ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.114.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 114/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 10. 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv. M. C. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení M. C., rozsudkem Zemského soudu Zwickau ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 2 KLs 630/Js 8262/01, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestných činů – podvodu v jedenácti případech vždy ve skutkové podstatě s pokusem o podvod, předstírání trestného činu ve dvou případech, krádeže v deseti případech, pokusu trestného činu krádeže a pokusu trestného činu vzpoury vězňů, podle §121 odst. 1, č. 3, odst. 2, §145 odst. 1, č. 1, §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 1 a 2, §263 odst. 1 a 2, §22, §23 odst. 1 §25 odst. 2, §53, §69, §69 písm. a) německého trestního zákoníku, za který mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Zwickau (Spolková republika Německo), který nabyl právní moci dne 21. 8. 2001, byl obv. M. C. uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 10 (deseti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Zwickau ods. M. C.:
a) v jedenácti případech (bod II. č. 5, 6, 7, 9, 11, 19-24) se dopustil spáchání trestného činu podvodu, když v době od 10. 2. 2000 do 24. 10. 2000 společně s dalšími spolupachateli od různých společností najímal osobní automobily, rypadla, minirypadla, v jednom případě minirypadlo a kompaktní nakladač, vibrační válec a vibrační desku, které následně odvážel do Polska a tam je dále prodával.
b) v jednom případě (bod II. č. 3) se dopustil spáchání trestného činu podvodu ve stadiu pokusu, když dne 10. 2. 2000 odděleně stíhaný W. za zprostředkování obv. C. vozidlo zn. Jeep Nissan Patrol na území Polska a zde ho prodal odděleně stíhanému S.
c) ve dvou případech (bod II. č. 4, 12) se dopustil předstírání trestného činu, když dne 13. 2. 2000 na policejním oddělení nepravdivě udal, že mu tento den byl na parkovišti T./B. ve městě Ch. odcizen Jeep Nissan Patrol. Dále dne 4. 5. 2000 společně s odděleně stíhaným S. předstíral loupežný přepad S., vč. odcizení vozidla, a toto udal na Ředitelství policie v Plauen.
d) v deseti případech (bod II. č. 1, 2, 8, 10, 13, 15-17, 18, 25) se dopustil trestných činů krádeže, kterých se v době od 8. 1. 2000 do 25. 7. 2000 společně s dalšími spolupachateli dopustil tím, že v nočních hodinách vnikali do kancelářských místností různých společností a odcizovali odsud finanční hotovosti, trezory s finanční hotovostí a další hodnotné věci, které zde nacházeli – zpravidla se jednalo o notebooky, bezdrátové telefony, klíče od aut a různé dokumenty k vozidlům. Ve dvou případech pomocí odcizeného klíče následně odcizili vozidla – a to osobní auto BMW a rypadlo Hanix.
e) v jednom případě (bod II. č. 14) se ods. C. dopustil spáchání pokusu trestného činu krádeže, když společně s odděleně stíhaným S. dne 8. 6. 2000 společně vnikli do místností společnosti Transportbeton a zde vytrhli z ukotvení trezor a otevřeli ho pomocí rozbrušovačky; při této činnosti je však překvapila strážní služba, takže k dokonání trestného činu nedošlo.
f) v jednom případě (bod II. č. 26) v době od 17. 3. 2001 do 21. 3. 2001 se odsouzený dopustil trestného činu vzpoury vězňů, když se s odděleně stíhaným D. rozhodli prorazit 75 cm silnou vnější zeď z vazební cely ve Z., aby umožnil útěk D. Svůj záměr uskutečnili pomocí nožů, lžic a samostatně vyrobených škrabek, nicméně útěk D. se nepovedl, protože ráno 21. 3. 2001 byl otvor ve vazebním prostoru objeven.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-193/2014-MOT-T/8 ze dne 1. 10. 2014, Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 6. 10. 2014 a ministerstvo v něm navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se na odsouzení M. C., rozsudkem Zemského soudu Zwickau ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 2 KLs 630 Js 8262/01, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2001, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4a odst. 3 tohoto zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený M. C. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu EU a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestný čin vzpoury vězňů podle §344 tr. zákoníku).
Závažnost spáchaných skutků spočívá zejména v tom, že odsouzený se (spolu se svými komplici) od ledna do listopadu 2000 opakovaně dopouštěl závažné majetkové trestné činnosti. Z projednaných krádeží mu byl prokázán zisk ve výši cca 75.000,- DM. Z podvodů spáchaných obviněným a dalšími odděleně stíhanými spolupachateli byla prokázána škoda v celkové výši cca 572.000,- DM. Závažnost trestných činů byla ještě navýšena tím, že odsouzený se mimo to dopustil ještě další trestné činnosti – v jednom případě byl při krádeži na místě přistižen, a proto čin nebyl dokonán a ve dvou případech spáchání trestného činu ze zištných důvodů předstíral. Ke spáchání jednoho trestného činu došlo ze strany obv. C. i ve vazební věznici, kde se vzepřel vězeňskému řádu a vyvíjel aktivity, které měly pomoci spoluvězni s útěkem.
Těmto trestným činům odpovídá druh a výměra uloženého trestu odnětí svobody, který je ve shodě s českou právní úpravou.
Z výše uvedeného vyplývá, že v daném případě jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na projednávané odsouzení obv. M. C. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman