ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.91.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 91/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. srpna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. L., rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 7 KLs 465 Js 319730/01.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, jenž nabyl právní moci dne 14. 12. 2002, byl J. L. uznán vinným trestnými činy pašování cizinců v osmi případech v ideálním souběhu s řízeným kuplířstvím a ve dvou případech též v ideálním souběhu s obchodováním s lidmi a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Mnichov I tím, že od konce roku 2000 do 12. 3. 2002 v M. zprostředkovával klienty k provozování prostituce třem českým a pěti slovenským státním příslušnicím (v rozsudku blíže konkretizovaným), o nichž věděl, že nedisponují povolením k pobytu a rovněž ani pracovním povolením, jež jsou nezbytná pro výdělečnou činnost v M., přičemž zákazníky přijímaly převážně v jeho bytě – M., O.-M.-G.-R. …, který se nachází v oblasti zemského hlavního města M., kde je provozování prostituce zakázáno, s klienty vždy telefonicky dohodl dobu a místo setkání a cenu za poskytnutou službu a ve všech případech si ponechával část výnosu z prostituce provozované těmito ženami, a to ve výši 50 až 100,- DM za hodinu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Nejvyšší soud v dané věci již jednou rozhodl usnesením ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 11 Tcu 34/2005, tak, že se podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení jmenovaného rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 7 KLs 465 Js 319730/01, a to pro trestné činy pašování cizinců v osmi případech, v ideálním souběhu s řízeným kuplířstvím a ve dvou případech v ideálním souběhu též s obchodováním s lidmi podle §92 a) odst. 1 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1 věta 1 německého cizineckého zákona a §181a odst. 1 č. 2, §180b odst. 2 č. 2, §52, §53 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců.
Účinky tohoto rozhodnutí spočívají v tom, že se na citované odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky a jsou proto stejné, jako v případě současné právní úpravy, podle níž byl podán nyní projednávaný návrh Ministerstva spravedlnosti.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud nyní projednávanému návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch