ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.238.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 238/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání obviněného P. J. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 12 To 395/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 185/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 14 T 185/2012, byl obviněný P. J. uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 13. 12. 2011 v době od 08:00 hodin do 17:30 hodin v N., okres M., v místním kulturním domě jako obchodní zástupce společnosti SWISS NATUR SOLUTION s. r. o. v rámci předváděcí akce, kterou vedl, při nabízení tam presentovaných výrobků poškozenému Š. K., který ho od počátku ujišťoval, že nemá o nabízené výrobky zájem, poškozenému vytrhl z ruky bankovku v nominální hodnotě 500,- Kč, následně po poškozeném požadoval ukázat jeho občanský průkaz, a když mu ho poškozený odmítl ukázat, hrozil, že přivolá PČR, načež poškozený ze strachu obžalovanému občanský průkaz ukázal, ale ten mu ho vytrhl z ruky, posléze mu ho spolu s penězi odmítl vydat s tím, že tak učiní, až když podepíše smlouvu týkající se předváděného zboží, zvyšoval na poškozeného, který opakoval, že nemá zájem, hlas, tykal mu, což nakonec přimělo poškozeného k tomu, že smlouvu v domnění, že dostane zejména občanský průkaz zpět, nedobrovolně a bez vědomí toho, co se na ní nachází (neměl ani brýle) podepsal, následně byl poškozený spolu s několika dalšími účastníky akce odvezen do jeho bydliště, kde po něm byla požadována částka 7.500,- Kč jako doplatek kupní ceny, ke kterému se smlouvou zavázal, když to poškozený odmítal, bylo mu sděleno, že na něho mohou poslat exekutory, částku ve výši 7.500,- Kč zaplatil, načež mu byl vrácen občanský průkaz, předmětná kupní smlouva č. … na kufr s nářadím, motorovou pilu, zavazující poškozeného k uhrazení částky ve výši 8.000,- Kč a bylo mu přenecháno zmíněné zboží.
Odvolání obviněného proti citovanému rozhodnutí Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 12 To 395/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze podal obviněný P. J. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jakož i že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchal předmětný skutek, přičemž ani poškozeným nebyl při rekognici podle fotografií identifikován jako pachatel. Následně pak v dovolání zpochybňuje výpovědi svědků a provádí jejich vlastní hodnocení. Podle dovolatele žádný z důkazů získaných výpověďmi svědků v hlavním líčení nemohl dostatečně prokázat jeho vinu, když svědek M. R. se předmětné prodejní akce nezúčastnil, svědek L. M. si nepamatuje, kdo akci zorganizoval a kdo se ji zúčastnil a svědek M. B. uvedl, že smlouvy podepisovali i ostatní členové týmu, a pokud předmětnou smlouvu podepsal obviněný, choval se v mezích slušného chování. Soud ho tak měl zprostit obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., neboť z provedených důkazů nebylo prokázáno, že se skutku popsaného v obžalobě dopustil právě on. Jelikož takto neučinil, byla porušena základní zásada trestního řízení, tedy zásada in dubio pro reo . Stejného pochybení se pak dopustil i odvolací soud, když neshledal důvody pro zproštění obžaloby a naopak potvrdil závěry prvoinstančního soudu. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a sám ve věci rozhodl zproštěním obžaloby.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno v obecné rovině zdůraznit a připomenout, že je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Obviněný v dovolání argumentuje toliko tím, že na základě provedených důkazů nebylo prokázáno, že spáchal předmětný skutek. Námitky tohoto charakteru s přihlédnutím k výše uvedenému obecnému výkladu pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. Dovolatel se vlastním hodnocením důkazů, že ze svědeckých výpovědí nijak nevyplynulo, že by se dopustil stíhaného skutku, domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve sekundárně až na takto dosažené změně skutkových zjištění zakládá nesprávné právní posouzení skutku. Tyto námitky, kterými brojí proti správnosti a úplnosti zjištění skutkového stavu, jakož i proti správnosti hodnocení důkazů provedeného soudy obou stupňů v intencích §2 odst. 5, 6 tr. ř., nemohou založit pro svoji výlučně skutkovou povahu přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť je nelze podřadit nejen pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně upravených v §265b odst. 1 tr. ř.
Jen pro úplnost lze dodat, že soud prvního stupně své skutkové závěry opřel o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů a z těchto pak učinil odpovídající skutkový závěr, načež soud odvolací v rámci projednání řádného opravného prostředku shledal, že proces hodnocení důkazů, který proběhl v hlavním líčení, nevykazuje známky nelogičnosti, věcné nesprávnosti či nezákonnosti. Nalézací soud vycházel zejména z výpovědi poškozeného Š. K., jejíž věcná správnost má oporu ve výpovědích svědků L. M. a M. B. S obsahem těchto výpovědí korespondovaly také listinné důkazy, kupní smlouva ze dne 13. 12. 2011 a dopis o odstoupení od smlouvy ze dne 14. 12. 2011. Důležitým faktem pro verifikaci výpovědi poškozeného, který uvedl, že mu obviněný vzal občanský průkaz a částku 500,- Kč, byla skutečnost, že v kupní smlouvě je uvedeno odečtení zálohy v této výši. Dále nelze odhlédnout od skutečnosti, že ač poškozený při rekognici obviněného nepoznal, opakovaně uvedl jeho popis, který korespondoval s osobou obviněného, jakož i to, že hovořil o pachateli jako o tom, kdo zboží předváděl a kdo byl z osob zúčastněných na věci nejstarší, což ve spojení s ostatními provedenými důkazy míří toliko k osobě obviněného.
Nalézací soud tedy důkladně popsal vyhodnocení jednotlivých provedených důkazů ve prospěch i v neprospěch obviněného, přičemž náležitě rozebral na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že obviněný spáchal skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku. Výpověď poškozeného jako stěžejní důkaz hodnotil zvlášť pečlivě a doplnil ji dalšími důkazy, čímž zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností v souladu se zákonem a požadavky judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. března 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Důkazy provedené soudem prvního stupně tak tvoří ucelenou soustavu, jejíž články na sebe logicky navazují a navzájem nejsou v rozporu, a která tak vede nepochybně k závěru o vině obviněného a vylučuje možnost závěru jiného.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Nejvyšší soud rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. Odvolací soud (a před ním též soud prvního stupně) podrobně rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení vzájemně si odporujících důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal pochybení, jež by jim bylo možno vytýkat. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného P. J. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík