ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.966.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 966/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. října 2013 v Brně dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 8 To 160/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 5 T 169/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 5 T 169/2012, uznal obviněného J. K. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že „v P. dne 21. 7. 2012 okolo 1:00 hod. v prostoru předělu chodníku a travnaté plochy na H. nám. v úmyslu zmocnit se kabelky poškozené H. M. , tuto napadl tak, že v době, když si chtěla zapálit cigaretu, kterou hledala ve své látkové kabelce zavěšené přes levou ruku, k ní zezadu přistoupil, uchopil ji jednou rukou zezadu za krk a poté se jí snažil kabelku vytrhnout, čemuž se poškozená bránila tak, že se s ním o ni začala přetahovat, následně do poškozené strčil tak, že upadla na zem na záda, kde se jí znovu snažil kabelku vytrhnout, čemuž se poškozená stále bránila a okolo jedné minuty se s ním o kabelku přetahovala, přitom poškozenou opětovně uchopil za krk a začal ji škrtit (správně má být zřejmě: „rdousit“) a následně se mu podařilo poškozené tuto kabelku obsahující mj. její slovenský občanský průkaz, její kartu pojištěnce zdravotní pojišťovny, nejméně 22 kusů stravenek Gastropas v hodnotě á 50,- Kč, finanční hotovost ve výši nejméně 2.500,- Kč, nejméně 4 kusy jízdenek na MHD v hodnotě á 18,- Kč, peněženku černé barvy, plničku na tabák, vytrhnout a poté s ní z místa činu utekl směrem ke K. ul. V souvislosti s předchozím zápasem s obviněným poškozená utrpěla menší oděrku v oblasti krku“. Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 8 To 160/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal na rozpory mezi jednotlivými provedenými důkazy. Namítl, že skutková zjištění soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, resp. že skutková zjištění odporují provedeným důkazům. Odkázal na výpověď poškozené, která při hlavním líčení dne 18. 1. 2013 při osobní konfrontaci s obviněným si nebyla jistá tím, že by on byl tou osobou, která ji měla oloupit, a popsala postavu skutečného pachatele, která se od jeho postavy zcela liší. Uvedl, že poškozená jej nepoznala právě proto, že jej viděla pouze zezadu poté, co od ní utíkal s odcizenou kabelkou.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 8 To 160/2013, příp. i rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 5 T 169/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni nebo Okresnímu soudu Plzeň - město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek