ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2793.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2793/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská č. 2, proti žalované J. B. , zastoupené JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 1, o zaplacení částky 3.430.000,- Kč s příslušenstvím a částky 11.433,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2011, č. j. 6 Cmo 261/2010 - 80, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 30/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2013, č. j. 4 Co 128/2013 - 75, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, č. j. 4 Co 128/2013 - 75, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru odvolacího soudu o nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, uveřejněné pod číslem 25/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení téhož soudu ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. 21 Cdo 4706/2007, v nichž dovolací soud dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, je právním prostředkem umožňujícím zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v rozporu se zákonem (na základě skutkově nebo právně chybných závěrů odvolacího soudu) odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení, přijatého bez toho, že by se k odvolacím soudem řešené otázce (zda má být odvolání odmítnuto nebo odvolací řízení zastaveno) vyslovil ve svém rozhodnutí rovněž soud prvního stupně, že účelem tohoto ustanovení je - jak je nepochybné též z jeho dikce - podrobit přezkumu cestou žaloby pro zmatečnost jen taková rozhodnutí, jimiž odvolací soud odmítl odvolání (podle ustanovení §218, §218a nebo §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo zastavil odvolací řízení (podle ustanovení §211 a §104 nebo §207 odst. 2 o. s. ř.) „prvostupňově“, aniž by zákon umožňoval jejich přezkoumání v řádném opravném řízení (prostřednictvím odvolání), a že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, nejsou způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (srov. též čl. II, bod 6 přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013, podle kterého žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů).
K námitce dovolatele, že přípustnost žaloby pro zmatečnost je v daném případě dána ustanovením §229 odst. 3 o. s. ř. „platném v době předmětné“, neboť „mu jako odvolateli byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem tak, že mu nebylo řádně doručeno rozhodnutí soudu“, poukazuje Nejvyšší soud jednak na právní názor obsažený v odůvodnění jeho usnesení ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. 21 Cdo 1984/2012, podle kterého je soud uplatněným důvodem žaloby pro zmatečnost vázán, jakož i na závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. 21 Cdo 4706/2007, podle kterého žalobu pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. lze podat jen proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu nebo jeho pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, a že proti ostatním rozhodnutím není přípustná (k pojmu „věc sama“ srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997, pod číslem 88).
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je v závěru, že žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není přípustná, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, bylo nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval dalšími námitkami v dovolání, jimiž dovolatel zpochybnil i (druhý) závěr odvolacího soudu, že žaloba pro zmatečnost jím byla podána opožděně.
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu