Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.09.2014, sp. zn. 21 Cdo 1298/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1298.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1298.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1298/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, Masarykovo nám. č. 91/28, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Karviné – Doly, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, zastoupenému JUDr. Renátou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně – Mistřovicích, Hradišťská č. 119, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 24/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 16 Co 198/2012-87, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2012, č. j. 16 Co 198/2012-87, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 3. 2012, č. j. 24 C 24/2010-71 ve výrocích, kterými byla zamítnuta žaloba o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 10. 2008 ve výši 24.048,- Kč měsíčně a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 78.427,- Kč k rukám advokátky JUDr. Renáty Kadlubcové a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jeno. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., když v dovolání žalobce byly uplatněny - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) - jen dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. Žalobce sice v dovolání uvedl, že podle jeho názoru napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že žalobce nezpochybňuje právní posouzení odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že „u žalobce došlo ke změně poměrů, když pro následky obecných chorob (vleklý bolestivý syndrom lumbosakrální páteře s iritací kořene S1 vlevo, s poruchou dynamiky a statiky páteře na podkladě degenerativních změn a toxonutritivní jaterní poruchy) žalobce nebyl schopen práce v podzemí dolu“, a podrobuje kritice postup, jakým odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl. Podstatou jeho námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy vyhodnotil. Námitky žalobce v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř.; k takto uplatněným okolnostem nemůže být však při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř.). Obstát nemůže námitka dovolatele, že „byl v jeho neprospěch porušen zákon, pokud nedošlo k provedení jím navrhovaného důkazu, a to revizním znaleckým posudkem“. Soud není vázán znaleckým posudkem a nemusí jeho závěry bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek; kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, nejasnost nebo neúplnost znaleckého posudku odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce, popřípadě, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení §127 odst. 3 o. s. ř., státní orgán, vědecký ústav, vysokou škodu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost. V projednávané věci žalobce sice v odvolacím řízení opakovaně vyjadřoval nesouhlas s odbornými závěry obsaženými ve znaleckém posudku, který vypracovala MUDr. Marta Kotasová za pomoci konzultanta MUDr. K. F., avšak jeho námitky nebyly ničím podloženy (lékařskými zprávami nebo jinými listinami) a zůstaly jen v obecné rovině. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek byl jasný a úplný, že soudy obou stupňů neměly pochybnost o jeho správnosti a že pochybnost o správnosti odborných závěrů obsažených ve znaleckém posudku nevzbuzují ani námitky žalobce, odvolací soud postupoval v souladu se zákonem, když nevyhověl požadavku na přezkoumání znaleckého posudku, zpracovaného MUDr. Martou Kotasovou za pomoci konzultanta MUDr. K. F., jiným znalcem. Namítá-li dále dovolatel, že odvolací soud rozhodl „i přes jeho námitku vůči nevěrohodnosti znalkyně“, přehlíží, že podle ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Oproti jeho tvrzení v dovolání, v řízení před odvolacím soudem nejen že „námitku vůči nevěrohodnosti znalkyně“ nevznesl, ale neuvedl ani žádné skutečnosti, které mohly pochybnosti o nepodjatosti znalkyně vyvolat (srov. §17 a §15a odst. 1 a 3 o. s. ř.); s těmito tvrzeními přichází teprve v dovolacím řízení. Dovolací soud však s ohledem na shora citované ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. k takové námitce přihlížet nemůže. Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. září 2014 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/18/2014
Spisová značka:21 Cdo 1298/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1298.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§241a odst. 3 a §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§127 odst. 3 a §241a odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19