ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.123.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 123/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. listopadu 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky J. C. rozsudkem Zemského soudu Innsbruck ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 35 Hv 15/14x, který nabyl právní moci, Rakouská republika, a to pro trestný čin výdělečný podvod a přečin krádeže podle §127, §146, §148 1. případ trestního zákoníku Rakouské republiky, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Innsbruck ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 35 Hv 15/14x, který nabyl právní moci, byl J. C. uznán vinným trestným činem výdělečného podvodu, přečinu krádeže podle trestního zákoníku Rakouské republiky a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Innsbrucku, se J. C. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v případech uvedených v rozsudku v bodě I. 1. a 2. ve dnech 15. 6. 2011 v N. a 27. 8. 2013 v S. odcizil věci v celkové hodnotě 200 Euro, v případech uvedených v bodě II. 1-17 rozsudku v době od 20. 8. 2009 do 12. 4. 2013 v úmyslu se neoprávněně obohatit a s úmyslem opatřit si pravidelný příjem, na úkor odpovědných osob čerpacích stanic, tyto oklamal tím způsobem, že předstíral svou platební schopnost a ochotu zaplatit, přičemž před tankováním pro zahalení své identity namontoval na jím používané vozidlo cizí poznávací značky, čímž je přiměl k vydání pohonných hmot v celkové částce 1.119,53 Euro, čímž provozovatele čerpacích stanic poškodil na jejich majetku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-377/2014-MOT-T/7 ze dne 7. 10. 2014 návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 10. 10. 2014.
Podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního rádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 a trestný čin podvodu podle §209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. C. v úmyslu si opatřovat trvalý příjem se dopouštěl majetkové trestné činnosti, kterou způsobil větší škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil více útoky a po delší dobu. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. C. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman