ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3846.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3846/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněné LXR consulting s.r.o. , se sídlem v Praze 9 - Letňanech, Lovosická č. 711/30, IČO 24120898, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 16, proti povinným 1) M. P. , zastoupené JUDr. Lubomírem Kubičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 12, a 2) R. Ž. , pro 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 3460/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. 17 Co 61/2013 - 75, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. 17 Co 61/2013 - 75, se mění takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 8. 2012, č. j. 35 EXE 3460/2012 - 18, se mění tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinné M. P. podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č. j. 7 Cm 448/2011 - 17, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 6 % od 20. 1. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 34.972,- Kč, pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení určeny, se zamítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné M. P. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Lubomíra Kubičky, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 12.
III. Oprávněná je povinna zaplatit povinné M. P. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Lubomíra Kubičky, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 12.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 28. 8. 2012, č. j. 35 EXE 3460/2012 - 18, nařídil podle „vykonatelného“ směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č. j. 7 Cm 448/2011 - 17 [jímž bylo žalovaným (povinným) uloženo, aby do tří dnů od doručení tohoto směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci (oprávněné) společně a nerozdílně „a) směnečný peníz ve výši 100.000,- Kč, b) 6 % úrok z téže částky od 20. 1. 2010 do zaplacení, c) směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč a d) náhradu nákladů řízení ve výši 34.972,- Kč“], k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 6 % od 20. 1. 2010 do zaplacení, pro směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 34.972,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení určeny, exekuci na majetek povinných, a jejím provedením pověřil soudní exekutorku Mgr. Zuzanu Komínkovou, Exekutorský úřad Vyškov.
Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 2. 5. 2013, č. j. 17 Co 61/2013 - 75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud z nalézacího spisu zjistil, že Městský soud v Praze vydal dne 5. 12. 2011 pod č. j. 7 Cm 448/2011 - 17 směnečný platební rozkaz, že proti němu nebyly podány námitky, že tento exekuční titul byl řádně doručen žalobci i žalovanému R. Ž. a že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2013, č. j. 7 Cm 448/2011 - 57, bylo rozhodnuto, že doručení směnečného platebního rozkazu žalované (v daném řízení povinné - dále jen „povinná“) je neúčinné, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 3. 2013 . Protože podle §50d odst. 5 o. s. ř. platí, že rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti, a protože se z nalézacího spisu nepodává, že by poté, co takto nastala fikce doručení směnečného platebního rozkazu, tj. po dni 18. 3. 2013, proti němu povinná podala opravný prostředek, nabyl směnečný platební rozkaz právní moci ve výrocích a), b) a c) dnem 22. 3. 2013 a ve výroku o nákladech řízení dnem 3. 4. 2013; uplynutím třídenní lhůty k plnění se pak směnečný platební rozkaz stal vykonatelným. Městský soud dospěl k závěru, že ačkoliv povinná důvodně namítala, že jí vykonávaný titul nebyl řádně doručen, byl tento nedostatek ke dni rozhodování odvolacího soudu (§152 odst. 1 o. s. ř.) „konvalidován“, takže již existuje pravomocný a vykonatelný exekuční titul, jímž byla povinným uložena platební povinnost, pro niž byla nařízena exekuce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 938/2008), když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce, ačkoliv exekuční titul, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno, nebyl vykonatelný (nebyl jí řádně doručen). Shodný právní názor vyslovil i Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1357/10. Podle dovolatelky na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že tento nedostatek byl konvalidován v průběhu odvolacího řízení. Dále dovolatelka namítá, že v souvislosti s otázkou vykonatelnosti exekučního titulu by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak též otázka nesplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení §5 o. s. ř. V této souvislosti uvedla, že poté, co dne 18. 3. 2013 obdržela usnesení o neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu, se domnívala, že jí bude směnečný platební rozkaz spolu se žalobou „konečně“ doručen, aby se proti němu mohla efektivně bránit, avšak k jejímu dotazu jí Městský soud v Praze dne 26. 4. 2013 sdělil, že proti němu nepodala opravný prostředek a že tedy nabyl právní moci. Poukazuje též na to, že ve věci návrhu na neúčinnost doručení směnečného platebního rozkazu nebyla právně zastoupena a že z neznalosti a v důsledku nepoučení soudem si věc vyložila nesprávně, což vedlo ve svém důsledku k jejímu neúspěchu v daném exekučním řízení. Takovýto postup soudů dovolatelka považuje za porušení práva na spravedlivé soudní řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. I ÚS 467/04. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k datu vydání napadeného usnesení odvolacího soudu (dne 2. 5. 2013) se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 7. čl. II. přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bodem 2. čl. II. přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), řádně zastoupenou advokátem, v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „exekuční řád“), může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, nesplnil-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul.
V posuzované věci navrhla oprávněná nařízení exekuce na majetek povinné podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č. j. 7 Cm 448/2011 - 17, jímž žalovaným (povinným) byla uložena povinnost zaplatit navrhovatelce (oprávněné) částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč a náklady řízení ve výši 34.972,- Kč.
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Podle ustanovení §44 odst. 3 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Předpokladem pro nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu této exekuce (§37 odst. 2, §40 odst. 1 exekučního řádu). Před nařízením exekuce se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou aspektů - lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).
Podle ustanovení §175 odst. 3 věty první o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku (srov. též §159 a §159a o. s. ř.).
Směnečný platební rozkaz se podle právní úpravy občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, stal (vyjma výroku o nákladech řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání - §175 odst. 6 o. s. ř.) formálně vykonatelným a měl účinky pravomocného rozsudku (§159, §159a o. s. ř.) uplynutím tří dnů od jeho doručení, jestliže osoba k tomu legitimovaná nepodala včas námitky obsahující odůvodnění (srov. §175 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005 (na něž odkázal i v odůvodnění usnesení ze dne 22. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, publikovaného pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyložil, že rozhodnutí znějící na peněžité plnění, na jehož podkladě je navrhována exekuce, musí být formálně vykonatelné již v době zahájení exekučního řízení, jinými slovy, splnění předpokladu formální vykonatelnosti soud posuzuje ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi (§35 odst. 2 věta první exekučního řádu) nebo příslušnému exekučnímu soudu. Je tomu tak proto, že den, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi nebo soudu, je významný v případech, kdy exekuci titulu ukládajícího peněžité plnění exekutor (po právní moci usnesení o nařízení exekuce) provede vydáním exekučního příkazu způsobem stanoveným v ustanovení §59 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 120/2001 Sb. (prodejem movitých věcí, nemovitostí, podniku). V těchto případech - na rozdíl od srážek ze mzdy a přikázáním pohledávky, při nichž je pořadí určováno dnem, kdy plátci mzdy, peněžnímu ústavu nebo dlužníku povinného byl doručen exekuční příkaz, který má podle ustanovení §47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. účinky nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §280 odst. 3, §309 odst. 2, §316 odst. 1, §320 odst. 2 o. s. ř., §60, §65 zákona č. 120/2001 Sb.) - je pro pořadí, v němž se oprávnění uspokojují, významný den, kdy bylo zahájeno exekuční řízení (srov. §332 odst. 1, 3, §337c odst. 5, §338ze odst. 5 o. s. ř., §69, §71 zákona č. 120/2001 Sb.). Nabytí vykonatelnosti až v průběhu exekučního řízení nestačí, neboť v takových případech by oprávněný mohl získat neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří návrh podali až poté, co se titul stal vykonatelným (srov. obdobně Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 294).
Z uvedeného plyne, že pro nařízení exekuce podle exekučního řádu, je - stejně jako pro nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu prodejem movitých věcí, nemovitostí nebo podniku, či zřízením zástavního práva na nemovitostech - rozhodný okamžik, kdy exekutorovi či soudu došel návrh na nařízení exekuce, že tedy již v tomto okamžiku zde musí být vykonatelný exekuční titul (dále srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 312/2006, ze dne 20. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 567/2006, ze dne 15. října 2009, sp. zn. 20 Cdo 3160/2007, ze dne 9. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 4217/2008, ze dne 29. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 3505/2009).
Obdobný závěr přijatý v uvedených rozhodnutích pro exekuce nařizované a prováděné podle exekučního řádu dovodil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. října 2009, sp. zn. 20 Cdo 3567/2007, publikovaném pod číslem 97/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pro výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu; v jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že nabyl-li exekuční titul formální vykonatelnosti teprve po vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nemohl tím být „dodatečně zhojen“ nedostatek formální vykonatelnosti existující v době vydání rozhodnutí soudu o nařízení výkonu (k tomu srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 3505/2009).
V projednávané věci podle obsahu spisu soudu prvního stupně podala oprávněná návrh na nařízení exekuce dne 9. 8. 2012 , exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 8. 2012 , č. j. 35 EXE 3460/2012 - 18, a jejím provedením byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková, Exekutorský úřad Vyškov. Z nalézacího spisu odvolací soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2013, č. j. 7 Cm 448/2011 - 57, bylo rozhodnuto, že doručení směnečného platebního rozkazu žalované (povinné) je neúčinné, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 3. 2013.
Z uvedeného vyplývá, že v době zahájení exekučního řízení, tj. dne 9. 8. 2012, nebyl směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 5. 12. 2011, č. j. 7 Cm 448/2011 - 17, jímž povinné byla uložena platební povinnost, pravomocný a tudíž ani formálně vykonatelný. Z hlediska splnění předpokladu pro nařízení exekuce podle ustanovení §44 odst. 3 exekučního řádu, spočívajícího v existenci vykonatelného exekučního titulu znějícího na peněžité plnění, pak je - s ohledem na závěry přijaté shora citovanou ustálenou judikaturou i odbornou literaturou - zcela bez významu, zda exekuční titul nabyl formální vykonatelnosti až po zahájení exekučního řízení. V takovém případě by totiž byla porušena zásada exekučního řízení, podle níž lze exekuci podle exekučního řádu nařídit (mimo jiné) jen za splnění předpokladu, že k exekuci předložený titul byl formálně vykonatelný ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi (§35 odst. 2 věta první exekučního řádu), případně příslušnému exekučnímu soudu.
Protože právní závěr odvolacího soudu, že předpoklad pro nařízení exekuce, spočívající v existenci vykonatelného exekučního titulu, byl splněn (§44 odst. 3 exekučního řádu), není správný, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinné zamítl.
Z tohoto důvodu se dovolací soud již nezabýval dalšími námitkami povinné v dovolání, a to jednak pro nadbytečnost a dále proto, že se týkají postupu soudu v jiném řízení.
O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243c odst. 3, §254 odst. 1, §224 odst. 2 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná měla v těchto řízeních plný úspěch a vzniklo jí tudíž právo na náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů odvolacího a dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši celkem 17.100,- Kč (z toho odměna za odvolací řízení činí 11.400,- Kč a odměna za dovolací řízení 5.700,- Kč). Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly povinné náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši celkem 900,- Kč (za dva úkony v rámci odvolacího řízení a jeden úkon v řízení dovolacím; srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Celkovou náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení je oprávněná povinna zaplatit k rukám advokáta, který povinnou v obou těchto řízeních zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu