ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1108.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1108/2013-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2013 o dovolání, které podal obviněný C. G. , nar., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 7 To 162/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 122/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný C. G., odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 24 T 122/2012, uznal obviněného jménem C. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že
„dne 24. 7. 2012 kolem 17:00 hodin v P., J. ulici, jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Audi A8, č. b., RZ:, vjel na hlavní silnici v době, kdy tudy projížděl poškozený A. M., nar., osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia ž. b. - taxi, RZ:, který musel prudce zabrzdit, aby odvrátil střet obou vozidel, následně poškozený ze svého vozidla vystoupil a šel se podívat, zda nedošlo k poškození jeho vozidla, načež ze svého vozidla vystoupil i obžalovaný a z místa spolujezdce dosud neztotožněný spolupachatel, a po předchozí slovní rozepři obžalovaný se snažil dvakrát udeřit poškozeného pravou rukou sevřenou v pěst do hlavy, ten útok vykryl, obžalovanému přiběhl na pomoc dosud neztotožněný spolupachatel, zezadu kopl poškozeného, obžalovaný poškozeného složil na zem, kde ho opětovně dvakrát až třikrát ranami pěstí udeřili jak obžalovaný, tak i dosud neztotožněný spolupachatel do horní poloviny těla, spolupachatel ho poté kopl do hlavy a obžalovaný ho kopl do nohy a dosud neztotožněný spolupachatel ho kopl do těla, následně nastoupili do vozidla Audi A8, poškozeného ještě ležícího zanechali na místě a z místa činu odjeli, čímž způsobili poškozenému A. M., nar., tržnou ránu na čele v délce 2 cm a pohmoždění pravého kolene, tedy zranění, která si vyžádala lékařské ošetření v Nemocnici N. F.“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako spolupachatelství přečinu ublížení na zdraví podle §23 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu za to podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku samostatný peněžitý trest ve výměře 50 celých denních sazeb s denní sazbou 1.000,- Kč, tedy v celkové částce 50.000,- Kč, přičemž mu současně stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 6 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou V., N. P., P., s částkou 1.167,- Kč odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 7 To 162/2013, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s takovým rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Františka Výmoly podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení především volní stránky jeho jednání.
V obsáhlém podání, jehož obsah není zapotřebí s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu podrobněji zmiňovat, obviněný uvedl celou řadu výhrad a v jeho závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a podle §265 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby věc byla projednána v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této věci je dovolání obviněného přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně .
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout . Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné .
Pro počítání lhůt má v dané věci význam i první věta ustanovení §60 odst. 2 tr. ř., podle které lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 24 T 122/2012, Nejvyšší soud zjistil, že v době, kdy rozhodnutím Městského soudu v Praze pravomocně skončilo trestní stíhání, obviněný C. G. měl obhájce JUDr. Vladimíra Koláře, jehož si zvolil na plnou moc dne 27. 7. 2012 (viz č. l. 6 spisu). Opis usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 7 To 162/2013, byl doručen obviněnému dne 3. 7. 2013 a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Vladimíru Kolářovi dne 21. 6. 2013 (viz příslušnou doručenku a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 120 spisu).
P oslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání obviněným tedy připadl na úterý dne 3. 9. 2013 . Za podstatnou je totiž třeba považovat skutečnost, že obviněnému a jmenovanému obhájci, jehož měl v okamžiku pravomocného skončení trestního stíhání, bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno, přičemž lhůta k podání dovolání běžela nepřetržitě od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (tj. dne 3. 7. 2013) . Na běh této dovolací lhůty neměla žádný vliv skutečnost, že obviněný dne 27. 8. 2013 udělil novou plnou moc jinému obhájci – JUDr. Františku Výmolovi.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 24 T 122/2012 (konkrétně z č. l. 131), Nejvyšší soud dále zjistil, že d ovolání obviněného podané prostřednictvím naposledy jmenovaného obhájce bylo doručeno elektronickou poštou do emailové schránky soudu prvního stupně ve středu dne 4. 9. 2013 (přesně v 17:27:42 hodin) .
Z této rekapitulace je naprosto zjevné, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně , tj. až po uplynutí zákonné lhůty dvou měsíců stanovené v §265e odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracoval:
JUDr. Drahomír D r á p a l