trest, který by zhoršoval postavení obviněného vzhledem k trestu uloženému Okresním soudem v Jindřichově Hradci. Námitky obviněného tudíž mají vztah jen k otázce přiměřenosti uloženého trestu a jako takové nejsou dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec