ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1323.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1323/2013-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání obviněného J. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 5 To 290/2013, který rozhodl o stížnosti v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 12 T 27/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 12 T 27/2009, podle §344 odst. 2 tr. ř. nařídil obviněnému J. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) výkon náhradního trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, který mu byl stanoven pro případ, že nebude ve stanovené lhůtě vykonán peněžitý trest ve výměře 20. 000,- Kč z rozsudku téhož soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 12 T 27/2009-320, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 9 To 630/2009. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Proti takovému usnesení podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 5 To 290/2013, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Naposledy citované usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že usnesení Krajského soudu v Brně je nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, z jakých konkrétních listin spisového materiálu vycházel a na základě jakého přezkumu opřel své rozhodnutí, když v odůvodnění pouze uvedl, že nezjistil pochybení soudu prvního stupně.
Dovolatel rovněž poukázal na to, že napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení, neboť podle jeho přesvědčení proti usnesení soudu ve druhém stupni je přípustné dovolání, ale soud se omezil pouze na částečné a nepřesné poučení „proti tomuto rozhodnutí není další opravný prostředek přípustný“. Usnesení Krajského soudu v Brně je tak zjevným důsledkem porušení práva na spravedlivý proces, a proto se nelze k němu vyjádřit.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 5 To 290/2013, zrušil v celém rozsahu, a aby zrušil i usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 13. 6. 2013, č. j. 12 T 27/2009-407, a přikázal Okresnímu soudu Brno – venkov, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že ačkoliv citované usnesení Krajského soudu v Brně je rozhodnutím soudu druhého stupně, nelze jej považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. V tomto ustanovení jde o taxativní výčet rozhodnutí a nelze tak za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádný jiný typ rozhodnutí, který v něm není uveden. Napadl-li obviněný usnesení soudu druhého stupně, kterým v dané věci byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí, u kterého to zákon nepřipouští, jde o dovolání nepřípustné.
Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s odůvodněním, že není přípustné, a aby tak učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř. ) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodoval ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. stanoví, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, případně ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
d) usnesení, jímž bylo odloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze dovoláním napadnout, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky – musí směřovat proti rozhodnutí soudu, které je pravomocné a stalo se tak konečným, závazným, řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci nabylo v řízení před soudem druhého stupně a zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil (srov. shora). Žádné jiné rozhodnutí pro účely dovolání, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Z těchto skutečností je mimo jakoukoliv pochybnost, že usnesení Krajského soud v Brně ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 5 To 290/2013, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o stížnosti obviněného proti rozhodnutí o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody za trest peněžitý, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu znění §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., a tudíž není proti němu dovolání přípustné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť jej shledal nepřípustným. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal