ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.791.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 791/2013-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2013 o dovolání obviněného P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 12 To 85/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 208/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 T 208/2012, byl obviněný P. S. uznán vinným zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
v době ode dne 21. 1. 2012 do 15:40 hodin dne 22. 1. 2012 v obci K., okres M. B., založil požár rodinného domu s úmyslem takto získat pojistné plnění od pojišťovny, kdy nejprve v obývacím pokoji pomocí akcelerátoru hoření na dvou místech založil oheň, a poté, co zjistil, že došlo k jeho uhašení, v době od 15:20 hodin do 15:40 hodin dne 22. 1. 2012 opětovně na třech místech v půdním prostoru domu pomocí akcelerátoru hoření založil oheň, v důsledku čehož došlo ke vzniku požáru a k následnému vážnému poškození domu, které v důsledku rozsahu poškození bylo pojišťovnou považováno za totální škodu, načež dne 22. 3. 2012 pojišťovně Kooperativa pojišťovna, a. s., oznámil podle pojistné smlouvy vzniklou škodu na domu, na základě čehož pojišťovna zahájila likvidaci pojistné události, přičemž stanovila výši pojistného plnění na 2.690.905,- Kč, které však nevyplatila.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 12 To 85/2013, odvolání podané obviněným proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Richarda Polmy z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V jeho obsahu rozvedl, že od počátku poukazoval na nesprávné skutkové závěry, které byly soudem prvního stupně vytvořeny na základě toliko nepřímých důkazů, jež netvoří ucelený řetězec. Obviněný zmínil své alibi, že inkriminovaného dne 22. 1. 2012 v době mezi 8.00 hod. a 15.40 hod. pobýval na návštěvě u své matky cca 30 km od místa činu, což jak matka, tak i manželka obviněného potvrdily, a zdůraznil, že v půdním prostoru shořelého domu měl uložené značné množství hořlavých látek (naftu, penetraci a rozpouštědla nátěrových barev), jež používal k renovaci domu. Za příčinu požáru, kterou však soudy i přes poměrně obsáhlé dokazování dostatečně neobjasnily, považoval elektrický zkrat, jenž byl zjištěn jako důvod požáru, který nastal v jeho domě v předešlém případě necelý rok před nyní posuzovaným činem. Jeho vznik byl tehdy shledán v elektrické přípojce, protože napětí v elektrické síti mělo velká kolísání a přepětí, v jehož důsledku docházelo v obci často ke zkratům. Obviněný soudům vytkl, že i přes tato zjištění výrok o vině obviněného opřely o výpověď znalce Ing. Michala Macouna, profesionálního hasiče z M. B., který místo činu ani zevrubně neprohlédl a své závěry vyvodil jen na podkladě písemné dokumentace a jím učiněné závěry pokládá za nepřesvědčivé a důkazy nepodložené. Nespokojil se s tím, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy výslechem některého z hasičů a odborným posudkem z oboru požárů a jejich příčin, jež by byly zpracovány jiným znalcem z jiného nežli mladoboleslavského okresu. Podle obviněného soudy nemají dostatek podkladů pro závěr, že si obviněný dům zapálil sám, když nevyloučily hypotézu, že dům byl otevřen cizí osobou. Za hlavní důkaz nemohly považovat motiv činu spočívající v zoufalé životní situaci vyvolané zadlužeností, neboť hodnota domu před druhým požárem dosahovala 5,5 mil. Kč, zatímco dluhy jeho rodiny činily přibližně 550.000,- Kč, a to včetně úroků a exekutorských poplatků. Tyto okolnosti s ohledem na to, že on i jeho manželka jsou zaměstnáni a mají slušné platy, které k pokrytí vzniklých dluhů jsou v úměrné výši. Protože soudy provedené důkazy převážně hodnotily v neprospěch obviněného, většinu navrhovaných důkazů soud ani policie neprovedla, neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že čin spáchal obviněný, a proto měla být aplikována zásada „v pochybnostech ve prospěch pachatele“ a obviněný měl být zproštěn v celém rozsahu obžaloby.
Ze všech důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve znění rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 25. 6. 2013, zaslalo Nejvyššímu soudu sdělení, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poté zkoumal, zda argumenty obviněného lze podřadit pod jím označený dovolací důvod, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z této dikce vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, a proto lze v mezích uvedeného dovolacího důvodu namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tedy zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Při hodnocení správnosti právního posouzení činu je Nejvyšší soud povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
V souladu s těmito kritérii je nutné posuzovat obsah podaného dovolání, v němž obviněný spáchání činu popřel s tvrzením, že se v době vzniku požáru nacházel na jiném místě a v zásadě brojil proti okolnostem, jež soudy považovaly za příčinu požáru. S ohledem na tato tvrzení obviněného, je zjevné, že podstatou dovolání je obviněným vykonstruovaný skutkový děj vystavěný na jím uplatňované verzi obhajoby směřující výhradně proti skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se obviněný neztotožnil.
Dovolání obviněného tudíž v žádném směru nevytýká vady právní, ale je vystavěno jen na procesních výhradách vytýkajících mimo jiné nepoužití zásady „in dubio pro reo“, jejichž podstatou jsou hlediska vymezená pro postup podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolání proto nenaplňuje podmínky zákonem vymezené u důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
I přes tento závěr Nejvyšší soud zcela mimo obviněným uplatněný dovolací důvod pouze pro úplnost zmiňuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval obhajobou obviněného a v souvislosti s ní prováděl důkazy na prokázání skutečností, které obviněný tvrdil. Výsledky provedeného dokazování však verzi obviněným uváděnou nepotvrdily. Naopak z celé ucelené řady nepřímých důkazů vyplynuly okolnosti uvedené v popisu skutkových zjištění. Soudy se tedy v průběhu trestního řízení se vznášenými výhradami obviněného v potřebné a dostačující míře vypořádaly. Soud prvního stupně tak učinil v odůvodnění svého rozsudku zejména na stranách 4 až 6 a odvolací soud, který skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně považoval za správná, své úvahy, o neodůvodněnosti podaného odvolání včetně těch, na jejichž základě dospěl k závěru o bezchybném postupu soudu prvního stupně, odůvodnil (viz strany 2 až 4 usnesení odvolacího soudu).
Pokud soudy hodnotily obviněným předestírané závěry znaleckého zkoumání, jakož i ostatní jím namítané důkazy odlišně, než se domáhal obviněný, nebylo shledáno porušení zásad vyplývajících z §2 odst. 5, 6 tr. ř. a nebyly v tomto postupu zjištěny takové skutečnosti, jež by svědčily o libovůli nebo snaze soudu o jednostranné nebo mimo zákonné podmínky stojící procesní postupy [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. III. ÚS 3320/2009, uveřejněný pod č. 60 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 262/2004, uveřejněný pod č. 208 ve sv. 43 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].
Na základě všech těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil argumenty, které na označený důvod nedopadají a nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. srpna 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová