ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.4226.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 4226/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci zástavní věřitelky Agrobanky Praha, a.s. v likvidaci se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Opletalova č. 958/27, IČO 00411850, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Přístavní č. 321/14, proti zástavním dlužníkům 1) I. B., zastoupenému JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi II, třída Václava Klementa č. 203/9, a 2) R. B., zastoupené Mgr. Jaroslavem Pomališem, advokátem se sídlem v Liberci III, Měsíčná č. 265/2, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 25 C 167/2004, o dovolání zástavní věřitelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. prosince 2012 č. j. 29 Co 114/2012-253, takto:
I. Dovolání zástavní věřitelky se odmítá.
II. Zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavnímu dlužníkovi 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Klímy, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi III, třída Václava Klementa č. 203/9; jinak žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání zástavní věřitelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6.12.2012 č.j. 29 Co 114/2012-253 v části, v níž byl rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 11.10.2011 č.j. 25 C 167/2004-168 potvrzen ve výroku o věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno (z hlediska dovoláním uplatněných důvodů) přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., když odvolací soud po nepřipuštění změny žaloby usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31.10.2012 č. j. 29 Co 114/2012-236 vycházel při rozhodování o věci samé z dosavadního předmětu řízení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003 sp. zn. 21 Cdo 387/2003, který byl uveřejněn pod č. 139 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2013 sp. zn. 21 Cdo 723/2012).
Přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládá ani námitka dovolatelky, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem prvního stupně, tedy námitka, že řízení před soudy bylo postiženo zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. Případné vady, které by mohly představovat vady řízení ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo zmatečnosti (§229 o.s.ř.), nejsou způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce (§237 odst. 3 o.s.ř.). Ostatně, zmatečnosti nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem; dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné, posléze uvedený předpoklad ovšem v projednávané věci nebyl naplněn.
Protože dovolání zástavní věřitelky proti rozsudku odvolacího soudu (v napadeném výroku o věci samé) není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání zástavní věřitelky bylo odmítnuto a zástavní věřitelka je proto povinna nahradit zástavnímu dlužníkovi 1) náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly zástavnímu dlužníkovi 1) náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce zástavního dlužníka 1) advokát JUDr. Martin Klíma osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které zástavnímu dlužníkovi 1) za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Zástavní věřitelka je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč zástavnímu dlužníkovi 1) zaplatit k rukám advokáta, který zástavního dlužníka 1) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu mezi zástavní věřitelkou a zástavní dlužnicí 2) bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť zástavní věřitelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a zástavní dlužnici 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu