ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3063.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3063/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. J. L. , zastoupené Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1163/5, proti žalované Městské části Praha 15 se sídlem úřadu městské části v Praze 10 - Horních Měcholupech, Boloňská č. 478/1, IČO 00231355, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pánská č. 895/6, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 189/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 23 Co 547/2012-68, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, č. j. 23 Co 547/2012-68, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo jiným zákonem stanoveným způsobem a nemožnosti přezkoumávat platnost rozvázání pracovního poměru jako předběžnou otázku srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, k otázce, zda má obecní úřad jako orgán (organizační jednotka) obce způsobilost vystupovat v pracovněprávních vztazích svým jménem a mít odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2619/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4393/2011] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka, že pracovní poměr rozvázal někdo, kdo nebyl účastníkem tohoto právního vztahu, a že se lze otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat jako otázkou předběžnou ve sporu o určení trvání pracovního poměru, přehlíží, že pracovní poměr se žalobkyní rozvázala jménem zaměstnavatele (žalované) osoba (tajemnice Úřadu městské části Praha 15), která k tomu byla oprávněna ze své funkce, tj. účastník pracovněprávního vztahu. Podala-li žalobkyně v předchozím řízení žalobu (které bylo rozsudkem pro uznání vyhověno) o neplatnost rozvázání pracovní poměru ve smyslu ustanovení §72 zák. práce proti subjektu, který neměl způsobilost vystupovat v pracovněprávních vztazích, nelze z tohoto úspěšně dovozovat, že pravomocným soudním rozhodnutím byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru účastníků výpovědí žalované ze dne 2. 12. 2010.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci) dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu