ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.1081.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 1081/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2014 dovolání podané obviněným F. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 6 To 138/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 20/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. V.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 6 T 20/2014, byl F. V. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců, a dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtrnácti měsíců.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 30. 4. 2013 kolem 13.20 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Mercedes-Benz, CLS 350, r. z. ........, v P., po ulici J. Ž. ve směru od ulice M. ke křižovatce s ulicí J., do které vjel na zelený světelný signál a při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě z protisměru od ulice K. jedoucímu vozidlu tov. zn. Škoda Pickup, r. z. ....., řízeném jeho majitelem R. K., který vjel do křižovatky rovněž na zelený světelný signál; při střetu vznikla hmotná škoda na zúčastněných vozidlech a došlo ke zranění spolujezdkyně R. K., D. H., která utrpěla pohmoždění pravého kolena a podvrtnutí meziprstního kloubu prstu pravé ruky a příčnou zlomeninu prvního článku ukazováčku pravé ruky, tedy zranění, které dosahuje intenzity ublížení na zdraví, a dále došlo ke zranění spolujezdkyně F. V., B. Š., která utrpěla pohmoždění hlavy v týlní krajině a podvrtnutí a natažení měkkých tkání krku, přičemž toto zranění intenzity ublížení na zdraví nedosahuje.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 6 To 138/2014, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Františka Novotného dovolání . Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení jeho jednání jako přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku (§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.).
V textu svého dovolání obviněný konstatoval, že hmotně právní posouzení je nesprávné, neboť vychází z nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí. Ze všech důkazů vyplynulo, že k nehodě přijela jako první hlídka pohotovostní motorizované jednotky ve složení V. H. a V. B. Svědek H. v přípravném řízení i v hlavním líčení shodně uvedl, že na místě řidiče automobilu Mercedes seděla žena, která z automobilu vystoupila a při odjezdu hlídky byla na místě nehody ještě přítomna. Záchranář A. K. uvedl, že v okamžiku jeho příjezdu na místo nehody byla již přítomna policie. Po svém příjezdu na místo se věnoval ošetřování jiné zraněné osoby a se zpožděním došel k vozidlu Mercedes. V žádném případě proto podle obviněného není správný závěr, že svědek K. hovořil s B. Š. jako první. Obviněný dále poukazuje na to, že B. Š. byla v šoku, tedy je nutno část její výpovědi, popisující okamžiky po nehodě, brát v úvahu velmi obezřetně. Podle obviněného policista H. hovořil se svědkyní Š. ještě před svědkem K. a to za situace, kdy seděla na místě řidiče vozidla Mercedes. Obviněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně výpovědi svědkyně Z. D. jako usvědčující. Tato svědkyně celkem třikrát do protokolu uvedla, že vozidlo Mercedes ihned v místě střetu v křižovatce zastavilo a jeho posádka z něj vystoupila. Průběh nehodového děje byl ovšem zjištěn z kamerového záznamu, kde je patrné, že svědkyně nemluví pravdu, vozidlo pokračovalo do ulice J., kde zmizelo ze záběru kamery.
Obviněný uzavírá, že odvolací soud nepostupoval v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. V závěru svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby po jeho zrušení sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku obviněný neuvádí. K jeho námitkám proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů neplyne, že by v otázce, zda obviněný byl řidičem vozidla Mercedes, panovaly pochybnosti odůvodňující aplikaci zásady in dubio pro reo. Tento skutkový závěr se opírá o konkrétní důkazy a, jak již bylo řečeno, zdůvodnění jejich hodnocení soudem prvního stupně vyznívá logicky a přesvědčivě.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný F. V. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch