ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1513.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1513/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Nuslích, 5. května č. 1050/66, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7 – Holešovicích, Nad Štolou č. 936/3, o 4.396,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 113/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2012 č. j. 25 Co 222/2012-26, takto:
Usnesení městského soudu (s výjimkou výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu ve výroku o zastavení řízení) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; v dalším se dovolání žalobce zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 12. 5. 2011 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 4.396,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % z částek a za dobu, jež specifikoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, která žalobci rozhodnutím ze dne 5. 11. 2002 č. j. OSZ-6008/VD-Je-2002 přiznala příspěvek za službu podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (nyní tzv. výsluhový příspěvek), ve výši 5.780,- Kč, jenž mu dnem 1. 6. 2005 svým rozhodnutím „uvolnila“, jenž postupně „valorizovala“ a jenž s účinností od 1. 1. 2011 zvýšila na částku 7.332,- Kč měsíčně, mu za měsíce leden až duben 2011 vyplatila výsluhový příspěvek pouze ve výši 6.233,- Kč, neboť jej zdanila „zvláštní srážkovou daní“ ve výši 15 %. Žalobce je přesvědčen, že - vzhledem k tomu, že mu byl výsluhový příspěvek přiznán v „čisté“ výši - má nárok, aby mu byl výsluhový příspěvek za měsíc leden 2011 a za další měsíce roku 2011 vyplacen ve výši 7.332,- Kč, a to „bez ohledu na to, jak bude soudem posouzena ústavní konformnost“ srážkové daně, kterou má být výsluhový příspěvek od ledna 2011 zdaňován. V případě, že provedená srážka daně byla „v tomto smyslu zákonná“, bylo nutné výsluhový příspěvek zvýšit nikoli na částku 7.332,- Kč, nýbrž na částku 8.615,- Kč, aby po zdanění srážkovou daní ve výši 15 % zůstala „čistá“ hodnota příspěvku v přiznané výši 7.332,- Kč. Žalovaná proto žalobci na výsluhovém příspěvku za období měsíců ledna až dubna 2011 dluží 4.396,- Kč (1.099,- Kč za každý měsíc).
Obvodní soud pro Prahu 7 – poté, co platebním rozkazem ze dne 1. 6. 2011 č. j. 29 C 113/2011-4 žalobě vyhověl a co žalovaná podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor - usnesením ze dne 6. 1. 2012 č. j. 29 C 113/2011-13a opraveným usnesením ze dne 7. 6. 2012 č. j. 29 C 113/2011-21 řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena České republice – Ministerstvu vnitra a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci, protože se nejedná o věc vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., nýbrž o věc vyplývající ze vztahů veřejnoprávních, a že orgánem příslušným rozhodovat o výsluhovém příspěvku (jeho doplatku) je Ministerstvo vnitra.
K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2012 č. j. 25 Co 222/2012-26 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, ve výroku o postoupení věci příslušnému orgánu je změnil tak, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu pro Prahu 4, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení „před soudy obou stupňů“. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že soud nemůže o žalobě, ve které žalobce „jako poplatník dovozuje, že mu je vyplácen příspěvek v nesprávné výši, neboť má být daň z tohoto příspěvku vypočtena jiným způsobem, než jak ji vypočítává a odvádí plátce daně“, rozhodnout pro nedostatek své pravomoci, protože nejde o žádnou z věcí uvedených v ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., ale o věc jinou, o níž však žádný zákon nestanoví, že ji projedná a rozhodne o ní soud (§7 odst. 2 o. s. ř.). Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že příslušným orgánem, jemuž je třeba věc podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. po právní moci usnesení o zastavení řízení postoupit, je Finanční úřad pro Prahu 4, neboť žaloba je podle svého obsahu stížností žalobce jako daňového poplatníka na postup žalované jako plátce daně podle ustanovení §237 zákona č. 280/2009 Sb., o které rozhoduje správce daně místně příslušný k plátci daně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dána pravomoc soudu, a namítá, že mu nic nebrání v tom, aby se po žalované domáhal zaplacení dlužné částky výsluhového příspěvku žalobou u soudu bez ohledu na to, zda „tomuto úkonu žalobce předcházela žádost žalobce dle §237 odst. 1 daňového řádu, či stížnost dle §237 odst. 3 daňového řádu“. Dovolatel „nevidí důvodu, proč by měl otázku (ne)zákonnosti zdanění výsluhového příspěvku zvláštní srážkovou daní předestírat příslušnému finančnímu úřadu“, neboť se domáhá „pouze a výlučně svého nároku na vyplacení celé výše čistého výsluhového příspěvku“. Žalobce „nebrojí proti samotné skutečnosti spočívající ve zdanění výsluhového příspěvku zvláštní sazbou daně“, ale nesouhlasí s postupem žalované, která mu na tomto příspěvku v předmětných měsících vyplatila menší částku, než k jaké se zavázala svými rozhodnutími. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno „na základě úplně zjištěného skutkového stavu věci a takto zjištěný skutkový stav byl také odvolacím soudem správně právně posouzen“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, a za podmínek uvedených v části páté občanského soudního řádu spory a jiné právní věci vyplývající z uvedených vztahů, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy; jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (srov. §7 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.).
Výsluhový příspěvek je peněžitou dávkou, která náleží bývalým příslušníkům bezpečnostních sborů za podmínek uvedených v ustanovení §157 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 361/2003 Sb.“). Výsluhový příspěvek je v českém právním řádu koncipován jako určitá kompenzace za výkon práce ve ztížených podmínkách a kompenzace určitých osobních omezení vyplývajících z charakteru práce v bezpečnostních sborech České republiky, kterými se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace (§1 odst. 1 věta druhá zákona č. 361/2003 Sb.). Přísluší všem, kteří splnili zákonem stanovené podmínky, a je součástí systému dávek sociálního charakteru souvisejících s ukončením služebního poměru. Výsluhový příspěvek nelze chápat jako součást odměny za práci, nýbrž jako samostatný příjem, který nebyl součástí služebního příjmu za výkon služby příslušníka bezpečnostního sboru. Jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu odůvodněnou do určité míry sociálními důvody (srov. též nález Ústavního soudu č. 126/1997 Sb. v úvodních dvou odstavcích části II.). Povaha výsluhového příspěvku jako dávky sociálního zabezpečení je zřejmá rovněž z jeho úzké vazby na starobní důchod ze základního důchodového pojištění a invalidní důchod v případě souběhu těchto dávek (srov. §160 zákona č. 361/2003 Sb.). Z ustanovení §2 zákona č. 361/2003 Sb. vyplývá, že ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, mezi které patří i rozhodování o výsluhovém příspěvku, jednají a rozhodují jménem státu služební funkcionáři, jimiž jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru podle ustanovení §2 odst. 1 a 3 až 5 zákona č. 361/2003 Sb. Vzájemné vztahy účastníků v souvislosti s řízením o výsluhovém příspěvku se tedy vyznačují tím, že jeden účastník vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který druhému subjektu může jednostranně zakládat jeho práva. Na veřejnoprávní povaze tohoto právního vztahu nemůže nic změnit ani způsob, jakým je požadavek na výsluhový příspěvek procesně uplatněn, neboť žaloba podle ustanovení §80 písm. b) o. s. ř. o splnění povinnosti je přípustným právním nástrojem jen při uplatňování nároků z právních vztahů vyjmenovaných v ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., pro které je charakteristická rovnost účastníků. Protože se v posuzovaném případě nejedná o věc vyplývající ze vztahů vyjmenovaných v ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., může být dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 o. s. ř., jen stanoví-li to zákon.
Zákon č. 361/2003 Sb. rozhodování o výsluhovém příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů svěřuje – jak vyplývá z ustanovení §2 tohoto zákona - služebním funkcionářům, kterými jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru podle ustanovení §2 odst. 1 a 3 až 5 zákona č. 361/2003 Sb. Proti rozhodnutí služebního funkcionáře je možné podat odvolání, o němž rozhoduje služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jde-li o rozhodnutí ředitele školy nebo školského zařízení, které nejsou organizační částí bezpečnostního sboru, je odvolacím orgánem Ministerstvo vnitra, a jde-li o rozhodnutí vedoucího organizační části Ministerstva vnitra nebo rektora Policejní akademie České republiky, je odvolacím orgánem ministr vnitra (§190 odst. 1 a 6 zákona č. 361/2003 Sb.). Proti rozhodnutí ministra nebo vládou určeného člena vlády lze podat rozklad, o kterém rozhoduje služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal (§191 zákona č. 361/2003 Sb.). Rozhodnutí, proti kterému již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci (§182 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.). Z uvedeného vyplývá, že zákon pravomoc k rozhodování o výsluhovém příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů soudům v rámci občanského řízení sporného nesvěřuje ani ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 o. s. ř.
Protože usnesení odvolacího soudu je - jak vyplývá z výše uvedeného – ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce v této části podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Správné však usnesení odvolacího soudu není ve výroku o změně usnesení soudu prvního stupně tak, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu pro Prahu 4, neboť tento orgán veřejné moci není příslušným orgánem, kterému by měla být věc po právní moci usnesení o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. věty druhé postoupena. Žalobce totiž v projednávané věci nezpochybňuje správnost daně sražené žalovanou z jeho výsluhového příspěvku (a jeho žalobu proto nelze považovat za stížnost na postup žalované jako plátce daně podle ustanovení §237 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, o které rozhoduje správce daně místně příslušný k plátci daně), nýbrž se po žalované domáhá doplatku tohoto příspěvku, neboť je toho názoru, že správná výše výsluhového příspěvku příslušející mu od 1. 1. 2011 je – po provedení srážky daně z příjmů z částky 8.615,- Kč, na kterou mu měl být příspěvek zvýšen - 7.332,- Kč a nikoliv 6.233,- Kč. K rozhodování o výši výsluhového příspěvku bývalých příslušníků bezpečnostních sborů jsou však příslušní služební funkcionáři uvedení v ustanovení §2 zákona č. 361/2003 Sb.
Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu ve výroku o změně usnesení soudu prvního stupně (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu