ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.496.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 496/2013-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2013 o dovolání obviněného J. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 8 To 355/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 5/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 1. 2012, č. j. 2 T 5/2010-478, byl obviněný J.T. uznán vinným v bodech 1) – 3) trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. l, 4 písm. b) tr. zák., v bodech 4) – 5) dvojnásobnou pomocí podle §10 odst. l písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., v bodech 6) – 7) dvojnásobnou pomocí podle §10 odst. l písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. l tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) jako oprávněný zástupce Stavební spořitelny České spořitelny a. s., se sídlem P., V. (dále jen „SSČS“), s již odsouzenou B. V. jako žadatelkou o úvěr po předchozí domluvě s úmyslem získat podvodně peníze na hotovosti z úvěru, dne 5. 2. 2008 při podání Žádosti o úvěr ke stavebnímu spoření a při sjednávání a uzavření Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření s věřitelem SSČS, o poskytnutí účelově vázaného úvěru v čás tce 300.000,- Kč, prostřednictvím České spořitelny a. s., pobočka D., H., která byla bankou téhož dne schválena, podepsána již odsouzenou B. V., a obviněným J. T. jako oprávněným zástupcem SSČS byla potvrzena správnost údajů, vědomě uvedli nepravdivé údaje rozhodné pro posouzení, zda úvěr bude poskytnut a zda a komu bude vyplacen, jednak o zaměstnání již odsouzené B. V., a to, že od 1. 2. 2007 je zaměstnána na dobu neurčitou u IFB STAV, s. r. o., B., M., jako dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem 19.551, - Kč, což doložili Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 13. 1. 2008 s týmiž nepravdivými údaji, i když věděli, že již odsouzená B. V. v této firmě nikdy nepracovala, takovýto příjem nemá a je na mateřské dovolené, jednak o použití účelově vázaného úvěru, když nepravdivě uvedli, že úvěr již odsouzená B. V. použije na přestavbu a modernizaci bytu na adrese V., H., k čemuž doložili fingovaný rozpočet stavebních prací týkající se výměny oken, podlah, rekonstrukce koupelny a bytového jádra, přitom věděli, že úvěr na shora uvedený účel použit nebude, obviněný J. T. jako externí partner SSČS spolupracující na základě smlouvy o spolupráci v oblasti stavebního spoření uzavřené mezi společnosti PRO HATĚ, s. r. o., Ch., (dále jen „PRO HATĚ“), kterou zastupoval jako jednatel, a Českou spořitelnou, a. s., se znalostí práv a povinností při uzavírání smluv o úvěru ze stavebního spoření, s přiděleným ID, svým podpisem stvrd il správnost údajů vztahujících se ke klientce již odsouzené B. V. a zajistil předložení všech obligatorních listin v souvislosti s vyřizováním shora uvedené žádosti a smlouvy na pobočce České spořitelny, a. s., v D., kde je přijala jako oprávněný pracovník České spořitelny, a. s., J. F., již odsouzená B. V. podepsala příkaz k provedení platby datovaný dne 6. 2. 2008 ve výši 300.000,- Kč z účtu překlenovacího úvěru na svůj účet, což s obviněným J. T. jako účelové čerpání úvěru dokladovali fakturou ze dne 4. 2. 2008, dodavatele společnosti PRO HATĚ, týkající se výměny oken, podlah a bytového jádra na částku 300.000, - Kč, dodacím listem a pokladním dokladem z téhož dne, které vyhotovil obviněný J. T. a na nichž svými podpisy stvrdili, že PRO HATĚ, provedla pro již odsouzenou B. V. výměnu oken, podlah a bytového jádra v částce 300.000, - Kč a ona této společnosti na hotovosti tuto částku uhradila, přitom věděli, že PRO HATĚ, žádné takové práce pro odb ěratelku již odsouzenou B. V. neprovedla a ona shora uvedenou částku neuhradila, na základě čehož byl poskytnutý úvěr ve výši 300.000, - Kč poukázán na účet již odsouzené B. V. dne 20. 2. 2008, tato jej postupně vybrala, k účelu uvedenému v žádosti o úvě r a v úvěrové smlouvě jej nepoužila, přičemž poskytnutý úvěr měsíčními splátkami, jak se ve smlouvě zavázala, řádně splácí,
2) jako oprávněný zástupce SSČS s již odsouzeným R. F. jako žadatelem o úvěr po předchozí domluvě s úmyslem získat podvodně peníze na hotovosti z úvěru dne 3. 3. 2008 při podání Žádosti o úvěr ke stavebnímu spoření a při sjednávání a uzavření Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření s věřitelem SSČS o poskytnutí účelově vázaného úvěru v částce 300.000, - Kč, prostřednictvím České spořitelny, a. s., pobočka D., H., datované dnem 6. 3. 2008, podepsané již odsouzeným R. F. pod týmž datem a obviněným J. T. jako oprávněným zástupcem SSČS, byla potvrzena správnost údajů, vědomě uvedli nepravdivé údaje rozhodné pro poso uzení, zda úvěr bude poskytnut a zda a komu bude vyplacen, jednak o zaměstnání již odsouzeného R. F., a to že od 25. 9. 2005 je zaměstnán v ZE- PA Praha, s. r. o., jako tesař s průměrným čistým měsíčním příjmem 18.356, - Kč, což doložili Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance s týmiž nepravdivými údaji, i když věděli, že již odsouzený R. F. v této firmě nikdy nepracoval, takovýto měsíční příjem nemá a je bez zaměstnání, jednak o použití účelově vázaného úvěru, když nepravdivě uvedli, že úvěr již odsouzený R. F. použije na přestavbu a modernizaci bytu na adrese B., N., a to na údržbu bytu, oken a dveří, k čemuž doložili fingovaný rozpočet stavebních prací ze dne 7. 3. 2008, přitom věděli, že úvěr na shora uvedený účel použit nebude, neboť již odsouzený R. F. se na této adrese nezdržoval, přesto tyto podklady již odsouzený R. F. podepsal a obviněný J. T. jako externí partner SSČS spolupracující na základě smlouvy o spolupráci v oblasti stavebního spoření uzavřené mezi PRO HATĚ, kterou jako jednatel zastupoval, a Českou spořitelnou, a. s., se znalostí práv a povinností při uzavírání smluv o úvěru ze stavebního spoření s přiděleným ID svým podpisem stvrdil správnost údajů vztahujících se ke klientu již odsouzenému R. F. a zajistil předložení všech obligatorních listin v souvislosti s vyřizováním shora uvedené žádosti a smlouvy na pobočce České spořitelny, a. s., v D., kde je přijala jako oprávněný pracovník České spořitelny, a. s., J. F., již odsouzený R. F. podepsal příkaz k provedení platby datovaný dne 7. 3. 2008 na částku 300.000,- Kč z účtu překlenovacího úvěru na účet, jež byl účtem již odsouzené B. V., přičemž účelové čerpání úvěru dokladovali fakturou, vystavenou jako dodavatelem IFB STAV, s. r. o., B., M., ze dne 14. 3. 2008 pro odběratele R. F., týkající se montáže plastových oken, dveří a podlahové krytiny v částce 300.000,- Kč, dodacím listem a příjmovým pokladním dokladem na tutéž částku s tím, že od R. F. IFB STAV, s. r. o., tuto částku přijala 14. 3. 2008, kteréžto doklady opatřil obviněný J. T., ačkoliv věděli, že IFB STAV, s. r. o., žádné takové práce pro již odsouzeného R. F. neprovedla, na základě čehož byla částka 300.000,- Kč dne 28. 3. 2008 poukázána na účet B. V., která dle předchozí domluvy vybrala částku 190.000,- Kč, tuto předala již odsouzenému R. F., na základě předchozí domluvy částka 60.000,- Kč byla poskytnuta obviněnému J. T. a zbytek si ponechala jako úhradu předchozí půjčky již odsouzenému R. F., měsíční splátky, jak se již odsouzený R. F. zavázal ve shora uvedené úvěrové smlouvě, nehradili a svým jednáním tak způsobili SSČS škodu ve výši 300.000,- Kč,
3) jako oprávněný zástupce SSČS společně s obviněným M. B. jako žadatelem o úvěr po předchozí domluvě s úmyslem získat podvodně peníze na hotovosti z úvěru dne 7. 7. 2008 při podání Žádosti o úvěr ke stavebnímu spoření a při sjednávání a uzavření Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření s věřitelem SSČS o poskytnutí účelově vázaného úvěru v částce 400.000,- Kč prostřednictvím České spořitelny, a. s., pobočka D., H., která byla bankou schválena téhož dne, obviněným M. B. podepsána dne 14. 7. 2008 a obviněným J.T. jako oprávněným zástupcem SSČS byla potvrzena správnost údajů, vědomě uvedli nepravdivé údaje rozhodné pro posouzení, zda úvěr bude poskytnut a zda a komu bude vyplacen, jednak o zaměstnání obviněného M. B., a to že je od 1. 1. 2005 zaměstnán ve WOOD made Brno, s. r. o., s průměrným čistým měsíčním příjmem 17.800,- Kč, což doložili Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance s týmiž nepravdivými údaji, i když věděli, že obviněný M. B. v této firmě nikdy nepracoval a takovýto příjem nemá, jednak o použití účelově vázaného úvěru, když nepravdivě uvedli, že úvěr obviněný M. B. použije na přestavbu a modernizaci rodinného domu v Č., ul. O., k čemuž následně doložili fingovaný rozpočet stavebních prací ze dne 1. 8. 2008, fingovanou smlouvu o nájmu bytu a falšovaný souhlas vlastníka nemovitosti K. a M. K. ze dne 18. 8. 2008, bez jejich vědomí a souhlasu s jejich falšovanými podpisy, dále smlouvu o dílo ze dne 1. 9. 2008 týkající se údajně přestavby a modernizace interiéru domu Č., O., kterou obviněný M. B. podepsal jako objednatel a za zhotovitele PRO HATĚ, ji podepsal jako jednatel obviněný J. T., přitom věděli, že úvěr na shora uvedený účel použit nebude, přesto tyto podklady obviněný M. B. podepsal a obviněný J. T. jako externí partner SSČS spolupracující na základě smlouvy o spolupráci v oblasti stavebního spoření uzavřené mezi PRO HATĚ, kterou zastupoval, a Českou spořitelnou, a. s., se znalostí práv a povinností při uzavírání smluv o úvěru ze stavebního spoření s přiděleným identifikačním kódem ID svým podpisem stvrdil správnost údajů vztahujících se ke klientu obviněnému M. B. a zajistil předložení všech obligatorních listin v souvislosti s vyřizováním shora uvedené žádosti a smlouvy na pobočce České spořitelny, a. s., v D., kde je přijala jako oprávněný pracovník České spořitelny, a. s., J. F., obviněný M. B. dne 15. 9. 2008 podepsal příkaz k provedení platby ve výši 400.000,- Kč, z účtu překlenovacího úvěru na účet patřící PRO HATĚ, u něhož jedinou osobou oprávněnou s nim disponovat byl obviněný J. T., který účelové použití úvěru dokladoval fakturou ze dne 2. 9. 2008 se splatností 5. 9. 2008, kterou za tím účelem vyhotovil na částku 400.000,- Kč za přestavbu a modernizaci interiéru na základě shora uvedené smlouvy o dílo, ačkoliv PRO HATĚ, žádné takovéto práce pro odběratele obviněného B. na shora uvedeném rodinném domě neprovedla, na základě čehož byla částka 400.000,- Kč dne 22. 9. 2008 poukázána SSČS na shora uvedený účet PRO HATĚ, a dne 24. 9. 2008 vybrána v hotovosti obviněným J. T., použita v rozporu s výše uvedenou úvěrovou smlouvou nikoli na deklarované práce, jež nebyly realizovány, měsíční splátky úvěru, k nimž se obviněný M. B. ve shora uvedené úvěrové smlouvě zavázal, nehradili a svým jednáním tak způsobili SSČS škodu ve výši 400.000,- Kč,
4) obviněná T. V., jejíž věc je vedena samostatně, uzavřela dne 4. 7. 2008 „Smlouvu o stavebním spoření“, která je podmínkou pro uzavření smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření, následně dne 29. 7. 2008 na pobočce České spořitelny, a. s., v D., H., při podání „Žádosti o úvěr ke stavebnímu spoření“ od SSČS a dále při podpisu a uzavření „Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru Trend pevná sazba a úvěru ze stavebního spoření“ na úvěr ve výši 400.000,- Kč s věřitelem Stavební spořitelna České spořitelny a. s. P., V., ze dne 30. 7. 2008 jako dlužník v úmyslu pro sebe neoprávněně získat peníze na hotovosti z účelově vázaného úvěru vědomě uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmu, že je od 1. 5. 2007 zaměstnána u společnosti IFB STAV, s. r. o., B., M., jako ostraha objektu s průměrným měsíčním příjmem 8.600,-Kč, což doložila písemností „Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance“, žádost o úvěr přijala a za SSČS uzavřela J. F. jako oprávněný pracovník České spořitelny, a. s., přičemž totožnost dlužníka v úvěrové smlouvě ověřil externí spolupracovník České spořitelny, a. s., I. J. pod ID, poskytnutý úvěr ve výši 400.000,- Kč byl dne 26. 8. 2008 na základě „Příkazu k provedení platby“ jednorázově čerpán na bankovní účet T. V., účel čerpání úvěru byl k úvěrové smlouvě doložen fakturou ze dne 18. 8. 2008 se splatností 20. 8. 2008 na částku 400.000,- Kč od společnosti PRO HATĚ, kterou vystavil, opatřil razítkem a podepsal obviněný J. T. jako tehdejší jednatel společnosti PRO HATĚ, čímž tato společnost fakturovala T. V. přestavbu a modernizaci interiéru dle SoD 125/2008, práce byly specifikovány také v písemnosti "Rozpočet nákladů modernizace" ze dne 31. 7. 2008 podepsané T. V., a to jako výměna oken, dveří a podlah, práce se měly týkat bytové jednotky na adrese V., K., ale nebyly společností PRO HATĚ, provedeny, čímž způsobili společnosti SSČS škodu ve výši 400.000,- Kč,
5) již odsouzený M. Ch. s úmyslem získat podvodně peníze na hotovosti z úvěru dne 24. 7. 2008 ve V., tř. M., prostřednictvím externího spolupracovníka SSČS PRO HATĚ, podal Žádost o úvěr ke stavebnímu spoření SSČS na úvěr v částce 400.000,- Kč, do níž vědomě uvedl nepravdivé údaje rozhodné pro posouzení, zda úvěr bude poskytnut a zda a komu bude vyplacen, jednak o svém zaměstnání, a to že je od 1. 5. 2007 zaměstnán na dobu neurčitou jako obkladač u firmy R. Š., se sídlem U. O., R., s průměrným čistým měsíčním příjmem 18.900,- Kč, což následně dokladoval Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance s týmiž nepravdivými údaji, ač věděl, že v této firmě ani jinde není zaměstnán a takovýto měsíční příjem nemá, jednak o použití účelově vázaného úvěru, když nepravdivě uvedl, že bude použit na rekonstrukci rodinného domu, na základě těchto nepravdivých údajů byl úvěr schválen a SSČS jako věřitelem s ním jako dlužníkem byla uzavřena Smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření dne 1. 8. 2008, kterou již odsouzený M. Ch. podepsal ve V. dne 5. 8. 2008, přičemž ve smlouvě se zavázal úvěr ze stavebního spoření hradit měsíčními splátkami ve výši 3.400,- Kč, což však neměl v úmyslu, neboť k tomu neměl finanční prostředky, k uzavřené úvěrové smlouvě doložil rozpočet nákladů modernizace na částku 400.000,- Kč, souhlas vlastníka rodinného domu U. O., M. s falšovaným podpisem spoluvlastníka nemovitosti J. Ch., bez jejího vědomí a souhlasu, obviněný J. T. jako jednatel PRO HATĚ vystavil nepravdivou fakturu ze dne 6. 8. 2008 se splatností 18. 8. 2008 na částku 405.000,- Kč, v níž PRO HATĚ, zastoupená obviněným J. T., fakturovala již odsouzenému M. Ch. provedenou výměru plastových oken, vchodových dveří, demontáž a montáž podlahové krytiny a výměnu topení, při rekonstrukci rodinného domu v místě jeho trvalého bydliště, kterou obviněný J. T. opatřil razítkem PRO HATĚ, a podepsal, ačkoliv deklarované práce nebyly provedeny, a to ani následně, a jako externí partner SSČS spolupracující na základě uzavřené smlouvy o spolupráci v oblasti stavebního spoření s Českou spořitelnou, a. s., a PRO HATĚ ze dne 1. 8. 2007, za kterou jednal jako její jednatel, se znalostí práv a povinností při uzavírání smluv o úvěru ze stavebního spoření, s přiděleným kódem ID věděl, že faktura je nutnou podmínkou pro vyplacení požadovaného úvěru ze stavebního spoření, bez které by nebyl úvěr vyplacen v plné výši a věděl, že bude jako podklad pro vyplacení úvěru použita, kdy na základě příkazu k provedení platby ze dne 5. 8. 2008, který již odsouzený M. Ch. podepsal s tím, aby částka úvěru byla poukázána na účet, jež byl účtem PRO HATĚ, a jedinou osobou oprávněnou s ním disponovat byl obviněný J. T., byla SSČS částka úvěru ve výši 400.000,- Kč na tento účet dne 20. 8. 2008 připsána, úvěr nebyl použit ke stanovenému účelu, splátky hrazeny nebyly a tímto jednáním obviněný J. T. umožnil způsobit a již odsouzený M. Ch. způsobil SSČS škodu ve výši nejméně 400.000,- Kč,
6 ) obviněný J. T. s již odsouzenými J. J. a J. P. s úmyslem získat podvodně peníze na hotovosti z účelově vázaného úvěru již odsouzený J.J. uzavřel dne 19. 3. 2008 Smlouvu o stavebním spoření, jež je podmínkou pro následné uzavření Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření, následně dne 7. 4. 2008 s akceptací na pobočce České spořitelny, a. s., v D., H., kdy jako oprávněný pracovník České spořitelny, a. s., ji podepsala J. F. s ověřením totožnosti dlužníka, při uzavření a podpisu Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke Smlouvě o stavební spoření na účelově vázaný úvěr ve výši 300.000,- Kč s věřitelem SSČS již odsouzený J. J. jako dlužník, se závazkem úvěr splácet měsíčními splátkami, uvedl nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmu, a to, že je od 1. 4. 2004 zaměstnán u IFB STAV, s. r. o., B., M., jako technik s průměrným měsíčním příjmem 18.556,- Kč, což doložil písemností Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance s týmiž nepravdivými údaji, které stejně jako ostatní písemnosti týkající se tohoto úvěru, jež již odsouzený J.J. podepsal, mu zajistila již odsouzená J. P., i když oba věděli, že tyto údaje o zaměstnání a příjmu nejsou pravdivé a jsou rozhodné pro posouzení, zda úvěr bude poskytnut, a dále nepravdivé údaje o použití peněz z účelově vázaného úvěru, kdy již odsouzený J.J. podepsal Příkaz k provedení platby ze dne 7. 4. 2008, a to jednorázovému čerpání úvěru na účet, jež byl jeho účtem, a účel čerpání úvěru byl doložen fakturou ze dne 3. 4. 2008 se splatností na hotovosti téhož dne, vystavenou dodavatelem PRO HATĚ, pro odběratele již odsouzeného J. J. na částku 300.000,- Kč za dodávku plastových oken a podlah a příjmovým pokladním dokladem z téhož dne, dle něhož již odsouzený J. J. částku 300.000,- Kč na hotovosti PRO HATĚ, uhradil, kteréžto doklady za tímto účelem vystavil, opatřil razítkem PRO HATĚ, a podepsal tehdejší jednatel obviněný J. T., na základě čehož byla SSČS Dne 16. 4. 2008 částka 300.000,- Kč poukázána na účet již odsouzeného J. J., i když obviněný J. T. a již odsouzený J. J. věděli, že PRO HATĚ, fakturované práce neprovedla, okna a podlahy nedodala a již odsouzený J. J. této společnosti částku 300.000,- Kč na hotovosti neuhradil, čímž již odsouzená J. P. a obviněný J. T. poskytnutím fingovaných dokladů s nepravdivými údaji napomohli již odsouzenému J. J. k získání úvěru a jeho čerpání v hotovosti, již odsouzený J. J. měsíční splátky úvěru, k nimž se ve shora uvedené smlouvě zavázal SSČS řádně splácí,
7) obviněná L. P. uzavřela dne 21. 7. 2008 „Smlouvu o stavebním spoření“, která je podmínkou pro uzavření smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření, následně dne 29. 7. 2008 na pobočce České spořitelny, a. s., V D., H., při podání „Žádosti o úvěr ke stavebnímu spoření“ od SSČS a dále při podpisu a uzavření „Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru Trend pevná sazba a úvěru ze stavebního spoření“ na úvěr ve výši 400.000,- Kč s věřitelem SSČS jako dlužník v úmyslu pro sebe neoprávněně získat peníze na hotovosti z účelově vázaného úvěru vědomě uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmu, konkrétně že je od 1. 1. 2007 zaměstnána u spol. WOOD MADE, s. r. o., B., V., jako pomocná účetní s průměrným měsíčním příjmem 15.652,- Kč, což doložila písemností „Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance“, ale s uvedeným tel. spojením na spol. PRO HATĚ, jejímž jediným jednatelem v tu dobu byl obviněný J. T., úvěr za SSČS uzavřela a totožnost dlužníka ověřila J. F. jako oprávněný pracovník České spořitelny, a. s., přičemž totožnost dlužníka v úvěrové smlouvě ověřil externí spolupracovník České spořitelny, a. s., I. J. pod ID, poskytnutý úvěr ve výši 400.000,- Kč byl dne 26. 8. 2008 na základě „Příkazu k provedení platby“ jednorázově čerpán na bankovní účet obviněné L. P., účel čerpání úvěru byl k úvěrové smlouvě doložen fakturou ze dne 18. 8. 2008 se splatností 20. 8. 2008 na částku 400.000,- Kč od spol. PRO HATĚ, kterou vystavil, opatřil razítkem a podepsal obviněný J. T. jako tehdejší jednatel PRO HATĚ, čímž tato společnost fakturovala obviněné L. P. přestavbu a modernizaci interiéru dle SoD 126/2008, práce byly specifikovány také v písemnosti "Rozpočet nákladu modernizace" ze dne 30. 7. 2008 podepsané L. P. jako oprava bytového jádra, deklarované práce se měly týkat bytu na adrese V., K., ale nebyly společností PRO HATĚ, provedeny, úvěrové splátky byly hrazeny řádně a včas.
Obviněný J. T. byl za uvedený trestný čin v bodech 1) – 3) a za čtyři účastenství ve formě pomoci k trestným činům úvěrového podvodu v bodech 4) – 7) a rovněž i za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 1 T 207/2010, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 5 To 93/2011, odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu živnostenského podnikání na dobu pěti let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce pěti měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 1 T 207/2010, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 5 To 93/2011, a současně i všechna další rozhodnutí obsahově na výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rovněž bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. B., jakož i o náhradě škody.
Krajský soud v Brně jakou soud odvolací usnesením ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 8 To 355/2012, odvolání podané proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně obviněným J. T. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Šabršuly dovolání zaměřené proti všem výrokům napadených rozhodnutí a opřel je o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu nejprve poukázal na absenci skutkových zjištění svědčících o tom, že by se choval způsobem popsaným ve skutkových zjištěních, neboť vždy vystupoval pouze jako zprostředkovatel mezi zájemcem o úvěr ze stavebního spoření a SSČS a nebyl nikdy účastníkem úvěrového vztahu. Jeho jednání popsané v bodech 1) – 3) nemohlo a nemělo být kvalifikováno jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť nedisponoval vlastnostmi předpokládanými ustanovením §90 odst. 1, 2 tr. zák. (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 6 Tdo 120/2003), a brojil proti právní kvalifikaci spolupachatele trestného činu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.
Ve vztahu ke skutkům pod body 4) – 5) s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1401/2007, a rozhodnutí č. 61/1994 Sb. rozh. tr. dovolatel vytýkal, že byl nesprávně uznán vinným „pokračující pomocí“ ve vztahu ke skutkům různých pachatelů, což zákon ani ustálená judikatura nepřipouští. Ze stejných důvodů pokládal za nesprávné vyčíslení škody způsobené poškozené SSČS. Další výhradou se domáhal své beztrestnosti z důvodu, že právní úprava skutkové podstaty trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák. podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 nezahrnovala uvedení nepravdivých údajů „při čerpání úvěru“, nýbrž toliko při samotném sjednávání a uzavírání úvěrové smlouvy, z čehož dovodil, že za takové jednání vážící se výlučně k okamžiku čerpání úvěru nebylo možno před 1. 1. 2010 nikoho trestně stíhat. Obviněný poukázal na znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví vypracovaný Ing. Vladimírem Bernhardtem obsahující závěr, že zprostředkovatel nemá jakýkoli závazek ve vztahu ke splácení úvěru. V návaznosti na zpochybnění existence způsobené škody argumentoval některými pasážemi z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 8 Tdo 143/2007, z nichž dovodil, že jeho jednáním nebyla naplněna jak objektivní, tak ani subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, a vyslovil pochybnost o přesném vyčíslení škody na majetku poškozené SSČS, která má podle jeho názoru za následek neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a údajným následkem. S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/2008, sp. zn. I. ÚS 733/2001 a sp. zn. III. ÚS 398/1997, vytýkal nepoužití zásady in dubio pro reo.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2012, č. j. 8 To 355/2012-526, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 1. 2012, č. j. 2 T 5/2010-478, zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která vyslovila názor, že se provedení dovolacího přezkumného řízení jeví v danou chvíli předčasné, neboť mu zřejmě brání překážka formální povahy spočívající v nepřípustnosti dovolání. Vyplývá z trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 38/2011, v níž bylo rozsudkem ze dne 7. 12. 2012 rozhodnuto podle §37a tr. zák. o zrušení výroku o vině pod body 1) – 3), celého výroku o trestu a výroku o náhradě škody ve vztahu k obviněnému J. T. v přezkoumávané věci. Při ukládání společného trestu za pokračující trestnou činnost obviněného tak došlo ve věci, v níž obviněný využil práva podat dovolání, ke zrušení části výroku o vině, celého výroku o trestu a celého výroku o náhradě škody. I když v době vyjádření státní zástupkyně uvedený rozsudek nebyl pravomocný, pro případ, že by se do doby rozhodování Nejvyššího soudu o nyní podaném dovolání pravomocným stal, bylo by dovolání nepřípustné, neboť obviněný by sice byl uznán vinným, avšak při absenci rozhodnutí o trestu nebude mít dovoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně povahu rozhodnutí ve věci samé, jak předpokládá §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. T. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud, který byl povinen nejprve zkoumat, zda je dovolání obviněného přípustné, považuje za nutné z obsahu spisového materiálu předeslat, že z obsahu přezkoumávané věci zjistil, že napadené rozhodnutí, proti němuž dovolání obviněného směřuje, bylo částečně zrušeno, a to rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně dne 7. 12. 2012, sp. zn. 15 T 38/2011, který ve vztahu k obviněnému J. T. podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině v bodech 1) – 3), celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody, a poté o vině obviněného znovu rozhodl tak, že jej za jednání popsané v bodech 1) – 4) [když v tom jsou zahrnuty body 1) – 3) z nyní projednávané věci] uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se dvojnásobnou pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a dvojnásobnou pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 1. 2012, č. j. 2 T 5/2010-478, a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 1 T 207/2010, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 5 To 93/2011, mu uložil (mimo jiné) společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let se současně stanoveným dohledem nad obviněným (§60a odst. 1, 2 a §58 odst. 1 tr. zák.). Rovněž podle 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 1 T 207/2010, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 5 To 93/2011, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 4 To 93/2013, odvolání obviněného podané proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 12. 2012, sp. zn. 15 T 38/2011, podle §256 tr. ř. zamítl (č. l. 553 až 562 spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 38/2011 ).
Vzhledem k tomu, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně dne 7. 12. 2012, sp. zn. 15 T 38/2011, byl v přezkoumávané věci již zrušen výrok o vině ve vztahu k bodům 1) – 3) a celý výrok o trestu, je z hlediska této skutečnosti nutné zdůraznit, že přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu a bylo učiněno ve věci samé . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné mimo jiné tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák., pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 11 Tdo 245/2004, v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, č. T 683.). V takovém případě, jsou-li splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. ř., by bylo možné dovoláním proti pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením společného trestu, uplatnit jiné vady, např. vadu, že v dřívější věci rozhodoval vyloučený soudce, může namítat porušení ustanovení o své přítomnosti v hlavním líčení v předchozí věci, apod. (usnesení ze dne 29. března 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 35, č. T 988).
S ohledem na to, že dovoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl rozhodnutím téhož soudu v jiné trestní věci téhož obviněného zčásti zrušen, není dovolání obviněného směřující proti takto zrušené části [body 1) – 3) a výrok o trestu] přípustné. Pokud proto obviněný v nyní přezkoumávaném dovolání vznášel své výhrady proti výroku o vině pod body 1) – 3) rozsudku soudu prvního stupně (výhrady proti zrušenému výroku o trestu nevznesl), v této části Nejvyšší soud nemohl napadený rozsudek pro nepřípustnost přezkoumávat, neboť tyto výroky již v dovoláním napadeném rozhodnutí neexistují.
Nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud podotýká, že obviněný nyní posuzované dovolání podal dne 27. 12. 2012, přičemž Okresní soud v Hodoníně v trestní věci sp. zn. 15 T 38/2011 rozhodoval již dříve, a to dne 7. 12. 2012. V době podání dovolání tedy obviněný o existenci zrušujícího výroku z posledně citovaného rozhodnutí, byť nepravomocného, již věděl.
Pokud by bylo dovolání podáno pouze proti zrušené části napadených rozhodnutí, muselo by být jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto.
Přezkoumávaná rozhodnutí však zůstala nezrušena ve vztahu k výrokům o vině pod body 4) – 7). K této části se vážící dovolání Nejvyšší soud shledal přípustným podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., a proto zkoumal i další formální podmínky a shledal, že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění těchto podmínek Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnému v části, kterou mohl přezkoumávat, konstatuje, že tento důvod spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je tudíž možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Východiskem pro přezkum právních otázek jsou skutková zjištění soudu prvního nebo druhého stupně. V návaznosti na tento skutkový stav dovolací soud zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Za námitky relevantně uplatněné s ohledem na zákonné vymezení zvoleného dovolacího důvodu lze považovat ty, jimiž obviněný ve vztahu ke skutkům pod body 4) – 5) vytýká, že byl nesprávně uznán vinným „pokračující pomocí“ vůči různým pachatelům, což je podle zákona i ustálené judikatury nepřípustné, jakož i tvrzení, že podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 bylo trestné pouze uvádění nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, a nikoli při čerpání úvěru, s tím, že trestnost podvodného jednání při čerpání úvěru byla zavedena až trestním zákoníkem s účinností od 1. 1. 2010. Za právní námitku lze označit, byť jen obecně formulovanou, námitku absence objektivní a subjektivní stránky jednání obviněného, jakož i opakovaně zpochybňovanou existenci škody na majetku poškozené a její výši.
První z naznačených výhrad ohledně právního posouzení v bodech 4) – 5) jako pokračující pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu, od níž obviněný odvíjí úvahy o nesprávnosti uvedené právní kvalifikace, je argument, který nemá oporu ve formulaci ani v koncepci předmětné právní kvalifikace a lze jej označit jako nepochopení dovolatele. Z obsahu výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je nutné zopakovat přesné znění, jímž formuloval své právní posouzení, v němž doslovně uvedl „ dvojnásobná pomoc podle §10 odst. l písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.“. Pokud soudy jednání obviněného slovně vyjádřily jako „dvojnásobné“, je míněn 2x tentýž čin, tzn. dvě samostatné pomoci. Takto je také výslovně formulována právní věta, která je samostatně vyjádřena jak pod bodem „ad 4), tak i pod bodem „ad 5), a navíc i z obsahu odůvodnění obou napadených rozhodnutí lze jednoznačně vyloučit možnost, že by soudy uvedené skutky posuzovaly jako jedno pokračující jednání, jak se zcela neprávně domníval obviněný (srov. viz strany 28 až 29 rozsudku soudu prvního stupně a stranu 8 usnesení soudu odvolacího). Výhrady uvedeným způsobem uplatněné svědčí o nepochopení správně vymezené právní kvalifikace.
K dalším námitkám obviněného je třeba v obecné rovině uvést, že pomoc ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. spočívá v tom, že pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., k němuž v daném případě pomoc směřovala, se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí tak škodu nikoliv malou. Škodou nikoli malou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.
Podstata účastenství vychází ze zásady akcesority účastenství, tj. závislosti trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele, tj., že organizátorství, návod a pomoc jsou trestné podle §10 tr. zák. jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Přitom čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu (srov. rozhodnutí č. 1/1973, č. 58/1973 a č. 39/1983 Sb. rozh. tr.). Hlavním pachatelem trestného činu se rozumí pachatel činu, k němuž směřovala některá z forem účastenství (srov. též Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon, 6. vydání, Praha: C.H.Beck. 2004, s. 100 – 110). Trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, přestože účastník sám tyto znaky nenaplňuje. Z hlediska subjektivní stránky platí, že účastenství [buď ve formě organizátorství [§10 odst. 1 písm. a)], návodu [§10 odst. 1 písm. b)] nebo pomoci [§10 odst. 1 písm. c)], které je založeno na akcesoritě účastenství (tj. závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele), je trestné pouze ve vztahu k úmyslnému trestnému činu.
Podle §10 odst. 1 tr. zák. „účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně“ naplní některou z podmínek uvedených pod písmeny a) až c) tohoto ustanovení. Podle této dikce vyžadující pro subjektivní stránku pouze úmyslnou účast na trestném činu (arg.. „…úmyslně…“), je zřejmé, že zákon slovem „úmyslně“ předpokládá jak v úmysl přímý, tak i nepřímý. Účastenství proto může být spácháno i v nepřímém úmyslu [§4 písm. b) tr. zák.].
Pomoc z hlediska subjektivní stránky předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty (k tomu srov. rozhodnutí č. 51/2006 Sb. rozh. tr.). Tyto úvahy je nutné vždy utvářet na základě výsledků dokazování, z nichž musí logicky vyplynout, a je možné je dovozovat i nepřímo z okolností objektivní povahy na základě zásad logického myšlení, a přitom usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (k tomu srov. přiměř. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Obviněný byl podle tzv. právní věty výroku o vině pod body 4) – 5) odsuzujícího rozsudku shledán vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu v té podobě, že úmyslně poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu opatřením prostředků a radou.
Pomoc obviněného spočívala podle skutkových zjištění ve všech [4) – 7)] posuzovaných případech v zásadě v obstarání falešné smlouvy o dílo a následné faktury, která sloužila jako doklad prokazující účelovost a účelnost využití úvěru. Teprve na základě těchto faktur předložených poskytovateli úvěru SSČS jím byla příslušná částka vyplacena. Bez těchto faktur by úvěr nikdy proplacen nebyl. Obviněný tak podle zjištění soudů jednal cíleně se znalostí věci a s vědomím, že pomáhá získávat neoprávněně úvěr ze stavebního spoření, což bylo také cílem jeho jednání, a proto byl shledán vinným úmyslným jednáním podle §4 písm. a) tr. zák. Ve vztahu ke způsobení škody u skutků pod body 4) a 5), proti nimž také nyní podané dovolání směřuje, byl shledán úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák., jelikož obviněný si musel být vědom, že klienti, s jejichž finanční situací byl obeznámen, nebudou schopni úvěr řádně a včas splácet. Správnost těchto závěrů soudu prvního stupně následně potvrdil také soud odvolací a ztotožnil se s nimi také Nejvyšší soud.
Pokud obviněný namítal, že podle trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, nebylo uvádění nepravdivých údajů při čerpání úvěru trestné, neboť „čerpání úvěru“ bylo do předmětné skutkové podstaty zahrnuto až novým trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb., účinným od 1. 1. 2010, lze přisvědčit tomu, že formulace „nebo při čerpání úvěru“ v ustanovení §250b odst. 1 tr. zák. výslovně uvedena jako znak této skutkové podstaty nebyla (obsahuje ji až §211 odst. 1 tr. zákoníku). Tato okolnost však nemá z hlediska správnosti použité právní kvalifikace v projednávané věci žádný význam.
V přezkoumávané věci je podstatné to, že hlavní pachatelé ve všech případech, v nichž je pomoc obviněného ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. shledávána, spočívala v tom, že za podmínek vymezených ve skutkových zjištěních v bodech 4) – 7) požadovaly čerpání peněžních prostředků na základě překlenovacího úvěru ze stavebního spoření. Poskytnutí těchto úvěrů je vázáno na úkon ze strany žadatele o úvěr, který spočívá v předložení faktury vystavené za provedené stavební práce či jiné činnosti související s výstavbou, rekonstrukcí, modernizací apod. nemovitosti, a teprve po předložení takové konkrétní faktury dochází k realizaci úvěru a uvolnění peněžních prostředků banky ve prospěch žadatele. Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, neboť obviněný nejprve, právě proto, aby byl dán důvod pro čerpání úvěru ze stavebního spoření, které spočívá v poskytnutí finanční prostředků na stavební účely, vystavil fiktivní fakturu, jež byla po datu splatnosti na ní uvedeném předložena SSČS, a právě tato byla následně formou úvěru proplacena. Konkrétně takovou fakturou byla u skutku pod bodem 4) faktura obviněným vystavená dne 18. 8. 2008 se splatností 20. 8. 2008, přičemž úvěr ve výši 400.000,- Kč byl na základě Příkazu k provedení platby převeden na bankovní účet, patřící T. V. dne 28. 8. 2008. U skutku pod bodem 5) byla fiktivní faktura obviněným vystavena dne 6. 8. 2008 se splatností 18. 8. 2008. Částka úvěru ve výši 400.000,- Kč byla na účet patřící PRO HATĚ, vyplacena dne 20. 8. 2008. Z uvedeného je zřejmé, že vystavení faktur a jejich předložení vždy předcházelo proplacení úvěrových částek, a proto by bez této skutečnosti nebyla ani realizace úvěru možná. V tomto kontextu je tedy třeba na předkládání faktur nahlížet jako na součást sjednávání úvěrové smlouvy, a to v té podobě, že se jednalo o dokumenty a doklady pomocné (srov. přim. rozhodnutí č. 36/2009 Sb. rozh. tr.).
Lze proto konstatovat, že samotné uzavření úvěrové smlouvy vycházející ze stavebního spoření ještě nepostačuje k tomu, aby na jejím základě bez dalšího byly peněžní prostředky žadateli o překlenovací úvěr vyplaceny. Tomuto úkonu ze strany banky, resp. poskytovatele úvěru musí předcházet doložení účelovosti čerpání úvěru, a proto i jednání obviněného spočívající ve vystavení fiktivních smluv o dílo a fiktivních faktur za práce, které ve skutečnosti nikdy nebyly dodány a provedeny, je třeba považovat za součást sjednávání úvěrové smlouvy. Proto, byly-li nepravdivé údaje uvedeny v těchto fakturách, jednalo se o jednání ve smyslu skutkové podstaty vymezené v §250b odst. 1 tr. zák.
Brojil-li dále obviněný také proti správnosti stanovené výše škody, lze pouze stručně uvést, že i v této části soudy postupovaly správně, neboť obviněný svým jednáním vědomě „pomáhal“ ke způsobení škody ve výši 400.000,- Kč u každého z obou skutků [ 4) a 5) ] , proti nimž dovolání relevantně zaměřil. Pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. se vyžaduje způsobení škody nikoli malé, tzn. škody minimálně ve výši 25.000,- Kč a současně škody nepřevyšující 500.000,- Kč. Závěry soudů jsou proto ve vztahu ke způsobu určení výše škody a kvalifikované skutkové podstatě zcela v souladu se zákonem.
Nebylo možné se s výhradami obviněného ztotožnit ani ve vztahu k jím uplatněnému odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 8 Tdo 143/2007, v němž byl vysloven závěr, že ke škodě nedochází samotným vyplacením úvěru, ale teprve tehdy, není-li úvěr splácen, protože přezkoumávané rozhodnutí se srovnávanou věcí nekoresponduje, a závěry v ní uvedené na ně nedopadají. V nyní posuzované věci se pomoc obviněného odvíjí od trestného jednání, jehož se dopustili hlavní pachatelé. Z obsahu spisů Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 140/2011 a sp. zn. 2 T 11/2011, které si Nejvyšší soud pro účely rozhodnutí o dovolání vyžádal, v nichž byli hlavní pachatelé, a to T. V. [skutek 4)] a M. Ch. [skutek 5)] odsouzeni, svůj úvěr řádně nespláceli, a proto škodu SSČS skutečně způsobili. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění odsuzujících rozsudků ve věcech vedených u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 140/2011 (č. l. 258) a sp. zn. 2 T 11/2011 (č. l. 299 verte).
Pokud by tuto část výhrad obviněný zaměřil proti stanovení výše škody u skutků pod body 6) a 7) napadeného rozsudku (ač to v dovolání výslovně neuvedl), potom je třeba uvést, že v případě těchto dvou skutků oba hlavní pachatelé čerpaný úvěr skutečně řádně a včas spláceli, jak vyplývá ze samotných skutkových zjištění, avšak ve vztahu k těmto skutkům byl dovolatel uznán vinným toliko pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu v jeho základní skutkové podstatě podle §250b odst. 1 tr. zák. K naplnění této základní skutkové podstaty podle §250b odst. 1 tr. zák. se však způsobení škody nevyžaduje, neboť škoda není jejím zákonným znakem.
Ze všeho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že obviněný se jednání kladeného mu za vinu dopustil úmyslně, neboť jako externí spolupracovník České spořitelny, a. s., a tudíž jako osoba znalá poměrů a podmínek, za nichž jsou překlenovací úvěry klientům SSČS poskytovány (č. l. 109 až 123) věděl, jaké následky svým jednáním způsobí, tyto způsobit chtěl, a jednal proto ve vztahu k nim v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. a ve vztahu ke škodě u skutků pod body 4) a 5) v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., jak správně a v souladu se zákonem soudy nižších stupňů uzavřely.
Pouze na okraj je vhodné uvést, že argumentace závěry znaleckého posudku Ing. Vladimíra Bernhardta nedopadá na zvolený dovolací důvod, protože jím obviněný brojí proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Pokud soudy dospěly po skutkové a posléze i právní stránce k jiným závěrům, odlišným od těch, jež obviněný dovozuje s odkazem na předmětný znalecký posudek, potom jde ze strany dovolatele o pouhou polemiku s učiněnými skutkovými zjištěními, o jejichž změnu na základě argumentace znaleckým posudkem usiluje. Takové námitky ovšem nejen na zvolený, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) nedopadají, a proto z jejich podnětu nelze napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat.
Protože Nejvyšší soud ze všech důvodů shora rozvedených ve vztahu k té části, v níž bylo dovolání obviněného přípustné, shledal závěry soudů prvního i druhého stupně o právním posouzení skutků pod body 4) – 7) správnými a v souladu se zákonem, dovolání obviněného posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. června 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová