ECLI:CZ:NS:2013:8.TZ.55.2013.1
sp. zn. 8 Tz 55/2013-47
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Drahomíra Drápala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. F., t. č. ve vazbě v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 155/2013, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 7 To 114/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 52/2008, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 7 To 114/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zák., §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. F.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 52/2008, zrušují . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 1 T 52/2008, byl obviněný M. F. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (účinného do 31. 12. 2009, nadále jen „tr. zák.“) a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. a §45 odst. 1, 2 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V dalším bylo rozhodnuto také o náhradě škody. Pro úplnost není od věci dodat, že o jednom z žalovaných skutků bylo Okresním soudem ve Znojmě téhož dne rozhodnuto usnesením sp. zn. 1 T 52/2008 tak, že trestní věc byla v této části podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupena Městskému úřadu ve Znojmě, komisi pro projednání přestupků, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.
Rozsudek nabyl ohledně obviněného M. F. právní moci ve výroku o vině a trestu dne 27. 5. 2008, ve výroku o náhradě škody dne 4. 6. 2008.
Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2008, sp. zn. 1 T 52/2008, byl obviněnému M. F. nařízen podle §336 odst. 2, věty první, tr. ř. výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin ve prospěch města Znojma. Dohledem nad výkonem trestu byla pověřena Probační a mediační služba České republiky, středisko Znojmo, se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 14. Jednoroční zákonná lhůta k výkonu trestu obecně prospěšných prací měla tedy obviněnému skončit dne 20. 6. 2009.
Z dotazníku, který byl uvedené probační a mediační službě zaslán Městským úřadem ve Znojmě, se podává, že obviněný začal s výkonem trestu obecně prospěšných prací dne 1. 7. 2008, přičemž k datu vyplnění dotazníku, tj. k 14. 11. 2008, měl odpracováno celkem 205 hodin. Další práce již nevykonal, neboť dne 29. 10. 2008 byl podle §76 odst. 1 tr. ř. po předchozím písemném souhlasu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně zadržen s ohledem na podezření ze spáchání trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák, jichž se měl dopustit jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Usnesením policejního orgánu Městského ředitelství Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Brně, ze dne 29. 10. 2008 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro výše uvedené trestné činy. Na návrh státní zástupkyně Městského státního zastupitelství byl obviněný M. F. usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 70 Nt 3678/2008, vzat podle §68 odst. 1 tr. ř. do vazby, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Usnesením ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 52/2008, Okresní soud ve Znojmě ve veřejném zasedání rozhodl tak, že obviněnému byla podle §340b odst. 1 tr. ř. a §45a odst. 4 tr. zák. neodpracovaná část trestu obecně prospěšných prací ve výměře 195 hodin přeměněna na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 98 dnů, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle odůvodnění okresního soudu se tak stalo proto, neboť obviněný nevedl od odsouzení do skončení výkonu trestu řádný život. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že obviněný se měl opakovaně dopustit majetkové trestné činnosti, pro kterou byl vzat ve věci vedené u Městského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 6 ZT 535/2008 do vazby, již vykonával v době označeného rozhodnutí soudu.
Stížnost obviněného proti shora citovanému usnesení byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 7 To 114/2009, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta; rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne [§140 odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Je třeba doplnit, že obžalobu pro majetkovou trestnou činnost ve věci Městského státního zastupitelství v Brně vedené pod sp. zn. 6 ZT 535/2008 projednával Městský soud v Brně pod sp. zn. 89 T 24/2009. Tento soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 89 T 24/2009, uznal obviněného vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a za tyto trestné činy jej odsoudil podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž mu byla uložena povinnost k náhradě škody. K odvolání obviněného M. F. však Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 7 To 192/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 89 T 24/2009, a věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 89 T 24/2009, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2009, byl obviněný M. F. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Dále je k doplnění vhodné uvést, že rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. 3 T 6/2009, byl ve vztahu k obviněnému M. F. podle §37a tr. zák. v celém rozsahu zrušen výrok o vině o trestných činech krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., popsaných v rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 1 T 52/2008, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2008, celý výrok o trestu, jakož i všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, taktéž další rozhodnutí na výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy včetně výroku o náhradě škody poškozenému F. B. Tímtéž rozsudkem byl obviněný M. F. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky popsané v bodech 5a), 5b), 5c), 6a), 6b), 6c), 7a), 7b), 7c), 7d), 10a) a 10b). Současně byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., §37a tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Součástí rozhodnutí byl taktéž výrok o náhradě škody. Rozsudek nabyl ohledně obviněného M. F. právní moci dne 11. 10. 2012.
Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 3 T 6/2009, bylo mimo jiné rozhodnuto, že se do trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců uloženého citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. 3 T 6/2009, započítává podle §92 odst. 1 tr. zákoníku a §334 odst. 1 tr. ř. výkon trestu odnětí svobody v trvání 98 dnů uloženého rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 1 T 52/2008, ve znění usnesení ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 52/2008, potvrzeného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 7 To 114/2009.
O odvolání obviněného M. F. proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. 3 T 6/2009, rozhodl Krajský soud v Brně, který usnesením ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 4 To 41/2013, tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, neboť bylo podáno opožděně. Odvolací soud však závěrem podotkl, že „...skutečnost, že obžalovaný podal podání opožděně a rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci před 1. 1. 2013, kdy byla vyhlášena amnestie prezidenta republiky, má za následek, že účinky vyhlášené amnestie dopadají i na jeho osobu. Podle čl. I odst. 1 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 se totiž promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly pravomocně uloženy před 1. 1. 2013 ve výměře nepřevyšující jeden rok. Obžalovaný tak může očekávat, že bude v tomto směru rozhodnuto příslušným soudem, a tak nebude muset uložený trest odnětí svobody, resp. jeho zbytek, vykonat“.
Proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 52/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 7 To 114/2009, podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. F. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadenými rozhodnutími v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zák., §2 odst. 2, §2 odst. 5, §2 odst. 6, §340b odst. 1, §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §149 odst. 1 tr. ř.
Ministryně spravedlnosti po zevrubné rekapitulaci výsledků dosavadního řízení uvedla, že Okresní soud ve Znojmě usnesení ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 52/2008, jímž obviněnému přeměnil trest obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, odůvodnil pouze tím, že obviněný se v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací dopustil další trestné činnosti, pro kterou byl vazebně stíhán Městským státním zastupitelstvím v Brně ve věci sp. zn. 6 ZT 535/2008. Podle jejího názoru ze spisového materiálu vyplývá, že soud měl k dispozici jen informaci policie o vedeném trestním řízení ze dne 4. 11. 2008 a dvě zprávy probačního úředníka o stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací bez konkrétních údajů ke kontrole výkonu samotných prací či celkového chování obviněného v občanském životě. Další podklady soud nevyžadoval a dokazování bylo doplněno pouze výslechem obviněného, z něhož mimo potvrzení, že je proti němu vedeno další trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost, k níž se obviněný nedoznal, nevyplynuly žádné další podstatné skutečnosti.
Stěžovatelka konstatovala, že spáchání trestného činu v průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací sice není v souladu s pravidly řádného občanského života a nepochybně by zavdalo důvod pro nařízení jednání o přeměně trestu, avšak v konkrétním případě soud rozhodoval bez znalosti stavu příslušného trestního stíhání, nerespektoval presumpci neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), když ukončení trestního stíhání, k jehož zahájení došlo v průběhu doby výkonu trestu obecně prospěšných prací, nevyčkal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 53/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 4 Tz 4/2001), přičemž nelze opomenout, že pro stíhanou trestnou činnost byl obviněný obžaloby následně zproštěn.
Za zásadní nedostatek v posuzované věci ministryně spravedlnosti považovala rovněž nenaplnění role probačního úředníka, který, jak se ze stížnosti pro porušení zákona podává, nedostál v potřebné míře svým povinnostem, přičemž je na soudu, aby plnění role probačního úředníka v každé trestní věci kontroloval a v případě nutnosti ji svými pokyny usměrňoval.
Uzavřela, že rozhodl-li Okresní soud ve Znojmě o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, aniž by vyčkal ukončení trestního stíhání a aniž by si opatřil dostatek dalších podkladů pro posouzení věci, dospěl k nesprávnému výkladu ustanovení §45a odst. 4 tr. zák. a zároveň porušil ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §340b odst. 1 tr. ř. Zamítl-li Krajský soud v Ostravě stížnost obviněného proti napadenému usnesení, nad rámec citovaných zákonných ustanovení porušil též ustanovení §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §149 odst. 1 tr. ř.
Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 52/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 7 To 114/2009, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zák., §2 odst. 2, §2 odst. 5, §2 odst. 6, §340b odst. 1, §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §149 odst. 1 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadená usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání Nejvyššího soudu uvedla, že stížnosti pro porušení zákona považuje za důvodnou a ztotožnila se s jejím návrhem.
Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona připojil.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen.
Podle §2 odst. 2 tr. ř. dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
Podle §2 odst. 5, věty první, tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §340b odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 3. 2009) o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání.
Podle §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Podle §149 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď a) rozhodne sám ve věci, nebo b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Podle §45a odst. 4 tr. zák. jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu, přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Předpokladem pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody je tedy podle §45 odst. 4 tr. zák. buď okolnost, že pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo že zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest. Co se týče první podmínky, která je ve vztahu k posuzované věci stěžejní, vedením řádného života se rozumí, že obviněný dodržuje právní řád České republiky, plní si své povinnosti vůči státu a společnosti, nezneužívá svých práv, nenarušuje občanské soužití, nedopouští se přestupků, jiných deliktů a trestných činů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 53/2010). Přeměna trestu z důvodu nevedení řádného života nastala podle závěrů soudů v případě obviněného M. F. právě s odkazem na posledně jmenovanou skutečnost, tedy proto, že obviněný se měl opakovaně dopustit majetkové trestné činnosti, pro kterou byl vzat do vazby.
Spácháním trestného činu v průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací by odsouzený dozajista zavdal důvod pro nařízení veřejného zasedání o přeměně nevykonané části trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody ve smyslu §340b odst. 1 tr. ř., §45a odst. 4 tr. zák. To, zda obviněný v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací spáchal trestný čin, posuzuje soud rozhodující o přeměně trestu jako předběžnou otázku ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. V daných souvislostech však nelze nechat stranou pozornosti, jak správně akcentovala stěžovatelka, že obviněný M. F. byl pro majetkovou trestnou činnost, které se měl dopustit v průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací, soudem obžaloby pravomocně zproštěn. Nutno podotknout, že ve veřejném zasedání zaměřeném na zjištění podmínek pro rozhodnutí o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody Okresní soud ve Znojmě této okolnosti nevěnoval náležitou pozornost, rozhodoval bez znalosti stavu příslušného trestního stíhání, neboť měl k dispozici pouze informaci policie o vedeném trestním stíhání ze dne 4. 11. 2008 a výpověď obviněného, který sice potvrdil, že je proti němu vedeno další trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost, jejíž spáchání ale popřel. Žádné další dokazování zaměřené na objasnění otázky, zda odsouzený skutečně žil v době výkonu trestu obecně prospěšných prací řádným životem, neprovedl, ač ve zprávách probačního úředníka Probační a mediační služby o stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací nebyly obsaženy žádné konkrétní údaje ohledně kontroly výkonu samotných prací či o celkovém chování obviněného v občanském životě. V této souvislosti ministryně spravedlnosti přiléhavě poukazovala i na nenaplnění role probačního úředníka, který má průběžným jednáním s odsouzeným, s osobami z jeho blízkého sociálního okolí a s poškozeným, jakož i důkladným osobním šetřením v místě bydliště odsouzeného zjišťovat, jak se tento v době výkonu trestu chová, jaká je jeho aktuální životní situace, jaké zdroje obživy má a jaká je perspektiva jeho dalšího společenského uplatnění, stejně jako to, jak plní své povinnosti v rámci nařízeného výkonu trestu obecně prospěšných prací. Na soudu ovšem je, aby tuto roli probačního úředníka v každé trestní věci kontroloval a v případě potřeby ji vhodně způsobem také usměrňoval.
Co se týče důkazů, které si soud rozhodující o přeměně trestu pro účely posouzení vedení či nevedení řádného života obstará, musí se jednat o takové důkazy, které umožní zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (srov. §2 odst. 5 tr. ř.). Ministryně spravedlnosti důvodně vytkla, že důkazy, z nichž vyšel Okresní soud ve Znojmě, jsou nepostačující. Soud při rozhodování o přeměně trestu vycházel ze dvou zpráv Probační a mediační služby pojednávajících o stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací, ze sdělení Policie České republiky o tom, že obviněný se nachází ve vazbě ve Věznici v B., a z výpovědi obviněného učiněné u veřejného zasedání, z níž se podává, že obviněný nezná důvod svého pobytu ve vazbě, neboť „nic neudělal ani v B., ani ve Z.“. Lze dále souhlasit s ministryní spravedlnosti, že Okresní soud ve Znojmě si další důkazy svědčící o nevedení řádného života, resp. o tom, že obviněný spáchal majetkovou trestnou činnost, pro kterou byl vazebně stíhán, neobstaral, a že v konečném důsledku založil rozhodnutí o přeměně trestu z důvodu spáchání trestné činnosti na dvou důkazech – na sdělení Policie České republiky, že je obviněný ve vazbě, a na výpovědi obviněného, jíž byla jakákoliv případná protiprávní činnost obviněného popřena. Ze zpráv Probační a mediační služby žádnou informaci o trestné činnosti obviněného ani o žádném jiném důvodu, z něhož by bylo možné konstatovat „nevedení řádného života“, vyčíst nelze, jelikož příslušné zprávy obsahují počátek zahájení výkonu obecně prospěšných prací a počet odpracovaných hodin ke konkrétnímu datu. Okresní soud ve Znojmě se ale neseznámil ani s protokolem o zadržení osoby podezřelé, ani s usnesením soudu o vzetí obviněného do vazby, s usnesením o zahájení trestního stíhání či s obžalobou, tudíž jeho závěr o tom, že obviněný nevedl řádný život, neboť se dopustil v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací trestného činu, není založen na dostatečném skutkovém zjištění. V těchto souvislostech nutno připomenout zásadu presumpce neviny upravenou v ustanovení §2 odst. 2 tr. ř., z níž mimo jiné plyne, že nebyly-li by zjištěny žádné jiné relevantní skutečnosti o tom, že obviněný nevedl od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací řádný život (popř. zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest), musel by soud vyčkat ukončení trestního stíhání, k jehož zahájení došlo v průběhu výkonu trestu (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 4 Tz 4/2001, publikované pod č. 26/2002 Sb. rozh. tr.).
Nejvyššímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že Okresní soud ve Znojmě svoje rozhodnutí nepodložil důkazy, na základě nichž by bylo možné konstatovat, že obviněný v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, neboť se v době výkonu tohoto trestu dopustil další majetkové trestné činnosti. Protože nevyčkal ukončení zmiňovaného trestního stíhání a neopatřil si dostatek dalších podkladů pro posouzení věci, nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Nedostatečná skutková zjištění pak měla negativní dopad i na proces hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť ty pro svou neúplnost nemohly být zhodnoceny způsobem předvídaným zákonem, tj. podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutím o přeměně nevykonané části trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody byl porušen zákon v ustanovení §45a odst. 4 tr. zák. Jestliže na tato pochybení Krajský soud v Brně v rámci rozhodování o stížnosti obviněného nereagoval a stížnost zamítl jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., důsledně nerespektoval ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. a vedle toho též i ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 7 To 114/2009, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím, též v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil označené rozhodnutí Krajského soudu v Brně i usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 52/2008, a také všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušeními, pozbyla podkladu. Na rozdíl od návrhu obsaženého ve stížnosti pro porušení zákona již nevyslovil porušení zákona v ustanovení §2 odst. 2 tr. ř., jelikož porušení této zásady bylo důsledkem porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a ani porušení ustanovení §340b odst. 1 tr. ř., poněvadž okresní soud, byť vadně, rozhodl ve veřejném zasedání. Konečně nevyslovil ani porušení ustanovení §149 odst. 1 tr. ř., neboť to shledal nadbytečným s ohledem na vyslovené porušení ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud se omezil pouze na zrušení označených rozhodnutí, protože již tím se odstranil protiprávní stav; rozhodnutí soudů byla totiž učiněna, ač pro to nebyly splněny zákonné předpoklady.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková