ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.169.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 169/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. listopadu 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. Ch. , původně K. Č. , rozsudkem Soudu v Sondriu, Italská republika, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. 246/2012, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Miláně, Italská republika, ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 5585/2012, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu v Sondriu, Italská republika, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. 246/2012, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Miláně, Italská republika, ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 5585/2012, který nabyl právní moci 5. 2. 2013, byl R. Ch. uznán vinným trestným činem krádeže s použitím násilí, podle italského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a peněžitému trestu ve výši 400 euro.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený R. Ch. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že dne 7. 2. 2012 v odpoledních hodinách vstoupil do obchodu s oblečením „Moncler“ v L. , a v jehož osobě vedoucí obchodu F. B. poznal muže, kterého již v obchodě spatřil předchozí den, kdy byla odcizena jedna bunda. Tento muž, který s sebou nesl tašku typu černého pytle, si vzal dámský kožich v hodnotě 2.500 euro ze stojanu v obchodě a odnesl jej do kabinky, kde za sebou shrnul závěs. Krátce nato z kabinky vyšel bez kožichu jen s černou taškou, která byla evidentně napěchovaná, přičemž kožich se uvnitř kabinky nenacházel. F. B. k odsouzenému přistoupil a požádal jej, i v anglickém jazyce, aby tašku otevřel, ten však předstíral, že nerozumí. Když jej proto vyzval, aby s ním šel ke kabince, odsouzený se snažil zbavit kožichu tím, že jej vyndal z tašky a hodil směrem ke kabince. Protože se domníval, že vedoucí obchodu zavolá policii, odstrčil jej a zamířil k východu, kde jej však B. zadržel a současně nařídil své spolupracovnici P. V. , aby zamkla vchod obchodu a upozornila policii. Nato začal opětovně B. strkat a snažil se vytrhnout klíče paní V. , což se mu nepodařilo. Zaútočil tedy znovu na B. tím způsobem, že jej uchopil za krk a udeřil jím o stůl, na což ten zareagoval úderem pěsti. Poté zasáhl přítomný zákazník a karabiníci, kteří odsouzeného zatkli.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. Ch. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. Ch. se pro svůj majetkový prospěch dopustil zvlášť závažné trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody a trest peněžitý. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl již v minulosti v České republice odsouzen. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. Ch. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík