ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1338.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1338/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání obviněného Š. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 9 To 236/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 28/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. M. odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 8 T 28/2013, uznal obviněného Š. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že:
„dne 1.4.2013 v době kolem 21.10 hodin v B. na ulici T. v obchodním domě Interspar odcizil 1 ks čokolády Milka Toffee Wholenut tím způsobem, že čokoládu ukryl u sebe a následně s ní bez zaplacení prošel přes pokladní zónu a před obchodním domem ji začal konzumovat, čímž poškozené společnosti SPAR Česká obchodní společnost s. r. o., IČ 27207048, se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, způsobil škodu odcizením ve výši 72,90 Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl mimo jiné rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 95 T 101/2010, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2010, i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který vykonal dne 19. 8. 2011“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu podle téhož ustanovení uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 9 To 236/2013, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s takovým rozhodnutím neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. V. K. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tvrzením, že „skutek, tak jak byl soudem I. stupně zjištěn, není možné právně posoudit jako přečin krádeže dle ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku“.
Dovolatel v další části svého podání uvedl, že skutkový stav byl zjištěn na základě dvou důkazů, a to kamerového systému obchodního domu Interspar a svědecké výpovědi svědka J. G. Pokud jde o kamerový záznam, ten jako usvědčující důkaz nemůže obstát, neboť se z něj pouze podává, že čokoládu do jeho košíku vložila jemu neznámá žena, aniž by z něj bylo zřejmé, jak s čokoládou bylo naloženo, ani to, o jakou čokoládu se mělo jednat. Tvrzení nalézacího soudu, že se jednalo o čokoládu zn. Milka, označil za pouhou spekulaci. Soud tak učinil své závěry na podkladě jediné prokázané skutečnosti, že před obchodním domem Interspar na ulici T. v B. konzumoval uvedeného dne čokoládu zn. Milka. V tomto směru dovolatel setrval na tvrzení, že žádnou čokoládu neodcizil a před obchodním domem Insterspar konzumoval čokoládu, kterou měl u sebe již rozbalenou a koupil ji v jiném obchodě. Pokud jde o jediného svědka, detektiva obchodního domu Interspar J. G., zpochybnil jeho věrohodnost s odkazem na obsah služebního záznamu ze dne 1. 4. 2013 a úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 2. 4. 2013, které jsou prý v rozporu. Rovněž výpověď tohoto svědka při hlavním líčení dne 15. 5. 2013 se podstatně liší od jeho předchozích výpovědí, které proto nemohou být použity jako důkaz a slouží toliko k posouzení jeho věrohodnosti.
Obviněný dále zopakoval svou odvolací argumentaci, že ze spáchaného jednání jej nemůže usvědčit ani tzv. EAN kód (čárový kód), který je používán k označování jednotlivých druhů zboží, neboť z tohoto kódu není možné zjistit, zda byl konkrétní výrobek naskladněn do konkrétního obchodu, ale pouze to, že určitý druh zboží je v konkrétní prodejně také prodáván. Skutečnost, že svědek J. G. ověřoval čokoládu Milku podle kódu EAN, nevypovídá nic o tom, kde byla prodávána, ale osvědčuje jen to, že uvedený obchodní dům prodává stejný druh čokolády, který před prodejnou konzumoval. Z uvedených skutečností však nelze jednoznačně dovodit, že čokoláda u něj nalezená je totožná s tou, kterou mu vložila do košíku neustanovená žena, ani to, zda obchodnímu domu Interspar nějaké zboží, za které nebylo zaplaceno, chybí. Proto z důkazů provedených soudem prvního stupně nelze dospět k závěru, že přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchal.
S ohledem na shora uvedené výhrady obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 9 To 236/2013, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 5 2013, sp. zn. 8 T 28/2013, a aby poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, popř. aby sám ve věci rozhodl tak, že by jej podle ustanovení §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce svého práva se vyjádřit k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil, pouze prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, a další). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V tomto ohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřel, nemohly obstát. Šlo především o ty výhrady, jimiž primárně napadal rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (konkrétně když namítal, že nebylo dostatečně prokázáno, že se uvedené trestné činnosti dopustil, nebo když soudům vytýkal, že vycházely toliko ze záznamů kamerového systému a svědecké výpovědi J. G., kterou sám považuje za rozpornou a jejíž věrohodnost se svými námitkami snažil zpochybnit, anebo pokud polemizoval se závěry soudů ohledně konkretizace předmětné čokolády podle tzv. EAN kódu). Tím totiž primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že všechny shora zmíněné výhrady měly výlučně povahu výhrad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel jimi neuplatnil žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal