ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1403.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1403/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. J. M. , zastoupeného Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská č. 330/12, proti žalovanému T. K. , zastoupenému Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Konici, Za nádražím č. 497, o 337.162,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 135/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2012, č. j. 49 Co 96/2011-72, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miroslava Burgeta, advokáta se sídlem v Konici, Za nádražím č. 497.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, č. j. 49 Co 96/2011-72, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 1. 2011, č. j. 5 C 135/2010-51, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 337.162,- Kč spolu s úroky z prodlení a kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 53.940,- Kč k rukám zástupce žalovaného, a jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 54.888,- Kč k rukám advokáta Mgr. Miroslava Burgeta, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů [k otázce platnosti tzv. konkurenční doložky srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1276/2001, který byl uveřejněn pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 525/2004 anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4601/2007, k otázce vzniku škody u zaměstnance, který se řídil neplatnou dohodou o tzv. konkurenční doložce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1773/2008, uveřejněný pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, ročník 2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4339/2011, když žalobce netvrdil (ani neprokázal), že po skončení zaměstnání u žalovaného by mohl vykonávat u jiného zaměstnavatele výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a že škoda mu vznikla protože neuzavřel s jiným zaměstnavatelem pracovní smlouvu jen proto, že se řídil neplatnou dohodou o tzv. konkurenční doložce], a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Ostatní námitky žalobce – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3, příp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť žalobce zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, a současně předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci; k takto uplatněným okolnostem nemůže být však při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát Mgr. Miroslav Burget osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 12.463,- Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. srpna 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu