ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.164.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 164/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. P. B. , zastoupeného Mgr. Petrem Buchtou, advokátem se sídlem v Jeseníku, Šumperská č. 151, proti žalovanému Městu Javorník se sídlem městského úřadu v Javorníku, nám. Svobody č. 134, IČO 003 02 708, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Holoušem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Dukelská č. 456, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 25/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2012 č.j. 16 Co 165/2012-193, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 22.12.2010, který žalobce převzal dne 3.1.2011, žalovaný sdělil žalobci, že mu v podle s ustanovení §52 písm. c) zák. práce dává výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce se dne 17.12.2010 vzdal funkce tajemníka, a že „veškerá pracovní místa na MěÚ Javorník jsou v současné době plně obsazena a organizační struktura MěÚ Javorník neumožňuje jakékoliv její rozšiřování o nově vzniklá pracovní místa, především s ohledem na záměr všech složek orgánů státní správy a samosprávy snižovat počet zaměstnanců a tím i snižovat náklady na provoz těchto orgánů“.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1.2.2007, a že na základě jmenovacího dekretu ze dne 31.1.2007 vykonával funkci tajemníka Městského úřadu v Javorníku, které se vzdal dne 17.12.2010. Výpověď z pracovního poměru ze dne 22.12.2010, která mu byla doručena dne 3.1.2011, považuje žalobce za neplatnou, neboť žalovaný podle jeho názoru postupoval v rozporu s ustanovením §12 odst. 4 zák. č. 312/2002 Sb., jestliže žalobci nedal návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, „ačkoliv takovou práci pro něj prokazatelně měl“. Podle žalobce se jednalo např. o funkci vedoucího finančního a vnitřního odboru, či funkci vedoucího odboru správy majetku a rozvoje města, které v předmětném období nebyly obsazeny. Žalobce rovněž namítá, že z výpovědi z pracovního poměru navíc „není jednoznačné, kdo za zaměstnavatele ji podepsal, zda starostka Mgr. I. K. nebo P. K. pověřený řízením MěÚ Javorník anebo oba zároveň“.
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 12.1.2012 č.j. 4 C 25/2011-146 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 10.440,- Kč „k rukám právního zástupce žalovaného“. Poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 14.11.2011 vyhlášeným při jednání vyloučil k samostatnému řízení návrh na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobci dopisem ze dne 28.2.2011, zabýval se otázkou neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a dospěl k závěru, že „smyslem zákonného ustanovení §12 zákona č. 312/2002 Sb. není vytvářet a obsazovat pracovní místa, která zaměstnavatel k plnění svých úkolů nepotřebuje“, a že proto, neměl-li žalovaný v době doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci žádná vhodná volná pracovní místa, nastala u žalobce fikce nadbytečnosti. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že provedeným dokazováním bylo tvrzení žalobce, že u žalovaného byla ke dni dání výpovědi tři volná místa („místo vedoucího odboru finančního a vnitřního, odboru správy majetku města a rozvoje města a referenta odboru výstavby“), vyvráceno, neboť bylo zejména prokázáno, že výkonem práce vedoucího odboru finančního a vnitřního byla, „byť zpětně“ ke dni 1.1.2011, pověřena M. G., která byla do pracovního poměru přijata dne 15.12.2010 jako referentka, rozpočtářka. „Pracovní náplň“ vedoucího odboru správy majetku a rozvoje města „vždy vykonával“ A. M., jež byl řízením tohoto odboru pověřen samotným žalobcem jako tajemníkem města, a „změnou názvu odboru se u tohoto pracovního místa nic nezměnilo“. Konečně práci referenta odboru výstavby „vykonával souběžně s jinou funkcí“ P. K.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16.8.2012 č.j. 16 Co 165/2012-193 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalovaného ze dne 22.12.2010 je neplatná, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 32.744,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Buchty. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zabýval se však již jen tvrzeným volným místem referenta odboru výstavby, neboť místa vedoucího odboru finančního a vnitřního a vedoucího odboru správy majetku města a rozvoje města je žalovaný „povinen obsazovat podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o úřednících“, a skutečnost, že tato pracovní místa žalobci nenabídl, „nemá z hlediska plnění nabídkové povinnosti právní význam“. Ohledně pracovního místa referenta odboru výstavby dospěl k závěru, že tuto práci byl žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a kvalifikaci schopen vykonávat, a že „žalovaný v době výpovědi pouze předstíral, že pro žalobce nemá jinou vhodnou práci, ačkoliv ve skutečnosti – objektivně posuzováno - měl možnost (a byl povinen)“ žalobci tuto práci nabídnout. „Porušil tak nabídkovou povinnost, která je hmotněprávní podmínkou platné výpovědi podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce ve spojení s ustanovením §12 odst. 4 zák. o úřednících“. Odvolací soud dovodil, že, byl-li P. K., který původně práci referenta odboru výstavby vykonával, dne 20.12.2010 „pověřen“ výkonem funkce tajemníka, tvrzení žalovaného, že „v době výpovědi vycházel z předpokladu, že P. K. bude schopen vykonávat současně funkci tajemníka i práci referenta odboru výstavby“, „je jednoznačně neopodstatněné“. O tom svědčí jednak skutečnost, že „po necelých osmi měsících byl na místo referenta odboru výstavby přijat nový zaměstnanec“ a žalovaný, resp. jeho zástupce, rovněž „připustil, že mu není známo, že by někdo v minulosti vykonával funkci tajemníka Městského úřadu Javorník na částečný úvazek či v kumulaci s výkonem jiné práce“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá zejména, že zjišťování podmínek nabídkové povinnosti se děje vždy podle stavu v době výpovědi, a že proto nelze – jak činí odvolací soud – argumentovat skutečností, že v srpnu 2011 byl na místo referenta odboru výstavby přijat nový zaměstnanec Ing. J. „Duplicitní výkon funkce tajemníka spolu s výkonem jiné stávající funkce před dobou řádného jmenování do funkce tajemníka, je zcela běžnou praxí územně samosprávných celků“; v daném případě byl P. K. dočasně pověřen výkonem funkce tajemníka „do doby, než proběhne řádné výběrové řízení“. Důvodem tohoto opatření byla snaha žalovaného „snížit provozní náklady žalovaného jako jednotky územní samosprávy“, a „skutečnost, že daná situace je personálně nezvladatelná, vyplynula až po značné době“. Žalovaný tedy „v dobré víře předpokládal, že P. K. bude schopen obě funkce zvládat současně“ a „nemohl byť jen odhadnout nárůst nové správní agendy, který způsobil, že bylo nezbytné přijmout s odstupem času nového zaměstnance“. Dodává rovněž, že Ing. Janeček má sjednán pracovní poměr na dobu určitou, a to po dobu výkonu funkce tajemníka P. K. Proto, nabídl-li by žalovaný funkci referenta odboru výstavby žalobci, „ke dni podání výpovědi by uměle vytvářel v tu dobu prokazatelně nadbytečné pracovní místo“, a tento postup by byl „navíc v rozporu s postupem tzv. řádného hospodáře“. Dovolatel dále namítá, že vzdání se funkce je jednoznačným projevem vůle zaměstnance ve zvolené funkci dále nesetrvat, proto, pokud „žalobce nezajímalo další zaměstnání u žalovaného, ale chtěl odstupné“, nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnance „uměle“ vytvářel pracovní místo. Podle jeho názoru v případě, že zaměstnanec byl do své funkce zvolen nebo jmenován a své funkce se vzdal, „nadbytečnost není potřeba v případě tohoto sporu prokazovat“. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce uvedl, že odvolací soud věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, a že „správnost jeho závěrů o nezbytnosti výkonu této uvolněné funkce byla potvrzena jednak prohlášením právního zástupce žalované, že mu není známo, že by někdy v minulosti byla u žalované souběžně zastávána funkce tajemníka v kumulaci s jinou funkcí, jednak žalovanou ve spise doloženým faktem, že po sedmi (nikoliv osmi) měsících byla tato volná pozice (referenta odboru výstavby) na plný úvazek obsazena Ing. J.“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalovaného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla doručena podle zjištění soudů dne 3.1.2011 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.3.2011, tj. předtím, než nabyl účinnosti zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů – dále jen „zák. práce“ a podle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31.12.2011, tj. předtím, než nabyly účinnosti zákon č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a zákon č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim – dále jen „zákon o úřednících“.
Žalobce, který působil u žalovaného jako tajemník městského úřadu, se dopisem ze dne 17.12.2010 své funkce vzdal. Vedoucí úřadu (jímž se rozumí též vedoucí úředník, který vykonává funkci tajemníka obecního úřadu - srov. §2 odst. 7 zákona o úřednících), který byl do funkce jmenován, se může podle §12 odst. 2 zákona o úřednících této funkce též vzdát. Odvoláním nebo vzdáním se funkce vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu pracovní poměr nekončí; to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou. Územní samosprávný celek je povinen podat vedoucímu úředníku nebo vedoucímu úřadu návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u územního samosprávného celku na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci (srov. §12 odst. 4 větu první a druhou zákona o úřednících).
Pro případ, že územní samosprávný celek (obec) nemá pro vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu takovou práci nebo ji vedoucí úředník či vedoucí úřadu odmítne, jde o překážku v práci na straně územního samosprávného celku a současně je dán výpovědní důvod podle §52 písm. c) zákoníku práce (srov. §12 odst. 4 část třetí věty před středníkem zákona o úřednících). Zákon tu vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách [jak to jinak ustanovení §52 písm. c) zák. práce pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědí vyžaduje].
Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. §18 zák. práce a §34 a §35 odst. 2 obč. zák. – zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni dání výpovědi). Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu v době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla doručena druhému účastníku; k tomuto okamžiku (tj. ke dni, k němuž ve smyslu ustanovení §334, §335 a §336 zák. práce byla výpověď z pracovního poměru zaměstnanci doručena, popř. se považuje za doručenou) musí být též zjišťováno, zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4.9.1998 sp. zn. 2 Cdon 829/97, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).
Při úvaze, zda žalovaný měl pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, kterou by mu mohl ve smyslu ustanovení §12 odst. 4 zákona o úřednících nabídnout, dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že takovou prací nemohou být ta pracovní místa, která je zaměstnavatel povinen obsazovat na základě výběrového řízení podle ustanovení §7 zákona o úřednících, které je podmínkou pro jmenování do funkce, a že tedy okolnost, že žalobci nenabídl místa vedoucího odboru finančního a vnitřního a vedoucího odboru správy majetku města a rozvoje města „nemá z hlediska plnění nabídkové povinnosti právní význam“.
Žalovaný však v dovolání zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že „žalovaný v době výpovědi pouze předstíral, že pro žalobce nemá jinou vhodnou práci, ačkoliv ve skutečnosti – objektivně posuzováno – měl možnost (a byl povinen) žalobci nabídnout práci referenta odboru výstavby“.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci v tomto směru zjištěno, že poté, co se žalobce vzdal funkce tajemníka městského úřadu, rada města vzala dne 20.12.2010 na vědomí, že starostka pověřila vedením Městského úřadu P. K., referenta odboru výstavby a životního prostředí. Žalovaný dal poté dopisem ze dne 22.12.2010 žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce, neboť „veškerá pracovní místa na MěÚ Javorník jsou v současné době plně obsazena“. V srpnu 2011 byl na místo referenta odboru výstavby a životního prostředí přijat Ing. J. do pracovního poměru na dobu určitou – na dobu pověření P. K. vedením Městského úřadu.
Za tohoto stavu se jedná v první řadě o posouzení otázky, jaké důsledky nastávají pro úředníka – zaměstnance obce, je-li pověřen výkonem funkce tajemníka obecního úřadu. Východiskem úvah v tomto směru je skutečnost, že, není-li v obci zřízena funkce tajemníka obecního úřadu nebo není-li tajemník obecního úřadu ustanoven (o což se jedná v posuzovaném případě), plní jeho úkoly starosta [(§110 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. Pro posledně uvedený případ, není-li v obci, kde je zřízena funkce tajemníka, tajemník ustanoven, ani zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ani zákon o úřednících nezakazují, aby starosta v rámci své pravomoci „pověřil“ úředníka – zaměstnance obce - výkonem činností, které vykonává tajemník, a které by jinak vykonával sám. Toto „pověření“ však samo o sobě nemá za následek zánik druhu práce, kterou úředník až dosud vykonával, neboť zákon s tímto „zastoupením“ takový následek nespojuje. Ve skutečnosti nejde (nemůže jít) o změnu druhu práce jednostranným právním úkonem zaměstnavatele, neboť je vyloučeno, aby zaměstnavatel jen na základě svého rozhodnutí přiděloval zaměstnanci jinou práci, než je práce podle pracovní smlouvy [srov. §38 odst. 1 písm. a) zák. práce]. Za situace, kdy zaměstnanec se svým souhlasem započal „přidělený“ druh práce vykonávat, proto platí, že se tak děje na základě uzavřené dohody o změně obsahu pracovního poměru ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 zák. práce. Z povahy věci tedy vyplývá, že závěr o tom, zda původní druh práce zaměstnance zcela nebo zčásti odpadl, závisí na obsahu ujednání (třeba i konkludentního) obou účastníků pracovního poměru.
Uvažoval-li odvolací soud v posuzovaném případě, že „žalovaný v době výpovědi pouze předstíral, že pro žalobce nemá jinou vhodnou práci“, pak tento závěr v sobě implicitně zahrnuje také zjištění, že se žalovaný dohodl s P. K. o tom, že sjednaný druh práce nebude nadále zahrnovat práci referenta odboru výstavby a životního prostředí. Žalovaný, který se v dovolání s tímto názorem „neztotožňuje“, tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V projednávané věci soud prvního stupně v rámci obsáhlé rekapitulace spisu (srov. k tomu §157 odst. 2 část první věty za středníkem o.s.ř.) uvedl, že „místo referenta na odboru výstavby a životního prostředí nebylo volné, vykonával ho p. K. současně s pověřením tajemníka, přičemž tato situace trvala až do srpna 2011, kdy na základě výběrového řízení byl na místo vybrán Ing. J.“, a dále uzavřel, že tvrzení žalobce o tom že ke dni dání výpovědi byla u žalovaného tři volná místa (tedy včetně pracovního místa referenta na odboru výstavby), „bylo v řízení vyvráceno provedeným dokazováním“, a že tedy „tuto práci vykonával souběžně s jinou funkcí p. K.“. Naproti tomu odvolací soud (aniž zopakoval dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav - §213 odst. 2 o.s.ř.) o stejné otázce dovodil, že žalovaný předstíral, že nemá možnost nabídnout žalobci práci referenta odboru výstavby, protože „tvrzení žalovaného, že v době výpovědi vycházel z předpokladu, že P. K. bude schopen vykonávat současně funkci tajemníka i práci referenta odboru výstavby, je jednoznačně neopodstatněné“. Svůj závěr učinil odvolací soud na základě skutečnosti, že „po necelých osmi měsících byl na místo referenta odboru výstavby přijat nový zaměstnanec“. Z procesu hodnocení důkazů tak vyloučil – důsledně vzato jako nevěrohodné – výpovědi Mgr. I. K. jako účastnice řízení a svědka P. K., a v rámci svých úvah se nezabýval také skutečností, že P. K. měl i po 20.12.2010 vydávat správní rozhodnutí jako referent odboru výstavby až do 15.8.2011, kdy tuto agendu – jak se uvádí – předal jinému zaměstnanci. Uvedené skutečnosti nemohly být ponechány nepovšimnuty jen na základě obecného tvrzení, že „není známo, že by někdo v minulosti vykonával funkci tajemníka Městského úřadu Javorník na částečný úvazek či v kumulaci s výkonem jiné práce“.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem, které vyplývají z uvedených důkazů provedených před soudem prvního stupně i soudem odvolacím, neodpovídá výsledek jeho hodnocení důkazů postupu stanovenému v ustanovení §132 o.s.ř. Skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že žalovaný měl možnost nabídnout žalobci práci referenta odboru výstavby, proto dosud nemá oporu v provedeném dokazování. Za této situace tedy nemohou obstát ani právní závěry odvolacího soudu o tom, že nebyla splněna hmotně právní podmínka platné výpovědi podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce ve spojení s ustanovením §12 odst. 4 zákona o úřednících, které byly na tomto skutkovém zjištění založeny.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. března 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu