ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1866.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1866/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněného Stavebního bytového družstva Dobětice , se sídlem v Ústí nad Labem, Brandtova č. 3264/8, IČO 43227872, zastoupeného Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze č. 1740/7, proti povinnému Ing. K. L. , zastoupenému JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, za účasti manželky povinného S. L., pro 10.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 8023/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 11 Co 185/2012-173, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2012, č. j. 11 Co 185/2012-173, opraveného usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2014, č. j. 11 Co 185/2012-211, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 2011, č. j. 42 Nc 8023/2009-125, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce (nařízené týmž soudem usnesením ze dne 1. 7. 2009, č. j. 42 Nc 8023/2009-20), není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) (neboť jak v původním tak i v novém rozhodnutí ve věci soud prvního stupně rozhodl ohledně dovoláním dotčeného předmětu řízení stejně – zamítl návrh povinného na zastavení exekuce) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., neboť jednostranný právní úkon povinného (započtení proti vymáhaným pohledávkám oprávněného listinou ze dne 14. 9. 2011) vyložil odvolací soud zcela v souladu s ustanovením §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 8.
Protože dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s .ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu