ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.718.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 718/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2013 o dovolání obviněného J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 13 To 6/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 83/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 1 T 83/2012, byl obviněný J. S. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a zločin a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 11. 2011, č. j. 6 T 149/2011-228, byl odsouzen podle §276 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to červených pákových kleští a kanystru o objemu 20 litrů se šroubovacím závitem žluté barvy. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 11. 2011, č. j. 6 T 149/2011-228, který nabyl právní moci dne 3. 4. 2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. S. a spoluobviněné V. S. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem P., T., způsobenou škodu ve výši 61.917,- Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Vodovody a kanalizace P., a. s., se sídlem P., T., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné V. S. a o zproštění obžaloby ohledně spoluobviněného T. K.
Tento rozsudek napadli obvinění J.S. a V. S. odvoláními směřujícími vůči všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 13 To 6/2013, z podnětu odvolání obviněných rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž bylo poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., se sídlem v P., přiznáno právo na náhradu škody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se obviněným J. S. a V. S. podle §228 odst. 1 tr. ř. ukládá povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem P., T., škodu ve výši 45.316,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená pojišťovna se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu, která zůstala rozsudkem odvolacího soudu nedotčena, se obvinění J. S. a V. S. výše uvedených trestných činů dopustili tím, že dne 29. 10. 2011 ve večerních hodinách v lokalitě L. mezi obcemi Ch. a B., okr. P., u bývalého teletníku po předchozí domluvě poškodili transformátor, typ BEZ 100 kWA 35/04, poškozené společnosti Vodovody a kanalizace P., a. s., tím, že z něj odčerpali chladící olej o objemu 36 až 42 l, část chladícího oleje přelili do jednoho z více kanystrů a nádob o objemu převyšujícím 400 l, které na místo přivezli, přičemž část vypuštěného oleje se vsákla do země, když k odčerpání většího množství oleje odpovídajícího objemu dovezených nádob nedošlo z důvodu vyrušení hlídkou Policie České republiky; v důsledku jejich jednání došlo ke znehodnocení zbývajících 350-356 l chladícího oleje v transformátoru, do kterého se dostala po vypuštění části oleje vlivem vlhkého vzduchu vnikajícího do prostoru transformátoru voda, přičemž napadený transformátor musel být následně odpojen, demontován a nahrazen záložním transformátorem; vyřazením předmětného transformátoru z provozu došlo k zastavení činnosti čerpadel čerpací stanice L. v B., napájené napadeným transformátorem, která zásobuje jednak vodojem v P. pitnou vodou z vodovodu v P., a jednak úpravnu vody v M. surovou vodou, a v důsledku toho museli pracovníci poškozené společnosti nouzově svést vodu do vodovodní sítě pro oblast P. a okolí z jiných vodojemů; předmětným jednáním vznikla poškozené společnosti Vodovody a kanalizace P., a. s., škoda ve výši 8.700,- Kč za odcizený a znehodnocený olej, ve výši 27.976,- Kč za demontáž poškozeného transformátoru a montáž záložního transformátoru a ve výši 8.640,- Kč na nákladech za ekologickou sanaci půdy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. S. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zřejmě nesprávně uvedl §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.] a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný vytkl oběma soudům, že poškozený transformátor právně kvalifikovaly jako energetické zařízení a v důsledku toho i jako obecně prospěšné zařízení ve smyslu §132 tr. zákoníku. S odkazem na právní předpisy v oblasti energetiky není podle názoru obviněného možné zařadit předmětný transformátor (typ BEZ 100 kWA 35/04) mezi energetická zařízení, neboť z obsahu technické normy č. ČSN 0503 a energetického zákona vyplývá, že energetická zařízení jsou zařízení zdrojová, která elektrický proud vyrábí, distribuují, kondenzují a mění z jednosměrného na střídavý. Obviněný je toho mínění, že posuzovaný transformátor je zařízení soukromé – nikoliv veřejné. Jeho technické parametry nepřesahují 100 kWA, a proto se jedná o zařízení elektrické, na které se výkladové ustanovení §132 tr. zákoníku a v návaznosti na něj i skutková podstata trestného činu podle §276 tr. zákoníku nevztahují.
Obviněný se rovněž domníval, že soudy chybně posoudily jeho čin též jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu, ačkoliv jeho jednání mělo být s ohledem na výši způsobené škody posouzeno jako přestupek, neboť odčerpal z transformátoru olej o objemu 36 až 42 l, jehož hodnota podle znaleckého ocenění nepřesahuje částku 5.000,- Kč. Měl za to, že výsledky provedeného dokazování nedovolují bez dalšího učinit závěr, že měl v úmyslu odcizit veškerý olej z transformátoru.
Dovoletel dále upozornil, že v průběhu řízení požádal o bezplatnou obhajobu, ale Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 1 T 83/2012, rozhodl, že má nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši 20 %. Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, která má odkladný účinek, avšak soud prvního stupně, aniž by vyčkal rozhodnutí ohledně stížnosti, pokračoval v hlavním líčení. Bylo tak porušeno jeho zákonem zaručené právo na obhajobu, jelikož si nemohl zvolit obhájce.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 13 To 6/2013, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 1 T 83/2012, zrušil (návrh na další postup neučinil).
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání konstatovala, že obviněný kvalifikovaným způsobem napadá především tu část výroku o vině, pokud byl uznán vinným pokusem zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §21 odst. 1, §276 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. V prvé řadě poukázala na výkladové ustanovení §132 tr. zákoníku, které mezi obecně prospěšná zařízení řadí mimo jiné i energetické nebo vodárenské zařízení, a dále uvedla, že s ohledem na způsob využití transformátoru v elektroenergetice, kterým je transformace elektřiny na její cestě z energetického zdroje tak, aby mohla být použita koncovým energetickým zařízením (v daném případě při provozu elektromotorů čerpadel čerpací stanice zásobující jak vodojem pitnou vodou, tak úpravnu vody vodou surovou), transformátor zákonitě spadá pod výklad pojmu elektrická stanice ve smyslu §2 odst. 2 písm. a), bodu 4. energetického zákona (zákon č. 458/2000 Sb., ve znění zákona č. 314/2009 Sb.). Státní zástupkyně uvedla, že transformátor jako energetické zařízení, sloužící k transformaci napětí distribuované elektrické energie, je tak zařízením zdrojovým, nikoliv koncovým, a že vzhledem ke skutečnosti, že daný transformátor po stránce energetické zajišťoval provozuschopnost čerpadel v čerpací stanici, prostřednictvím které mohla fungovat vodárenská zařízení pro úpravu vody a pro zásobování obyvatelstva regionu P. pitnou vodou, jedná se o zařízení obecně prospěšné ve smyslu ustanovení §132 tr. zákoníku, nikoliv o zařízení soukromé. Své vyjádření k předmětné námitce obviněného státní zástupkyně uzavřela konstatováním, že odvolací soud posoudil skutek správně jako pokus trestného činu podle §276 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku.
Státní zástupkyně dále uvedla, že namítá-li obviněný, že odčerpal z transformátoru olej o objemu 36 až 42 l, pak je zřejmé, že v tomto směru zpochybňuje tomu odpovídající část skutkových zjištění, že takto odčerpaný olej přelil (spolu se spoluobviněnou) do jednoho z více kanystrů a nádob o celkovém objemu převyšujícím 400 litrů. Vzhledem k tomu, že tuto skutkovou námitku argumentačně nepodložil takovým odůvodněním, aby bylo zřejmé, že poukazuje na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a takto přijatým skutkovým zjištěním, že veškeré nádoby o celkovém objemu převyšujícím 400 litrů byly připraveny a měly tak posloužit pro uskladnění a následný odvoz odčerpaného oleje, státní zástupkyně předmětnou námitku neshledala jako způsobilou k věcnému přezkumu. Nad rámec předchozího vyjádření státní zástupkyně poznamenala, že jak celkový objem plastových kanystrů umístěných na korbě a v zavazadlovém prostoru obou vozidel (zaparkovaných v blízkosti místa činu), tak i povaha nalezeného nářadí, jakož i místo úkrytu spoluobviněné V.S., neposkytují prostor pro pochybnosti o tom, že veškeré tyto uvedené věci sloužily k odcizení kapaliny poškozeného transformátoru a k jejímu transportu z místa činu, tudíž že soudy správně uzavřely, že posuzované jednání směřovalo k odcizení celkového množství oleje ve výši 348 l (á 25 Kč) a tím i ke způsobení škody ve výši 8.700,- Kč, což vylučuje posouzení jednání jako přestupku.
Dodala také, že žádnému dovolacímu důvodu nekonvenuje výhrada, která se týká tvrzeného porušení dovolatelova práva na obhajobu. Procesní postup soudu a v této souvislosti poukazovaný odkladný účinek stížnosti obviněného proti usnesení o přiznání nároku na obhajobu za sníženou odměnu se mohl dotýkat toliko rozhodování o náhradě nákladů obhajoby. Netýkal se tedy otázky zajištění práva na obhajobu obviněného prostřednictvím ustanoveného obhájce, a to za stavu, že při splněných podmínkách nutné obhajoby nepostupoval ani podle §37 odst. 2 tr. ř. a svého práva zvolit si obhájce nevyužil a ani se nerozhodl podle §36b tr. ř. k prohlášení, že se svého obhájce vzdává. Námitky obviněného tak nevypovídají o tom, že jeho právo na obhajobu nebylo zajištěno předepsaným způsobem. Jeho dovolání by nemohlo být způsobilým předmětem dovolacího přezkumu ani podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který by v této souvislosti přicházel v úvahu.
Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná především otázka, zda označený transformátor je energetické zařízení a potažmo i obecně prospěšné zařízení, čímž je zpochybněna právní kvalifikace skutku též jako pokusu zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §276 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.
Zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo úmyslně poškodí obecně prospěšné zařízení nebo ohrozí jeho provoz nebo využívání. Zničí-li, odstraní-li nebo učiní-li neupotřebitelným obecně prospěšné zařízení, naplní znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §276 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 poruchu provozu obecně prospěšného zařízení i podle §276 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Legální definice obecně prospěšného zařízení je obsažena v §132 tr. zákoníku a rozumí se jím veřejné ochranné zařízení proti požáru, povodni nebo jiné živelní pohromě, obranné nebo ochranné zařízení proti leteckým a jiným podobným útokům nebo jejich následkům, ochranné zařízení proti úniku znečišťujících látek, zařízení energetické nebo vodárenské, podmořský kabel nebo podmořské potrubí, zařízení a sítě elektronických komunikací a koncová telekomunikační a rádiová zařízení, zařízení držitele poštovní licence, zařízení pro veřejnou dopravu, včetně součástí dráhy a drážních vozidel ve veřejné drážní dopravě a svislých zákazových nebo příkazových dopravních značek a dopravních značek upravujících přednost.
Pokusem trestného činu je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Nalézací soud v odůvodnění rozsudku vyložil, že předmětný transformátor je obecně prospěšné zařízení podle §132 tr. zákoníku, jelikož se jedná o energetické zařízení. Obviněný J. S. (jako i spoluobviněná V. S.) byl srozuměn s tím, že absence oleje, který plní v transformátoru ochlazovací a izolační funkci, může vést k jeho zničení, čímž by přestal plnit svoji funkci. Musel si být vědom, že slouží k napájení dalších zařízení a provozů, což v tomto případě byla čerpadla čerpací stanice L. v B., což by jednak vedlo nejen ke zničení transformátoru, ale i k vyřazení této čerpací stanice z provozu, když i ji lze považovat za obecně prospěšné zařízení vodárenské. Pouze v důsledku včasného zásahu policie, pracovníka ČEZu a pracovníků VAKu nedošlo k následkům, které byly popsány, a mimořádnými opatřeními došlo k zajištění dodávky pitné vody zcela nezávisle na vůli obviněného (strana 9 rozsudku). S právním posouzením skutku též jako pokusu zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku se ztotožnil i odvolací soud; mimo jiné upozornil na výpovědi svědků M. V. a Ing. J. K., kteří ve svých výpovědích popsali funkci a využití předmětného transformátoru i možné ohrožení v případě jeho odstávky (strana 5 rozsudku).
Při hodnocení předmětného transformátoru z hlediska toho, zda se jedná o zařízení energetické, či nikoliv, a zde jej tudíž lze považovat za obecně prospěšné zařízení ve smyslu §132 tr. zákoníku, je primárně nutné vycházet z funkce takového transformátoru (jak byla zevrubně popsána též ve výpovědích svědků M. V. č. l. 331 a násl., Ing. J. K. č. l. 333 a násl. či T. J. č. l. 377 a násl.). Vzhledem k tomu, že funkcí poškozeného transformátoru byla transformace elektřiny na její cestě z energetického zdroje tak, aby mohla být použita koncovým energetickým zařízením, je evidentní, že takto popsaný způsob využití daného zařízení jednoznačně odpovídá funkci elektrické stanice ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (nadále „energetický zákon“), neboť v elektroenergetice se podle §2 odst. 2 písm. a) bodu 4. energetického zákona rozumí elektrickou stanicí soubor staveb a zařízení elektrizační soustavy, který umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny, včetně prostředků nezbytných pro zajištění jejich provozu, a tudíž je možné konstatovat, že z technického hlediska lze posuzovaný transformátor označit jako energetické zařízení. Z výše popsané funkce transformátoru (transformátor slouží k transformaci napětí distribuované elektrické energie) rovněž vyplývá, že se nejedná o zařízení koncové, ale zdrojové, jak přiléhavě upozornila i státní zástupkyně ve svém vyjádření. Jelikož transformátor zajišťoval provozuschopnost čerpadel čerpací stanice, která zásobovala pitnou vodou obyvatelstvo regionu P. a surovou vodou úpravnu vody v M., nemůže obstát námitka obviněného, že transformátor není zařízení veřejné – obecně prospěšné, nýbrž že se podle jeho názoru jedná o zařízení soukromé. Obecně prospěšnými zařízeními jsou totiž zařízení taxativně vymezená v ustanovení §132 tr. zákoníku, která představují buď technicky složitější veřejná zařízení, která podle své povahy slouží potřebám velkého okruhu osob, a využívá je tak neomezená část veřejnosti, anebo slouží omezenému množství osob, za předpokladu, že jsou technicky složitější nebo mají velký význam z hlediska společnosti a mají veřejnou povahu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1386, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1130/2011) . Na základě výše uvedeného proto námitku obviněného zpochybňující správnost právního posouzení jednání obviněného Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou.
Namítl-li dále obviněný, že soudy nesprávně právně posoudily jednání obviněného, při němž odčerpal z transformátoru olej o objemu 36 až 42 l, jehož hodnota podle znaleckého ocenění nepřesahuje částku 5.000,- Kč, jako přečin krádeže, a nikoliv jako přestupek, neboť nebylo spolehlivě prokázáno, že měl v úmyslu odcizit veškerý olej nacházející se v transformátoru, pak je evidentní, že těžiště výhrady spočívá ve zpochybnění správnosti skutkových zjištění soudů, že jeho úmyslem bylo odčerpat z předmětného transformátoru větší množství oleje, než ve skutečnosti, v důsledku vyrušení hlídkou Policie České republiky, odčerpal.
V této části dovolání tedy obviněný fakticky uplatnil námitky skutkové, přičemž nelze než opakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Nejvyšší soud již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.). Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady v projednávané věci dovolací soud neshledal. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (který však obviněný v dovolání ostatně ani nenamítal) totiž nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem.
Dovolací námitka obviněného je tvořena obsahem jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s ní náležitě vypořádaly. Nejvyšší soud s ohledem na odůvodnění napadených rozhodnutí považuje za nutné zdůraznit, že soudy opřely své skutkové závěry o důkazy, jež podrobně ve svých rozhodnutích rozvedly, a vysvětlily dostatečně přesvědčivě, na základě jakých skutečností dospěly k tomu, že se obviněný činu dopustil, jakož i k tomu, že považují jeho obhajobu za vyvrácenou. V této souvislosti nelze než souhlasit se státní zástupkyní, která ve vyjádření akcentovala právě ta zjištění a souvislosti, které jen dokládají přesvědčivost závěrů soudů o záměru obviněného odcizit daleko větší množství oleje, než k němuž v důsledku zásahu policejní hlídky došlo. Přiléhavě upozornila na celkový objem kanystrů umístěných na korbě a v zavazadlovém prostoru vozidel zaparkovaných v blízkosti místa činu, povahu nalezeného nářadí i místo úkrytu spoluobviněné V. S. v blízkosti naplněného kanystru o objemu 20 litrů.
Poslední námitku obviněného, jíž vytýká procesní pochybení soudů obou stupňů, v důsledku něhož bylo podle jeho mínění porušeno právo na obhajobu, evidentně nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jedná se o výhradu, která je svým obsahem nejblíže námitkám podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, ale v konkrétním případě nemůže ani v tomto kontextu obstát. Tento dovolací důvod totiž postihuje především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Současně je vhodné uvést, že podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. O žádnou z naznačených situací se ale v posuzovaném případě nejednalo.
Tvrzení obviněného, že v důsledku nevyčkání na rozhodnutí nadřízeného soudu o jeho stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto, že má nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši 20 % (přičemž obviněný žádal o obhajobu bezplatnou), a pokračováním v trestním řízení nařízením hlavního líčení bylo ze strany soudu prvního stupně porušeno jeho právo na obhajobu, nepovažuje Nejvyšší soud za relevantní.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 1 T 83/2012 se podává, že opatřením soudkyně Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 24 Nt 891/2011, byla obviněnému již v přípravném řízení z důvodu nutné obhajoby (§36 odst. 3 tr. ř.) podle §39 tr. ř. ustanovena obhájcem Mgr. Jana Hladíková (č. l. 38). V průběhu řízení před soudem obviněný zaslal Okresnímu soudu v Pardubicích jednak žádost o ustanovení jiného obhájce z důvodů, které ve svém podání rozvedl (č. l. 298), jednak také žádost o bezplatnou obhajobu (č. l. 299, 314). Z podnětu obviněného a také k žádosti ustanovené obhájkyně Mgr. Jany Hladíkové o zproštění ustanovení obhájcem obviněného Okresní soud v Pardubicích rozhodl opatřením dne 2. 10. 2012, sp. zn. 1 T 83/2012, tak, že advokátku Mgr. Janu Hladíkovou zprostil povinnosti obhajování obviněného J. S. (č. l. 307) a současně téhož dne obviněnému ustanovil obhájcem Mgr. Radka Láta (č. l. 308), který se posléze také účastnil hlavního líčení a dalších procesních úkonů. Usnesením téhož soudu ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 1 T 83/2012, bylo rozhodnuto, že podle §33 odst. 2 tr. ř. se obviněnému přiznává nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši 20 % (č. l. 320, 321). Pro úplnost je třeba poznamenat, že obviněný (který naznačoval, že si chce obhájce zvolit na plnou moc) byl soudem poučen o tom, že toto rozhodnutí nikterak nesouvisí s jeho právem zvolit si obhájce a nijak jej v něm neomezuje. Proto je také z hlediska respektování práva na obhajobu nevýznamné, že nalézací soud pokračoval v hlavním líčení, aniž by vyčkal rozhodnutí nadřízeného soudu o stížnosti, kterou obviněný proti označenému usnesení podal, stejně jako je v těchto souvislostech bez významu, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 13 To 4/2013, toto usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 1 T 83/2012, bylo rozhodnuto o nároku obviněného na obhajobu za sníženou odměnu ve výši 20%, tudíž se takové rozhodnutí dotýkalo náhrady nákladů obhajoby a nemělo vliv na zajištění obhajoby obviněného, neboť obviněný měl z důvodu nutné obhajoby (§36 odst. 3 tr. ř.) ve všech fázích trestního řízení obhájce ex offo; proti ustanovenému obhájci Mgr. Radku Látovi žádnou výhradu v hlavním líčení či veřejném zasedání odvolacího soudu neuplatnil. K porušení práva na obhajobu obviněného postupem soudů nedošlo, jeho právo zvolit si obhájce nebylo nijak zmařeno či popřeno.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 1 T 83/2012, bylo znovu rozhodnuto, že obviněnému se přiznává nárok na obhajobu za sníženou odměnu o 20 %, a stížnost obviněného proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 5. 2013, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta.
Napadený rozsudek odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. rovněž nebyl naplněn, neboť obviněný měl v řízení obhájce, a tudíž všechny dovolací námitky jsou v tomto ohledu zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. srpna 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková