ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.98.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 98/2014-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. 9. 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky B. N. a P. M. , rozsudkem Obvodního soudu Zwickau ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 6 Ls 550 Js 19169/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Zwickau ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 4 Ns 550 Js 19169/12, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 17. 6. 2013 ve věci B. N. a ve věci P. M. dne 21. 6. 2013, a to pro trestný čin krádeže podle §§242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, č. 3, 25 odst. 2, 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let ve věci B. N. a k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jeden) rok a 10 (deset) měsíců ve věci P. M., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Zwickau ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 6 Ls 550 Js 19169/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Zwickau ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 4 Ns 550 Js 19169/12, byli B. N. a P. M. uznáni vinnými z trestného činu krádeže ve třech případech a odsouzeni B. N. k trestu odnětí svobody v trvání 2(dvou) let a P. M. k trestu odnětí svobody v trvání 1(jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Zwickau se obvinění dopustili trestné činnosti tím, že
1. dne 4. 8. 2012 z parkoviště na R. S., v L. odcizili stříbrný VW Multivan, poznávací značky ... poškozeného U. D. v hodnotě asi 15.000,00 eur včetně v něm nacházející navigace, fotoaparátu, mobilního telefonu a dalších osobních věcí v udávané ceně 1.460,00 eur,
2. dne 18. 8. 2012 ze stejného místa činu odcizili osobní auto S. S. L., poznávací značky ..., v aktuální hodnotě přibližně 10.000,00 eur,
3. dne 15. 9. 2012 ze stejného místa činu osobní auto WV T5 poznávací značky ..., poškozeného M. H. a v aktuální hodnotě 20.000,00 eur.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP 212/2014-MOT-T/7 ze dne 20. 8. 2014, Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 22. 8. 2014.
Podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního rádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzení jsou občany České republiky, byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednali přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustili trestné činnosti opakovaně), že způsobili značnou škodu (konkrétně nejméně 45.000,00 eur), že lze tuto trestnou činnosti označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu byl odsouzeným uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman