ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.89.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 89/2014-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. září 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv. P. P. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení P. P., rozsudkem Obvodního soudu Hof ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 14 Ls 234 Js 11069/10 jug., sp. zn. 14 Ls 234 Js 1605/11 jug., sp. zn. 14 Ls 234 Js 3767/11 jug., společně s rozsudkem Obvodního soudu Hof ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. Ns 234 Js 11069/10 jug., při započtení rozsudku Obvodního soudu Born ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 3 Ls 635 Js 40646/09 a Obvodního soudu Plauen ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 6 Ls 403 Js 2825/09, pro přečin krádeže podle §242 odst. 1 německého tr. zákona a §17, §18, §105 odst. 1 a 3 zákona o soudech pro mladistvé, a tomu odpovídají část trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudu České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti ČR podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení P. P. rozsudkem Obvodního soudu Hof ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 14 Ls 234 Js 11069/10 jug., sp. zn. 14 Ls 234 Js 1605/11 jug., sp. zn. 14 Ls 234 Js 3767/11 jug., společně s rozsudkem Obvodního soudu Hof ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. Ns 234 Js 11069/10 jug., při započtení rozsudku Obvodního soudu Born ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 3 Ls 635 Js 40646/09 a Obvodního soudu Plauen ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 6 Ls 403 Js 2825/09, pro přečin podvodu podle §263 odst. 1 a odst. 2 německého tr. zákona a §17, §18, §105 odst. 1 a 3 zákona o soudech pro mladistvé, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 10 (deseti) měsíců, se z a m í t á .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Hof (Spolková republika Německo), který nabyl právní moci dne 25. 1. 2012, byl obv. P. P. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu ve třech případech, ve dvou případech v jednočinném souběhu s pokusem o podvod, a z krádeže ve dvou případech a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šest) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Hof byl ods. P. P.:
1. Dne 12. 3. 2010 ve 14,29 hod. koupil v pobočce Witt Weiden v L. v H. 4 pánské nátělníky za 19,96 EUR, zboží zaplatil přes inkaso svou EC kartou ke svému účtu č. ...... u Commerzbank Hof. Zadání PIN kódu v tomto případě nebylo nutné. Obviněný přitom předstíral předložením své EC karty, že kupní cena může být uhrazena prostřednictvím inkasa z jeho účtu, i když už v této době věděl, že na svém účtu nemá k této transakci dostatečné krytí. Tak poškozené firmě vznikla škoda ve výši 19,96 EUR .
2. Téhož dne ve 14,32 hod. se do tohoto obchodu vrátil a zakoupil zde zboží v celkové hodnotě 70,98 EUR, a to pánskou fleecovou bundu v ceně 25,99 EUR a pánský sportovní oblek za 44,99 EUR. I tentokrát předstíral platbou pomocí EC karty, že má na základě inkasa na svém účtu dostatečné krytí, na základě čehož mu zaměstnankyně v důvěře v řádně provedenou platbu inkasem zboží vydala. Tak vznikla poškozené firmě Witt škoda ve výši 70,98 EUR.
3. Téhož dne okolo 15,00 hod. odsouzený znovu vstoupil do tohoto obchodu, aby se nyní pokusil získat hotovost, a proto přistoupil k prodavačce s požadavkem vrácení zboží a za to požadoval vyplacení hotovosti v hodnotě zboží z druhého nákupu v hodnotě 70,98 EUR. Přičemž věřil, že prodavačka na základě jeho chování bude předpokládat, že se jedná o řádně zaplacené zboží a přijme ho zpět oproti vyplacené hotovosti, ačkoli věděl, že banka vrubopis z důvodu nedostatečného krytí na účtu neproplatí. Prodavačka však na vyplacení hotovosti nepřistoupila a místo toho platbu v 15,06 hod. stornovala a zboží si ponechala.
4. Téhož dne v 16,35 hod. se odsouzený objevil v tomto obchodě zpět, aby se pokusil stejným způsobem získat hotovost. Nyní požadoval vrácení zboží z prvního nákupu v hodnotě 19,96 EUR oproti vyplacení hotovosti. Stejná prodavačka to však znovu odmítla a místo toho i tuto platbu v 16,41 hod. stornovala a zboží si ponechala.
5. Dne 13. 3. 2010 okolo 10,25 hod. obviněný vstoupil v doprovodu další osoby do obchodu znovu a koupil si pánský oblek za 44,99 EUR, a i tentokrát předstíral platbou EC kartou ke svému účtu dostačující krytí svého účtu. S důvěrou v řádnou platbu inkasem předal vedoucí pobočky obžalovanému zboží, čímž vznikla poškozené firmě Witt škoda ve výši 44,99 EUR.
6. Dne 23. 12. 2010 odsouzený odcizil z bytu svého bratra M. P. a jeho družky H. G. šperkovnici s různými zlatými šperky poškozené G. v celkové hodnotě cca 600,- EUR. Zlaté šperky následně prodal, aby takto získané peníze použil pro vlastní potřebu.
7. Dne 16. 2. 2011 mezi 8,00 a 8,30 hod. odcizil odsouzený z šatny dílen pro mladé města H. na adrese J. v H. v nepozorované chvíli 200,- EUR v hotovosti z kabelky poškozené D. K., s úmyslem použít peníze pro vlastní potřeby. Peníze se však později podařilo najít a vrátit poškozené.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-145/2014-MOT-T/8 ze dne 4. 8. 2014, Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 6. 8. 2014 a ministerstvo spravedlnosti v něm navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se na odsouzení P. P., rozsudkem Obvodního soudu Hof ze dne 27. 10. 2011 jug., který nabyl právní moci dne 25. 1. 2012, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Nejvyšší soud podaný návrh přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro to, aby se na odsouzení P. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, jsou splněny pouze částečně.
Podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud může na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
K podmínce oboustranné trestnosti je třeba zdůraznit zásadu, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (srov. např. rozhodnutí č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle tr. zákoníku České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze u toho skutku, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Z toho vyplývá, že ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu ČR (a u něhož tedy není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) Nejvyšší soud návrh ministerstva na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
Z podaného návrhu a obsahu připojeného spisového materiálu odsouzeného P. P. vyplývá, že tento obviněný je občanem ČR a byl opakovaně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie.
Podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí přečinu krádeže ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí přečinu podvodu ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Současně z ust. §138 tr. zákoníku vyplývá, že škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, přičemž §137 tr. zákoníku doplňuje, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává.
S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu v případě skutků uvedených pod body 1. až 5. není splněna , neboť předmětem skutků, kladených odsouzenému za vinu, se stalo zboží v hodnotě, která nedosáhla hranice „škody nikoli nepatrné“. Proto tyto skutky nelze podle právního řádu České republiky právně kvalifikovat jako přečin podvodu. Nejvyšší soud tak návrh ministerstva spravedlnosti ohledně těchto skutků a za ně odpovídajícího trestu podle §4a odst. 3 zákona zamítl.
Pokud jde o skutky popsané pod body 6. – 7., které byly podle německého tr. zákona právně kvalifikovány jako přečin krádeže, tak ty vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přečin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Všechny formální znaky předpokládané zákonem tedy jsou splněny.
Co se týče podmínek materiální povahy , odsouzený se těmito skutky dopustil opakované majetkové trestné činnosti, když jejím prostřednictvím usiloval pro sebe získat finanční prostředky v celkové hodnotě 800,- EUR, které hodlal následně použít pro své potřeby. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se jí dopustil opakovaně a v poměrně krátkém časovém intervalu.
Pokud jde o druh trestu, Nejvyšší soud upravil výměru celkového uloženého trestu stanoveného Obvodním soudem Hof ve výši 30 (třiceti) měsíců tak, že jej snížil o poměrnou část a nově odsouzenému P. vyměřil trest odnětí svobody ve výši 20 (dvaceti) měsíců.
Vzhledem k výše uvedenému tedy Nejvyšší soud návrhu ministerstva spravedlnosti vyhověl pouze částečně, když rozhodl, že skutky uvedené pod č. 1 – 5 nesplňují zákonné podmínky pro to, aby se na tuto část odsouzení hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a předmětnému návrhu vyhověl pouze v části, která se týká skutků kvalifikovaných jako přečin krádeže (uvedenými pod č. 6 – 7).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman