ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.1252.2013.3
sp. zn. 11 Tdo 1252/2013-II-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. března 2014 v neveřejném zasedání konaném o dovolání obviněného M. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. 8 To 265/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 70/2013, takto:
I. Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. Z. , n e b e r e d o v a z b y .
II. Podle §73 odst. 1 písm. d) tr. ř. a §88c písm. a) tr. ř. se obviněnému u k l á d á p ř e d b ě ž n é o p a t ř e n í spočívající v zákazu styku s poškozenou M. Z.
Odůvodnění:
V neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 Nejvyšší soud k dovolání obviněného M. Z. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. 8 To 265/2013, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 12 T 70/2013, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože obviněný M. Z. v současné době vykonává trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, který mu byl uložen výše jmenovaným rozsudkem, bylo nutno rozhodnout, zda se obviněný bere do vazby (§265l odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody dne 6. 8. 2013. Do doby výkonu trestu odnětí svobody mu byl započítán výkon vazby od 21. 2. 2013 13.20 hodin do nástupu výkonu trestu. V přípravném řízení byl obviněný ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2013, sp. zn. 70 Nt 3533/2013 (č. l. 77 spisu). Obava z uprchnutí obviněného vyplývala z faktu, že mu hrozil vysoký trest a neměl kde bydlet, neboť z bytu matky poškozené, který uváděl jako své bydliště, byl na deset dní vykázán policií, a ve svém trvalém bydlišti také dávno nebydlí. Současně nebyl zaměstnán a bylo zjištěno, že užíval marihuanu a pervitin. K důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. ř. soud uvedl, že obviněný byl v minulosti již sedmkrát soudně trestán, již v minulosti se dopouštěl podobného chování vůči poškozené, byť v nižší intenzitě, a to i za přítomnosti nezletilého syna.
V nynějším stadiu řízení Nejvyšší soud u obviněného důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. neshledal. Obviněný uložený trest zčásti vykonal a po jeho zrušení lze očekávat uložení trestu maximálně stejného trvání, nelze však vyloučit ani možnost zastavení trestního stíhání, pokud by soud dospěl k závěru, že posuzovaný skutek nelze kvalifikovat jinak než jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, vzhledem k tomu, že poškozená pro tuto kvalifikaci nedala souhlas s trestním stíháním podle §163 odst. 1 tř. ř. Pouhá skutečnost, že obviněný nemá stálé bydliště, pak není dostatečným důvodem pro uložení tzv. útěkové vazby, není-li zde současně i další okolnost, např. že se již v minulosti obviněný trestnímu stíhání snažil vyhnout apod.
Naplnění dovolacího důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. pak podle názoru Nejvyššího soudu nelze spatřovat ve skutečnosti, že obviněný byl již sedmkrát soudně trestán, neboť, jak vyplývá z výpisu z rejstříku trestů, jednalo se o různorodou trestnou činnost, převážně majetkového charakteru, opakovaně také maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a v prvním případě šlo o nedbalostní trestný čin. Závažnost této trestné činnosti nedosahuje takového stupně, aby bylo třeba přistoupit k preventivnímu omezení osobní svobody obviněného. Nicméně naplnění citovaného dovolacího důvodu je dáno násilným chováním vůči poškozené, která by tak nepochybně byla v případě propuštění obviněného na svobodu bez dalších opatření ohrožena.
Jak je zřejmé z žádosti poškozené o informace podle §44a tř. ř. (č. l. 58) a z protokolu o jejím výslechu v přípravném řízení (č. l. 107), nejednalo se v případě posuzovaného skutku o první incident, již v minulosti obviněný poškozenou verbálně i fyzicky napadal, byl také vykázán policií ze společného obydlí. Přitom posuzovaný skutek poškozená hodnotí jako nejzávažnější. To naprosto odpovídá obecným poznatkům o dynamice domácího násilí, které má zpravidla tendenci v průběhu doby eskalovat, útoky se stávají častějšími a nebezpečnějšími. Mezi jednotlivými útoky pak dochází ke zdánlivému uklidnění situace, kdy má oběť tendenci uvěřit, že násilí se již nebude opakovat, přičemž mezi ní a agresorem stále může trvat citový vztah, případně i psychická závislost. Do tohoto kontextu pak zapadá také zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou a její nesouhlas s pobytem obviněného ve vazbě. Tyto projevy nelze v žádném případě vnímat jako trvalé zlepšení vztahu s obviněným, neboť v případech domácího násilí k takovému zlepšení dochází vždy pouze přechodně, většinou na krátkou dobu. Bez vnějšího zásahu zpravidla pachatel své chování nezmění. V posuzovaném případě šlo o výrazně brutální útok, navíc za přítomnosti nezletilého dítěte, nelze přehlédnout, že obviněný poškozené vyhrožoval smrtí.
Tyto skutečnosti jsou pak způsobilé vyvolat obavu, že obviněný by v případě propuštění na svobodu mohl opakovat trestnou činnost vůči poškozené, popřípadě se vůči ní dopustit i závažnějšího trestného činu, než je projednávaný skutek (§67 písm. c) tr. ř. a §88b odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že však tato obava je dána pouze vůči poškozené, shledal Nejvyšší soud jako dostatečné uložení předběžného opatření spočívající v zákazu styku s poškozenou.
Současně dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, přičemž je vysoce pravděpodobné, že také má všechny znaky trestného činu. Pakliže soud dospěje k závěru, že jde o trestný čin, je podle skutkových zjištění zřejmé, že jej spáchal obviněný. S ohledem na osobu obviněného a na povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, se pak uložení daného předběžného opatření jeví jako zcela adekvátní. Jiným mírnějším opatřením podle trestního řádu by nemohlo být dosaženo dostatečné ochrany života, zdraví, svobody a lidské důstojnosti poškozené, stejně tak jako ochrany psychického zdraví nezletilého syna poškozené a obviněného, který byl svědkem celého incidentu a není v jeho zájmu, aby se podobná situace opakovala.
V případě, že by soudy při novém projednání věci dospěly k názoru, že posuzovaný skutek je třeba po právní stránce posoudit jako jiný trestný čin, k jehož projednání by byl potřebný souhlas poškozené s trestním stíháním, může zvolené předběžné opatření napomoci, aby se poškozená mohla svobodně a bez ovlivňování ze strany obviněného rozhodnout, zda takový souhlas chce či nechce udělit.
Je vhodné připomenout, že uložené předběžné opatření zahrnuje nejen zákaz styku s poškozenou, ale také zákaz jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání poškozené, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků (§88d odst. 1 tr. ř.). Z důležitých důvodů lze setkání obviněného s poškozenou povolit a provést postupem podle §88d odst. 2 tr. ř.
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení předběžného opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodnout o uložení pořádkové pokuty podle §66 tr. ř., uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených trestním řádem (§88o tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch