ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.103.2014.3
sp. zn. 11 Tcu 103/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. září 2014 o podnětu Krajského soudu v Plzni na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014, sp. zn. 11 Tcu 19/2014, v trestní věci J. B . , takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014, sp. zn. 11 Tcu 19/2014, v části , jíž bylo ve smyslu ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky J. B . , rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu Coburg, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. KLs 121 Js 8512/12 jug., a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 30 Ds 127 Js 7243/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Coburg, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. KLs 121 Js 8512/12 jug., byl J. B., ohledně něhož rozsudek nabyl právní moci dne 30. 10. 2012, uznán vinným trestným činem krádeže v osmi případech a pokusem trestného činu krádeže, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 30 Ds 127 Js 7243/11 v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 26. března 2014, sp. zn. 11 Tcu 19/2014, tak, že se na odsouzení občana České republiky J. B., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 16. září 2014 pod sp. zn. 3 T 20/2013 podal Krajský soud v Plzni Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie §4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení v části, jíž ohledně občana České republiky J. B., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu rozhodl, že se na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (zákon č. 104/2013 Sb.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Podle §4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.
Podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2013, sp. zn. 3 T 20/2013, bylo rozhodnuto, že se podle §451 odst. 1 tehdy platného a účinného trestního řádu (dále jen tr. ř.) a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob, publ. pod č. 553/1992 Sb. a čl. 3 odst. 1, 2, 4 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob, publ. pod č. 26/2003 Sb.m.s., se na území České republiky uznávají:
- pravomocný rozsudek Okresního soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 3 Ls 112 Js 7403/09 jug., ve spojení s usnesením Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. StVK 104/12, kterým byl J. B., uznán vinným trestným činem zvlášť závažné krádeže v souběhu s trestným činem poškození věci ve spolupachatelství, podle německého trestního zákona, kdy za uvedené jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho (1) roku a šesti (6) měsíců,
- rozsudek Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo , ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 30 Ds 127 Js 7243/11 , jímž byl J. B., uznán vinným trestným činem zvlášť závažné krádeže ve spolupachatelství podle německého trestního zákona, kdy za uvedené jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců,
- rozsudek Zemského soudu Coburg, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. KLs 121 Js 8512/12 jug., jímž byl J. B., uznán vinným trestným činem krádeže v osmi případech a pokusem trestného činu krádeže ve spolupachatelství, podle německého trestního zákona, kdy za uvedené jednání byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 30 Ds 127 Js 7243/11 v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Podle §451 odst. 3 tr. ř. a čl. 9 odst. 1 písm. a) Úmluvy o předávání odsouzených osob bylo rozhodnuto, že se ve výkonu výše uvedených trestů odnětí svobody bude pokračovat bez jejich přeměny.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni byly tedy mj. výše uvedené rozsudky Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 30 Ds 127 Js 7243/11 a Zemského soudu Coburg, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. KLs 121 Js 8512/12 jug., uznány na území České republiky s účinky stanovenými v §453 odst. 1 tr. ř., tj. že uznané cizozemské rozhodnutí má stejné právní účinky jako rozsudek soudu České republiky.
I když se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo, (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 16. 9. 2014 přitom vyplývá, že u odsouzeného J. B., je pod body 15, 16 a 18 vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. 11 Tcu 19/2014, v části, v níž ohledně J. B., rozhodl, že se na jeho odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík