ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.76.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. září 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. C. rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 15 KLs 301 Js 49738/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Drážďany byl T. C. uznán vinným trestnými činy zvlášť závažné loupeže a nebezpečného ublížení na těle a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Drážďany tím, že dne 22. 1. 2008 v 11.13 hodin vstoupil do klenotnictví „Uhren Lange“, ul. S., D., kde předstíral zájem o koupi a nechal si od poškozeného majitele F. G. ukázat různé hodinky. Následně obchod opustil, ale v 11.28 se vrátil a požádal poškozeného, aby mu ukázal jedny konkrétní hodinky z výlohy. Následně vyndal z igelitového sáčku přinesenou dřevěnou tyč o tloušťce násady od koštěte, dlouhou 30 až 40 cm, kterou opakovaně silně udeřil poškozeného zezadu do hlavy a trupu, přičemž využil momentu překvapení. Poškozený v oblasti vstupních dveří upadl na zem, kde ho odsouzený ještě několikrát udeřil do hlavy a těla, až mu tyč silou úderů vyklouzla z ruky. Poté se na něj obkročmo posadil a snažil se překonat jeho obranu tím, že jej bil pěstmi do hlavy a těla, následně jej začal škrtit. Přesto se poškozený doplazil ke vstupním dveřím, pootevřel je, aby mohl zavolat pomoc, v čemž mu však odsouzený zabránil, strhl ho zpět na zem, kde poškozený zůstal nehybně ležet. Poté se odsouzený vydal za prodejní pult, kde si vzal z vitríny hodinky nebo šperky, jejichž přesné množství a hodnotu nebylo možné zjistit. Pak šel ke vstupním dveřím, srazil poškozeného, který se právě snažil postavit, a udeřil ho několikrát pěstí do hlavy a kopnul do trupu. Následně obchod opustil. Není vyloučeno, že čin spáchal pod vlivem omamných látek, jeho způsobilost rozpoznat následky činu a schopnost ovládání však každopádně nebyly výrazně omezeny. Poškozený utrpěl frakturu pravého hlezenního kloubu a dvě silně krvácející tržné rány o velikosti 5,5 a 6 cm na hlavě a v oblasti trupu. V důsledku toho byl čtyři týdny hospitalizován v nemocnici, kde se podrobil operaci, další dvě operace byly nutné k vynětí šroubů a vsazené dlahy. V důsledku operace dostal zánět do nohy, který prodloužil celkovou léčbu. Utrpěná zranění působila do doby rozhodnutí Zemského soudu Drážďany. Poškozený byl odkázán na berle, trpěl bolestmi hlavy, stavy úzkosti, podrobil se také tříměsíční psychologické léčbě.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený T. C. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku, trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně zdraví, osobní svobody a cizího majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o způsob provedení a následky útoku), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2014
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch