ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.15.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 15/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. března 2014 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Návrh ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 1 písm. a) zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (zák. č. 105/2013 Sb., účinného od 1. 1. 2014) na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občanky České republiky R. K. rozsudkem Soudu v prefektuře Chiba, odboru trestné činnosti č. 1, Japonsko, ze dne 22. září 2011, sp. zn. Wa-738,211, se z a m í t á.
Odůvodnění:
Výše uvedeným pravomocným rozsudkem Soudu v prefektuře Chiba, odboru trestné činnosti č. 1, Japonsko, byla R. K. uznána vinnou porušením čl. 41 odst. 1, odst. 2 zákona o regulaci stimulačních látek a čl. 69-11 a čl. 109 odst. 1, odst. 3 celního zákona Japonska, a byl jí za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a peněžitá pokuta ve výši 4 500 000 jenů.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že dne 15. 5. 2011 ve spolčení s dosud neustanovenými osobami a v zištném úmyslu nastoupila na mezinárodním letišti v B. v Belgickém království do letadla společnosti Lufthansa, když před letem odbavila zavazadlo, v němž bylo ukryto 1 877,3 gramů stimulačních drog a toto letecky jako kurýr dopravila do Japonska, přičemž s tímto zavazadlem téhož dne letadlo opustila na mezinárodním letišti N. v prefektuře Chiba, aniž by při celním odbavení o převážení výše uvedené stimulační látky, jejichž dovoz je zakázán celním zákonem, učinila celní prohlášení. Tím porušila zákon o regulaci stimulačních látek, neboť se v rozporu s tímto zákonem dopustila jejich dovozu do Japonska. Při celním odbavení byly uvedené stimulační látky zjištěny a odsouzená byla zadržena.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 25. 2. 2014 podle §4 odst. 1 písm. a) zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu návrh na zaznamenání údajů o výše uvedeném odsouzení jmenované japonským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 1 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zák. č. 105/2013 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávaly též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky. Dále je nutno připomenout, že pokud příslušný soud rozhodl o uznání rozhodnutí podle odstavce 1 nebo Nejvyšší soud rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2 nebo 3, vznikl právní stav, že se na takové odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 2 T 1/2013, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2013, byl podle §451 odst. 1 tr. ř. (zák. č. 141/1961 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zák. č. 104/2013 Sb. a §340 bod 10 zák. č. 104/2013 Sb.) a Úmluvy o předávání odsouzených osob z 21. 3. 1983 (dále jen „Úmluva“) uvedený rozsudek cizozemského soudu, jímž byla R. K. uznána vinnou porušením čl. 41 odst. 1, odst. 2 zákona o regulaci stimulačních látek a čl. 69-11 a čl. 109 odst. 1, odst. 3 celního zákona Japonska a byl jí za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a peněžitá pokuta ve výši 4 500 000 jenů, uznán na území České republiky ve výrocích o vině a výroku o trestu odnětí svobody na osm let s výkonem práce. Současně bylo podle §451 odst. 1 tr. ř. a čl. 10 odst. 2 Úmluvy rozhodnuto, že se trest odnětí svobody na osm let s výkonem práce přizpůsobuje přeměnou na trest odnětí svobody na osm let. Podle právního řádu České republiky by jednání odsouzené bylo kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Jelikož v dané věci výše uvedeným pravomocným rozsudkem bylo o uznání rozhodnutí o předmětném cizozemském odsouzení jmenované již rozhodnuto tak, že se toto uznává na území České republiky a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky, byly splněny podmínky pro zaznamenání údajů o tomto odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zák. č. 105/2013 Sb. Přitom podle §453 odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) má uznané cizozemské rozhodnutí stejné právní účinky jako rozsudek soudu České republiky a podle §4 odst. 5 zákona se na takové odsouzení cizozemským soudem hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Ostatně v zásadě stejné účinky vyplývají i z právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. současné znění §4 odst. 1 písm. a/, odst. 5 zákona).
Nelze tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR na vydání rozhodnutí podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 269/1994 Sb. o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (zák. č. 105/2013 Sb., účinného od 1. 1. 2014) vyhovět, neboť toto by mělo stejné právní účinky jako již výše citované pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. V takovém případě by v evidenci Rejstříku trestů u odsouzené byla uváděna duplicitně dvě odsouzení ohledně jednoho a téhož cizozemského rozhodnutí. Okolnost, že předmětné odsouzení dosud není v evidenci Rejstříku trestů zaznamenáno, nemá žádný vliv na právní posouzení věci, když se patrně jedná toliko o formální administrativní pochybení.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík