ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.998.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 998/2013-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2013 o dovolání, které podal obviněný J. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 2 To 123/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 20/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. J. podal prostřednictvím obhájkyně dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 2 To 123/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 61 T 20/2012. Dovolání podané s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zaměřil proti odsuzujícímu výroku o vině i všem dalším výrokům a domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl doručen obviněnému dne 19. 12. 2012 a jeho obhájci, jímž byl JUDr. Jiří Horák, advokát, se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/ 708, dne 18. 12. 2012. Z toho podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., §60 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že lhůta dvou měsíců k podání dovolání obviněnému uplynula dne 19. 2. 2013. Dovolání za obviněného podala jeho obhájkyně Mgr. Petra Kulhánková, advokátka, se sídlem ve Zlíně, Vavrečkova 5256, dne 6. 3. 2012, kdy došlo do datové schránky Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně. Dovolání bylo tedy podáno evidentně po uplynutí zákonné lhůty, o které byl obviněný poučen v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Obhájkyně obviněného si byla vědoma toho, že dovolání podává po uplynutí zákonné lhůty, a proto v dovolání odkázala na okolnosti, za nichž byla obviněnému ustanovena a které jí objektivně neumožňovaly podat dovolání ve lhůtě. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že k těmto okolnostem nelze přihlížet jako k důvodu, pro který by dovolání nemělo být považováno za opožděné.
V původním řízení byl obhájcem obviněného JUDr. Jiří Horák, který obhajobu vykonával jako obhájce ustanovený již v přípravném řízení soudkyní Okresního soudu ve Zlíně dne 31. 3. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 125/2012. Tento obhájce vykonával obhajobu obviněného po celé trestní stíhání a jeho zmocnění nebylo nijak omezeno. Z toho vyplývá, že tento obhájce byl podle §41 odst. 5 tr. ř. oprávněn podat za obviněného dovolání. To však neučinil a naopak podáním ze dne 18. 12. 2012 adresovaným Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně požádal, aby byl „zproštěn obhajoby“. V tomto podání obhájce uvedl, že ho obviněný požádal o podání dovolání a že to obviněnému přislíbil, zároveň ale odkázal na narušení vzájemné důvěry a nakonec dodal, že nepovažuje za možné, aby za obviněného podal dovolání. Ze spisu není patrno, že by předseda senátu Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně postupem podle §40 tr. ř. zprostil ustanoveného obhájce JUDr. Jiřího Horáka povinnosti obhajování. Podle tohoto ustanovení z důležitých důvodů může být ustanovený obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Z citovaného ustanovení zároveň vyplývá, že povinnosti obhajování zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce. Logickým důsledkem ustanovení §40 tr. ř. je to, že dokud v řízení před soudem předseda senátu nezprostí ustanoveného obhájce povinnosti obhajování, je ustanovený obhájce nadále povinen vykonávat obhajobu obviněného. Obviněný požádal o ustanovení obhájce „ve věci dovolání“ podáním, které došlo Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně dne 1. 2. 2012. Předseda senátu Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aniž podle §40 tr. ř. zprostil JUDr. Jiřího Horáka povinnosti obhajování, ustanovil podle §39 odst. l tr. ř. obviněnému obhájkyni Mgr. Petru Kulhánkovou dne 21. 2. 2012 pod sp. zn. 61 T 20/2012 a ta posléze podala za obviněného dovolání. Tato obhájkyně byla obviněnému ve skutečnosti ustanovena až po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání, což lze přičíst liknavému postupu Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aniž to ovšem má vliv na závěr o opožděnosti podaného dovolání.
Pro posouzení dané věci je podstatné, že v žádném stadiu běhu lhůty k podání dovolání obviněný nebyl bez obhájce oprávněného podat za něho dovolání. Tímto obhájcem byl JUDr. Jiří Horák bez ohledu na okolnost, že na samém počátku běhu dovolací lhůty požádal o zproštění povinnosti obhajování. Pokud ho předseda senátu Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně nezprostil povinnosti obhajování, byl povinen obviněného obhajovat prostřednictvím úkonů, ke kterým ho opravňovalo ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. Povinnost obhajování nezaniká podáním žádosti o zproštění této povinnosti ani tím, že nastanou skutečnosti, o které se taková žádost opírá, nýbrž teprve opatřením předsedy senátu, jímž je obhájce zproštěn povinnosti obhajování. K tomu po dobu běhu lhůty k podání dovolání nedošlo, takže postavení JUDr. Jiřího Horáka jako obhájce, který byl obviněnému ustanoven v původním řízení, zůstalo ve lhůtě k podání dovolání nedotčeno. Z žádosti JUDr. Jiřího Horáka o zproštění povinnosti obhajování je patrno, že považoval svůj vztah s obviněným za narušený postupem obviněného, který si na něho stěžoval u České advokátní komory. To ale rozhodně nebylo překážkou pro podání dovolání, ke kterému byl JUDr. Jiří Horák oprávněn podle §41 odst. 5 tr. ř., a to alespoň v takové podobě, aby byla v nezbytné míře zajištěna ochrana procesních práv obviněného, tj. v podobě zaručující byť jen pouhé zachování dovolací lhůty. Nelze pominout ustanovení §20 odst. 6 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je advokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy zanikla smlouva o poskytování právních služeb, resp. kdy zaniklo jeho ustanovení (§20 odst. 2 cit. zákona), činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu (což neplatí jen tehdy, pokud klient advokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti advokáta netrvá). V dané věci měl JUDr. Jiří Horák jako ustanovený obhájce takto postupovat tím spíše, že jeho ustanovení nebylo zrušeno. Nejvyšší soud proto nemohl ustoupit od závěru o opožděnosti dovolání, které za obviněného podala obhájkyně Mgr. Petra Kulhánková ustanovená po uplynutí dovolací lhůty.
Senát Nejvyššího soudu, jemuž připadlo rozhodnutí v této věci, si byl vědom toho, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 248/2006, bylo jako včasné akceptováno dovolání, které bylo podáno ve skutečnosti až po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Citované usnesení se však týkalo kauzy, jejíž skutkové okolnosti byly podstatně odlišné od nyní posuzované věci. Ve věci sp. zn. 8 Tdo 248/2006 šlo o obviněného, který v původním řízení neměl obhájce a jemuž byl obhájce ustanoven pouze za účelem odůvodnění odvolání (§251 odst. 2 tr. ř.). Tento obhájce nebyl oprávněn podat za obviněného dovolání. Obviněný, jehož osobní svoboda byla mezitím omezena zadržením a dodáním do výkonu trestu odnětí svobody, ihned na počátku běhu dovolací lhůty požádal o ustanovení obhájce za účelem podání dovolání, avšak k ustanovení obhájce došlo v důsledku liknavého postupu soudu až v době, kdy obviněnému fakticky již uplynula lhůta k podání dovolání počítaná od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Významnou rozdílností obou případů je to, že zatímco ve věci sp. zn. 8 Tdo 248/2006 byl obviněný po celou dobu běhu zákonem stanovené dovolací lhůty bez obhájce, který by byl oprávněn podat za něho dovolání, v nyní posuzované věci sp. zn. 7 Tdo 998/2013 obviněný po celou dobu běhu lhůty takového obhájce měl. Právní názor, který byl v otázce včasnosti podaného dovolání vysloven v usnesení sp. zn. 8 Tdo 248/2006, je v nyní posuzované věci neaplikovatelný právě vzhledem k této odlišnosti obou případů.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. J. jako opožděné.
Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se také k délce dovolacího řízení. Dovolání bylo podáno u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně dne 6. 3. 2013, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 11. 9. 2013. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec