ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.139.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 139/2014-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. listopadu 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky F. B. , rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 26 Hv 47/09d, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 6 Bs 356/10v, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 26 Hv 47/09d, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 6 Bs 356/10v, který nabyl právní moci téhož dne, byl F. B. uznán vinným trestným činem částečně dokonané a částečně nedokonané krádeže vloupáním a pokusem o výdělečnou těžkou krádež vloupáním, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený F. B. spáchal trestnou činnost skutky blíže popsanými pod body A/I., 2), 3) a A/II. rozsudku v podstatě tím, že společně s L. Ch. , T. G. , G. G. a M. B. a částečně s dalšími neznámými pachateli v úmyslu si trestnou činností – pácháním těžkých loupežných krádeží (vždy s hodnotou kořisti přesahující 3.000,- euro), opatřovat trvalý zdroj příjmů, a to:
A/I.
2 . T. G. , G. G. a F. B.
v noci na 8. 12. 2008 v R. po rozbití okénka na toaletě vnikli do budovy firmy Habebaumarkt Reutte – O. a R. S. GmbH, kde po rozbití dveří odcizili z trezoru ke škodě firmy hotovost ve výši 5.735,52 euro,
3 . T. G. a F. B. příp. další neznámí pachatelé
v noci na 22. 12. 2008 v T. , poté, co rozbili kovové vstupní a spojovací dveře, vytrhli asi 280 kg stacionárního trezoru, který odvezli a po jehož rozbití sekerou 4 kg těžkým perlíkem z něj ke škodě firmy Glungezerbahn GmbH & Co KG odcizili hotovost ve výši 1.600,- euro,
A/II.
L. Ch. , T. G. , G. G. , F. B. , M. B.
v noci na 5. 1. 2009 v H. vnikli do výtahové stanice lanovky G. v H. , a po vypáčení dveří do místnosti s pokladnami se odtud pokusili vytrhnout ze zdi nástěnný trezor a odcizit v něm se nacházející hotovost a cenné předměty v hodnotě přesahující 3.000,--euro, což se jim však z důvodu jejich zadržení na místě činu nepodařilo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený F. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku a pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. B. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s dalšími osobami, více útoky, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení F. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík