ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2437.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2437/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce J. O. , zastoupeného JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Otakarova č. 207/5, proti žalované Horské službě ČR, o. p. s. se sídlem ve Špindlerově Mlýně č. 260, IČO 27467759, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Panská č. 895/6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o povinnost žalované zaměstnávat žalobce podle pracovní smlouvy a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 254/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. září 2013 č. j. 19 Co 1630/2013-438, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2013 č. j. 19 Co 1630/2013-438 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007 sp. zn. 21 Cdo 633/2006, který byl uveřejněn v č. 8 časopisu Soudní judikatura, roč. 2007, str. 609, a z jehož odůvodnění vyplývá, že v jednání zaměstnance lze spatřovat porušení povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu jen v případě, že toto jednání má časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu nesamostatné (závislé) práce; takový vztah k výkonu práce žalobce u žalované však nelze shledat v případě jeho jednání spočívajícího ve fyzickém napadení dobrovolného člena horské služby spolupracujícího se žalovanou V. P. mimo jejich pracovní dobu v místě sloužícím u žalované k přespávání jejích zaměstnanců a dobrovolných členů horské služby v době mezi směnami, jehož motivem bylo přesvědčení žalobce, že V. P. má poměr s jeho manželkou] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že „v rozporu se zákonem nezopakoval všechny důkazy provedené v řízení před nalézacím soudem a ani neumožnil se účastníkům vyjádřit k odlišnému právnímu posouzení“, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu