ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.4142.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 4142/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněné D. D. , zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská č. 7, proti povinné H. V. , zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýni, Západní č. 449, pro 456.733,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 216 EXE 5327/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. 23 Co 223/2013 - 38, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2013, č. j. 23 Co 223/2013 - 38, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. [(Srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročník 1997, pod číslem 50, a usnesení téhož soudu ze dne 18. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 5194/2008, v nichž byl vysloven závěr, že podání dovolání proti exekučnímu titulu, byť bylo spojeno s návrhem na odklad vykonatelnosti, nemá za následek pozbytí jeho vykonatelnosti, resp. že podání tohoto mimořádného opravného prostředku nemá suspenzivní účinek). Pokud pak se týká námitky dovolatelky, že exekuce byla nařízena v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud České republiky ve své judikatorní činnosti již opakovaně zdůraznil, že argumentace (povinného) výkonem práva (oprávněného) v rozporu s dobrými mravy nemá v souvislosti s nařízením exekuce místo. Vysvětlil přitom, že podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (jež je svou podstatou institutem hmotněprávním), nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinný povinnost uloženou exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nesplní dobrovolně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2003, pod číslem 67, usnesení ze dne 20. března 2003, sp. zn. 20 Cdo 2445/2005, případně usnesení ze dne 5. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008). Ze stejného důvodu se nelze dovolávat téže námitky ani v řízení o zastavení exekuce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008)]. Poukaz dovolatelky na závěry uvedené v usnesení Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. II. ÚS 635/09, je nepřípadný, jelikož se týkají nalézacího řízení, nikoliv řízení exekučního.
Dovolání povinné, pokud by směřovalo (z hlediska námitek obsažených v dovolání) proti části výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na odklad exekuce, není přípustné [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2014
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu