ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.1114.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 1114/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2014 dovolání podané obviněným J. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 9 To 144/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 104/2013 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 25 T 104/2013, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb.). Podle §37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 3 T 64/2010, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. 9 T 184/2010, neboť trest již uložený byl dostatečný. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. F., na náhradě škody částku 16.215 Kč. Se zbytkem nároku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 16. 5. 2009 v Z., S. …, Slovenská republika, jako zástupce společnosti Transcontinental Enterprises, s. r. o., prodal poškozenému M. F. za částku 600 euro motocykl Yamasaki 150CC, při převzetí kupní ceny vystavil poškozenému příjmový pokladní doklad na částku 1.300 euro a poté, co po přibližně jednom týdnu poškozený motocykl reklamoval pro technickou závadu spočívající v přehřívání motoru, jej převzal za účelem kontroly motocyklu technikem s tím, že následně poškozenému vrátí kupní cenu, přičemž do současné doby motocykl ani kupní cenu 600 euro poškozenému nevrátil, ponechal si je pro svou potřebu a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 16.215 Kč.
Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze , jako soud odvolací, usnesením ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 9 To 144/2014 , tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Barbory Psotové. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný nejprve shrnuje dosavadní průběh trestního řízení a poté uvádí, že nad rámec svých povinností v reklamačním řízení nabídl poškozenému jiný motocykl, na což měl ze zákona nárok. Podle obviněného v průběhu řízení nebylo postaveno najisto, zda motocykl byl či nebyl poškozený a tím pádem reklamace byla či nebyla oprávněná. Najisto také nebylo postaveno, zda měl odsouzený vrátit poškozenému peníze, či původní motocykl. Obviněný měl prokázat nejlepší vůli tím, že nabídl řešení reklamace výměnou za nový stroj a toto navíc nabídl včas. Poškozený tak podle názoru obviněného neměl nárok na vrácení kupní ceny. Částka odpovídající kupní ceně by navíc byla pouze závazkem obviněného vůči poškozenému a její vymáhání by tak mělo proběhnout v rámci občanskoprávního řízení. Obviněný také poukazuje na to, že poškozený v řízení nejprve požadoval 1.300 euro a až později se přiznal, že zaplatil o polovinu méně, tedy 650 euro, což podle obviněného také svědčí o tom, že si poškozený nárokuje pomocí trestního řízení vrácení peněz, na které nemá ze zákona nárok.
Obviněný dále uvádí, že celá záležitost měla být nanejvýš předmětem občanského soudního řízení, a že v souladu se zásadou subsidiarity trestního řízení tento v podstatě reklamační spor neměl být nikdy řešen v řízení trestním. Právní kvalifikace celé věci jakožto zpronevěry se pak podle obviněného nemá zakládat na jakémkoli podloženém základě, neboť obviněný si motocykl ani peníze neměl v úmyslu přisvojit pro svoji potřebu, pouze měl odmítnout poskytnout poškozenému peněžité plnění, na které neměl ze zákona ani ze smlouvy žádný nárok.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a na něj navazující výroky předcházejícího rozhodnutí o vině a náhradě škody.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že uplatněný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem části odůvodnění dovolání, neboť argumenty ohledně hodnocení výpovědi poškozeného, předání částky 600 euro, poškození motocyklu, resp. míry jeho poškození, se netýkají správnosti či nesprávnosti hmotně právního posouzení skutku, ale údajných pochybení v dokazování, zejména stran jeho úplnosti a stran hodnocení provedených důkazů. K takovým tvrzením pak nelze přihlížet, neboť dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu (zejména další šetření poškození motocyklu se aplikované skutkové podstaty nijak nedotýká) a vyslovené skutkové závěry mají logickou návaznost na provedené důkazy.
V další části je argumentace podle státního zástupce již ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu právně relevantní a do jisté míry ji lze navíc přisvědčit. Objektem trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. bylo vlastnictví věci nebo obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem. V případě projednávané věci spočívala podstata trestné činnosti obviněného v tom, že obviněný jako prodávající uzavřel s poškozeným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej motocyklu za cenu 600 euro. Po týdnu poškozený tento motocykl u obviněného pro technickou závadu reklamoval, přičemž obviněný předmětný motocykl převzal za účelem kontroly motocyklu technikem. Následně vzhledem k závažnější poruše a dále vzhledem k tomu, že poškozený neměl zájem o jiný motocykl, se oba dohodli, že obviněný vrátí poškozenému peníze, tj. kupní cenu. To však ani přes další urgence neučinil. Právní posouzení takto zjištěného skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. není podle názoru státního zástupce zcela jednoznačné.
Soudy si totiž podle státního zástupce nikoliv dostatečně ujasnily, co bylo předmětem útoku, tedy zda motocykl jako předmět kupní smlouvy či peníze z jeho prodeje získané. Ve skutkové větě výroku o vině uvedly alternativně obě možnosti, nicméně s ohledem na v tomto bodu shodné výpovědi obviněného a poškozeného byla zřejmě sjednána dohoda, že obviněný vrátí poškozenému peníze. Takový závěr přitom oba soudy činné dříve ve věci uvedly i v odůvodnění svých rozhodnutí. Peníze získané prodejem ovšem nebyly obviněnému svěřeny, ale byly mu předány v rámci uzavření kupní smlouvy. Není tedy zcela zřejmé, zda by mohly být předmětem zpronevěry. Motocykl potom byl obviněnému zprvu svěřen (k opravě), nicméně dohodou stran bylo zřejmě sjednáno, že si ho obviněný ponechá (tedy s ním mohl volně nakládat). Jinak řečeno, soudy obou stupňů spíše obecně odkázaly na skutečnost, že poškozený byl reálně poškozen (v důsledku výše popsaných kroků nedisponuje motocyklem ani penězi), nicméně se podrobněji nezaobíraly naplněním znaků aplikované skutkové podstaty, což však akceptaci závěru o spáchání trestného činu za daného stavu věcí vylučuje.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby následně podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z tohoto výkladu je patrné, že některé námitky uplatněné obviněným uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi obviněný napadá právě skutková zjištění.
Obviněný ve svém dovolání namítá, že v průběhu řízení nebylo najisto prokázáno, zda motocykl byl či nebyl poškozený. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá závěr, že motorka poškozená byla, navíc tato otázka pro posouzení věci není relevantní. Obviněný také namítá, že si neměl motocykl ani peníze v úmyslu přisvojit pro svoji potřebu. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však je nutno učinit závěr, podle kterého obviněný jednal úmyslně, tedy si úmyslně ponechal jak neopravený motocykl, tak poškozeným zaplacenou kupní cenu ve výši 600 euro. Z jednání obviněného, nelze učinit jiný závěr, než o jeho úmyslu ponechat si jak motocykl, tak kupní cenu. Obviněný nejprve od poškozeného převzal motocykl k opravě, po opětovném kontaktu s poškozeným oznámil, že jde o poruchu a dohodl se na vrácení kupní ceny, ke kterému však přes telefonickou urgenci poškozeným nedošlo, protože se vymlouval a určoval nové termíny předání, až nakonec zrušil své telefonní číslo a stal se tak nedostupným.
Z uvedeného tedy vyplývá, že citované námitky obviněného jsou skutkovými námitkami, a tedy neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů, které jsou taxativně vymezeny v §265b tr. ř.
K námitkám obviněného, podle kterých měl ze zákona nárok na řešení reklamace výměnou, otázce, zda měl vrátit poškozenému peníze, či původní motocykl, nebo tvrzení, že výměnu mu nabídl včas, nikoli po delší době, je nutno uvést, že těmito je možno se zabývat v občanskoprávním, nikoli trestním řízení a jsou tedy v této věci bezpředmětné. Pro trestní řízení není důležité, jakým způsobem měla být reklamace uplatněná poškozeným vyřešena, tedy zda výměnou či vrácením kupní ceny, ale je důležitá skutečnost, že obviněný poté, co se s poškozeným na vyřešení reklamace nedohodl, si ponechal jak motocykl, tak kupní cenu a přestal s poškozeným komunikovat a po zrušení telefonního čísla se pro něj stal nedostupným. V tomto bodě se také nelze ztotožnit s názorem státního zástupce, že z rozhodnutí soudů není zřejmé, co bylo předmětem trestného činu zpronevěry, zda motorka nebo kupní cena, na jejímž vrácení se dle skutkových zjištění obviněný s poškozeným dohodli. Lze připustit, že to jednoznačně nevyznívá ze samotné skutkové věty ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, avšak z jeho odůvodnění a také z odůvodnění usnesení odvolacího soudu plyne, že vrácení kupní ceny považovaly soudy za případnou kompenzaci způsobené škody. Je zřejmé, že předmětem trestného činu zpronevěry byl motocykl.
Za relevantní vzhledem k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno považovat námitku obviněného, podle které by celá záležitost, tedy i vymáhání závazku poškozeného, měla být předmětem nanejvýš občanského soudního řízení a v souladu se zásadou subsidiarity trestního řízení by „v podstatě reklamační spor“ neměl být řešen v trestním řízení. Jak již bylo výše zmíněno, otázkou, jakým způsobem měla být reklamace řešena, je možno se zabývat v řízení občanskoprávním, nikoli trestním. Nejvyšší soud dále uvádí, že pouhá skutečnost, že právní vztah mezi obviněným a poškozeným lze posoudit v režimu soukromého práva, není důvodem k tomu, aby tento vztah nemohl být současně posouzen i v režimu práva trestního, neboť drtivá většina vztahů odehrávajících se v režimu trestního práva je tím či oním způsobem regulována i normami mimotrestními. Pro odlišení standardních právních vztahů v režimu soukromého práva od těch, které jsou současně předmětem trestněprávní regulace, je v tomto případě stěžejní záměrné a neoprávněné obohacení na úkor jiné osoby. Takové nečestné a společensky škodlivé jednání je pak po právu postihováno sankcí spočívající nejen v pouhém narovnání právního vztahu soukromoprávní cestou, ale ve spravedlivém trestu splňujícím rovněž funkci výchovnou směrem k obviněnému a preventivní ve vztahu k dalším potenciálním pachatelům. Všechny okolnosti případu vyplývající ze skutkové věty a odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů přitom nasvědčují tomu, že o právě takový případ se v posuzované věci jedná a že tento se nijak nevymyká běžným v praxi se vyskytujícím případům trestného činu zpronevěry.
K tvrzení obviněného, podle kterého by vymáhání závazku poškozeného mělo být předmětem nanejvýš občanského soudního řízení, řešení tohoto sporu by tedy nemělo být předmětem trestního řízení a poškozený si touto cestou nárokuje „vrácení peněz“, na které nemá ze zákona nárok, je třeba uvést, že trestní řád přiznává v §43 odst. 3 poškozenému možnost domáhat se v trestním řízení náhrady škody nebo nemajetkové újmy, která mu byla způsobena trestným činem spáchaným obviněným, případně vydání bezdůvodného obohacení, a poškozený je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu byla trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obviněný na jeho úkor trestným činem získal. V daném případě pak soud prvního stupně uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému M. F. na náhradě škody částku 16.215 Kč, což je částka odpovídající 600 euro, ve zbytku nároku jej pak odkázal na občanskoprávní řízení. Částku ve výši 600 euro v průběhu trestního řízení poškozený uváděl jako částku, za kterou motocykl od obviněného zakoupil. Podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně obviněný neuváděl jako kupní cenu, za kterou byl motocykl zakoupen částku shodnou s částkou uváděnou poškozeným, ale uváděl dokonce částku vyšší, a to 650 euro. Z uvedeného tedy vyplývá, že soud prvního stupně nepřiznal poškozenému „vrácení peněz“, na které nemá ze zákona nárok a dokonce přiznal poškozenému na náhradě škody částku nižší, než uváděl sám obviněný jako kupní cenu.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného J. Š. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch